Královské pokušení [kniha první]

Nečekaná návštěva

Elem

Utekla jsem do knihovny dřív, než bych se rozbrečela v sále. Možná jsem k němu nic kromě malé přitažlivosti necítila, ale stejně mě bolelo srdce. Věděla jsem, že moje sestra se při šestnáctých narozeninách rozhodla vyspat s každým (začalo to všemi mladými strážci a pokračovalo to poddanými, kteří se nějak lišili od ostatních), ale nečekala jsem, že se dostane do bodu, kdy svede i mého snoubence. Zrada od nich obou mě bolela jako ještě nic za těch dlouhých, téměř celých devatenáct let. Dnešek by měl být ten nejšťastnější den v mém životě, ale zatím jsem jen trpěla.

Ne, nesmím ztrácet naději. Princ vypadá mile a rozhodně je tu mezi námi něco, co oba dva silně vnímáme. Nezahodí to jen kvůli mé mladší sestře.

Daniel otevřel dveře, našel mě zhroucenou v slzách na zemi za dveřmi. Nemohla jsem skoro dýchat. Cítila jsem podivný tlak na hrudi, který svíral mé srdce. Bolelo to, tak moc... 

Přisedl si ke mně a bratrsky mě objal. Snažila jsem se přestat plakat, abych mu nezašpinila uniformu, ale jakmile mě obalilo jeho teplo, vše vyvrcholilo. Už jsem v sobě nedokázala nic skrýt.

Rozvzlykala jsem se, zoufalství a zrada ze mě proudila v potocích slz. Hladil mě po vlasech, moc dobře věděl, jak se cítím. I jemu Caroline před rokem odvedla přítele... 

Ano, Daniel měl jinou orientaci, než ostatní kluci. Tajně před rokem chodil s bisexuálním Alexandrem, ale po téměř půlročním chození Alex podlehl Caroline. Měla svoje triky a kouzla, stačilo jí jen velmi málo, aby dostala vše, po čem toužila.

Tehdy jsem ho skoro měsíc utěšovala já. Caroline byla černá ovce rodiny, nikdo z nás ji od té doby neměl rád. Nebo spíše já a Daniel, moje další sestry nechápali, co se mezi námi stalo, a rodiče jí milovali. Zvláště pak otec.

Já jsem se snažila si k ní najít cestu zpět, pamatovala jsem si i to dobré, co jsme společně prožily a stále jsem ji jistou části své osobnosti měla ráda, jenže po tomhle? Bolelo mě vidět ji, jak svádí mého snoubence. A jak jí na to celé pravděpodobně naletěl.

„On není takový, uvidíš." šeptal mi do vlasů. Vzhlédla jsem k němu, zašklebil se, když v mých očích uviděl moje pocity. Musela jsem vypadat příšerně a ještě hůř mé oči. Zase. Když jsem byla naštvaná nebo smutná, prostě cokoliv mi působilo bolest, mé oči připomínaly spíš černé olivy. Když jsem byla šťastná nebo aspoň pozitivní moje oči získali jiskřivý odstín zelené. Tušila jsem, že moje barva se teď mohla rovnat barvě mých vlasů.

„Myslíš, že jí neodolá? Ona je přeci..." Děvka. To slovo jsem říct nedokázala, bolelo mě jen na ni takhle myslet, natož pak si přiznat, že to tak je. Na chvilku jsem zastavila slzy, jenže po chvilce se znovu roztekly, když jsem si na ni vzpomněla.

„Určitě to neudělá, ty se mu moc líbíš." pronesl a já se trochu uklidnila. Otřela jsem si tváře, musela jsem být silnější, než jsem se cítila. Dnes jsem měla pláče plné zuby, za jeden večer se mnou princ dokázal tak strašně zamávat. Ztrácela jsem s ním nejen zábrany, ale také pevnou půdu pod nohama. Musela jsem se vzchopit. A být tou princeznou, jakou mě vychovali, ba možná ještě lepší.

Narovnala jsem se, uklidnila se a moje tvář se pomalu barvila na původní barvu.

„Je mi jedno, jestli se s ní vyspí nebo ne. Jestli to udělá, může počítat s tím, že mu ze života udělám peklo." pronesla jsem bez jediného citu v hlase. Na bratrovu odpověď jsem nečekala. Vydala jsem se rázným krokem zpět do sálu, vzala si tři sklenice šampaňského a pak jsem celou noc protančila se všemi, jen ne s ním. Kdykoliv se se mnou pokusil navázat oční kontakt, uhnula jsem pohledem, nebo ho ignorovala. Zkouška mé důvěry bude dnes v noci. Pouze pokud uspěje, poté mu možná věnuji pohled. Do té doby s ním však nechci mít nic společného.