Královské pokušení [kniha první]

Budeme si oporou

Clayton

Zase jsem ji viděl sedět na okenní římse. Koukala ven ne východ slunce, očividně zamyšlená. Musela být vzhůru u déle, protože byla oblečená v světle růžových šatech a vlasy měla zapletené v copu. Už zase byla perfektní. Jak jsem si ji tak prohlížel, něčeho jsem si všiml. Brečela. Měla uslzenou tvář a vedle sebe čtyři plné lahvičky s lesklou tekutinou jejích slz. Čtyři! 

Pocítil jsem bolest, nechtěl  jsem, aby plakala. Pomalu jsem se zvedl a přisedl si k ní, okenní římsa byla velká a klenutá, takže jsme se tam vešli oba. Chytil jsem ji za ruku a palcem ji hladil. Nemluvili jsme, ani jsme to nepotřebovali. Stačilo, že jsem byl s ní. Podívala se mi do očí, viděl jsem, že mají tmavou barvu. To vůbec nebylo dobré znamení. Chtěl jsem se k ní přesunout blíž, ale ona byla rychlejší. Sedla si mezi mé nohy a opřela se zády o mou hruď, mou ruku si přisunula tak, abych ji objímal kolem pasu. Poslouchala, jak mi bije srdce a dál se dívala z okna. Seděli jsme tak opravdu dlouho, Elem však nebrečela, ani nevydala jedinou hlásku. Prostě jsem tu pro ni byl a pokud o tom nechtěla mluvit, nemusela. Pak zavřela oči a po nějaké chvíli začala i pravidelně oddychovat. Usnula.
Opatrně, abych ji nevzbudil, jsem se postavil a vzal si ji do náručí. Odnesl jsem ji na postel a lehl si vedle ní. Instinktivně mě vyhledala a přitiskla se celým tělem ke mně. Po chvilce jsem také znovu usnul.

Elem

Ráno jsem se vypařila ven z pokoje, ani mě nepřekvapilo, když jsem před dveřmi našla Adama a Aarona, kteří v pozoru hlídali naši ložnici. Mile jsem se na ně usmála a popřála jim dobré ráno. Jen přikývli, i když se jim na rtech taky objevil úsměv. Pokračovala jsem bludištěm chodeb až před bratrův pokoj. Zaťukala jsem a nenápadně nahlédla dovnitř. To, co jsem spatřila mě dostalo. Na posteli ležel Daniel a na něm spala Lena. Ksakru, co má tohle znamenat?!
Daniel se na mě podíval, ale kvůli spící Leně se nemohl ani pohnout. Můj šok mě ještě chvíli držel na místě, takže se bratr pokusil se mnou promluvit.
„Elem, není to tak, jak to vypadá..." Neposlouchala jsem ho, zastavila jeho řeči rukou a vyběhla z pokoje. Do očí se mi hnaly slzy a já jsem neměla sílu je zastavit. Vzala jsem si ze starého pokoje, který mi pomalu služebnictvo vyklízelo, několik lahviček. Měla jsem je v zamčeném šuplíku spolu s dýkou (ani si nepamatuji, odkud ji mám, ale ta její černá čepel mě natolik okouzlila, že jsem si ji nechala), lahvičkami a kamenem, který se mou přítomností rozzářil. Vše jsem si vzala, neměla jsem ponětí, kam je v novém pokoji dám, takže když jsem přišla do pokoje, nic lepšího, než schovat dýku pod matraci a kámen si dát na krk, mě nenapadlo. Lahvičky jsem měla v krabici, takže jsem je dala do své šatny za všechny dlouhé šaty, pod sukněmi nebyla vidět.
Posadila jsem se na okno a potichu vzlykala, abych nevzbudila Claytona. Dívala jsem se ven a nechápala, jak se tohle celé mohlo stát. Moje nejlepší kamarádka a můj bratr? Co se mezi nimi sakra stalo, že spolu skončili v posteli? Nabrečela jsem všechny čtyři lahvičky, které jsem si vzala a pak jsem brečet přestala. Byla jsem duchem mimo, takže jsem se trochu probudila až když se mi rukou rozlila horká konejšivá energie. Netušila jsem, jestli jsem Claye vzbudila já nebo ne, každopádně jsem byla ráda, že je tu se mnou. Ta bolest v mém srdci s ním byla mnohem menší. Rozhodla jsem se o něj opřít, potřebovala jsem slyšet tlukot jeho srdce. Ten příjemný pravidelný rytmus mě konejšil, až jsem se nakonec uvolnila a usnula.
Probudila jsem se bez všech citů. Byla jsem tak otupělá. Nevím, jak budu reagovat, každopádně jsem mimo. Postavila jsem se a urovnala si šaty. Došla jsem do šatny, kde jsem měla stůl podobný tomu mému, ale žádný šuplík nebyl zamykatelný. Budu to muset napravit.
Rozpletla jsem si vlasy, při spánku jsem se rozcuchala a na snídani jsem musela vypadat dokonale. Pevně jsem si svázala culík na vrcholku hlavy, vlasy mi padaly dolů. Nelíbilo se mi to, takže jsem z nich udělala drdol. Vzala jsem si ozdobný hřeben do vlasů, měl krásný motiv květin. Namalovala jsem se, upravila se a dovedla vše k dokonalosti. Matka by byla hrdá, kdyby mě viděla. Podívala jsem se sama sobě do očí. Neusmívala jsem se. Připadala jsem si jako socha. Mohla jsem se hýbat, mohla jsem mluvit, ale můj výraz zůstával stejný.
Když jsem vešla zpět do pokoje, Clayton na mě čekal. Usmíval se, ale já jsem nebyla schopná mu úsměv oplatit.
„První manželská snídaně, lásko." Nemluvila jsem, jen jsem se do něj zavěsila a společně s ním vyšla z pokoje. Adam se na mě smutně usmál, moc dobře věděl, co jsem dnes ráno viděla a Aaron se mi uklonil. Něco mi tedy chce říct.
„Vaše výsosti, princezna Lena zůstane na našem zámku až do vašeho návratu a pak ještě další dva týdny kvůli zlepšení vztahů mezi námi a Třetím královstvím." přikývla jsem a pokračovala v chůzi, i když mi každou chvíli hrozilo, že se zhroutím. Několikrát jsem zakopla a to jsem měla baleríny. Když jsem znovu málem upadla, Clayton už nevydržel mlčet.
„Elem, jestli se necítíš dobře, můžeme snídat v našem pokoji." podíval se mi do očí, nechtěla jsem mu ukázat, jak moc zlé tohle celé je, ale nedovolil mi se podívat jinam.
„Co se stalo?" zeptal se zděšeně, moje oči jako by mu vše prozradily. A v tu chvíli to ze mě vypadlo. Všechny ty potlačované pocity vyřinuly ven a já je nedokázala zastavit.
„Můj bratr spal s mou nejlepší kamarádkou! Můj bratr, zodpovědný a hlavně na kluky! Nebo jsem si to jen myslela? Připadám si jako blbec, dnes ráno, když jsem je nachytala, nezvládla jsem to. Bylo to jako by mě bodli do zad!" Pevně mě objal, nebrečela jsem, ale byla jsem na dně. Opravdu jsem si připadala hloupě.
„Oh, Elem. Nejlepší bude se uklidnit a nechat si to od bratra vysvětlit. Budeme si oporou, pomůžu ti to zvládnout, ale nejdřív musíme zjistit, jak to celé bylo..."
„Ne, to ne. Nechci ani jednoho z nich vidět." pronesla jsem smutně. Pohladil mě po vlasech a dál mě konejšil. Nemohla jsem pomalu ani slyšet jejich jména, natož je vidět. Možná, že nasnídat se v pokoji jen my dva není až tak špatný nápad. Bude to vypadat dobře, tak moc se milujeme a chceme si užít soukromí, až jsme se rozhodli nasnídat v naší ložnici.
„Máš pravdu, nejlepší bude vrátit se do pokoje a nasnídat se tam." prosebně jsem na něj koukala, opravdu bych to dnes nezvládla. I on to pochopil a otočil se zpět k pokoji.
„Tak dobře, ale jen pod jednou podmínkou." pronesl a zvláštně mě pozoroval. Neměla jsem ponětí, co má za lubem, i přes to jsem na něj usmála. Negativní emoce jako by všechny zmizely a nahradilo je štěstí, které jsem cítila pouze s ním.
„Jakou?" zeptala jsem se zvědavě, opravdu mě zajímalo, co zase vymyslel.
„Celý den tě budu nosit v náručí." rychle, aniž bych stihla reagovat mě zvedl ze země.
„Blázníš? Je mi vidět pod sukni!" zasmála jsme se, když jsem ucítila závan větru na nohou.
„Tak to by sis, lásko, měla vzít ty úžasné džíny." opětoval můj úsměv a chytil mou sukni, aby pod ni nebylo vidět. Donesl mě až před dveře, kde se zastavil, abych mohla říct strážím, co od nich potřebuji.
„Adame, jdi prosím říct do kuchyně, že já a princ budeme jíst u nás v pokoji, Aarone, ty prosím uvědom naše rodiče." oba dva se vydali svou cestou a Clayton mě posadil ke stolku pro dva, který se nacházel za dveřmi. Ten princ myslí na všechno.
„Claytone, je vůbec něco, co nemáš dopředu promyšlené?" pronesla jsem s křivým úsměvem, jeden koutek jsem schválně dala výš než druhý. Podíval se na mě s láskou, jako vždy, když se na mě díval.
„Cokoliv se týká tebe nejde dopředu promyslet." položil mě opatrně na židli, jako bych byla porcelánová panenka. Líbilo se mi to, ta jeho opatrnost, kdykoliv mi něco bylo... Působila na mě opravdu kouzelným dojmem, byl prostě sladký.
Po chvilce nás vyrušily služebné, které nám připravily stůl a nalily pití. Pak nám po chvilce dvě další donesly jídlo. Oba jsme se do něj pustili, přitom si povídali a smáli se. Pro mě to byla chvilka opravdové pohody... Která měla brzy skončit.

Teď bude pár částí asi jen z Elemina pohledu, protože se jí toho bude dít trochu víc, ale určitě vám to vynahradím, jelikož náš čeká velký zvrat. ;) Ale pst... :D