Královské pokušení [kniha první]

Nepředvídatelné

Elem

Balili jsme si věci, náš odlet byl plánován spolu s odletem jeho rodičů, cesta totiž vedla přes jejich království. Naše království, už brzy naše. Odlétáme na týden na ostrov, kde bychom si měli pořádně užívat líbánky... Moc se těším.
Nevěděla jsem si, co mám zabalit. Ostrov bude pouze plný strážců a služebných, jinak by tam nikdo jiný být neměl. Nemusela jsem si brát jen šaty, jenže bych správně měla nosit pouze je. To, že jsem si od služebných nechala tajně koupit džíny, kraťasy a tepláky by moje matka asi nepřežila.
„Claytone, co bys chtěl, abych celý týden nosila?" vykřikla jsem ven ze své šatny. Ve chvilce už stál ve dveřích, takže byl očividně blízko.
„Nejlepší by bylo, kdybys na sobě neměla nic."
„Mohl by ses aspoň deset minut chovat na svůj věk a nenadrženě?"
„V tvé přítomnosti to jde dost těžko, Elemie."
„Fajn, tak si stoupni za dveře." Už jsem ho začala vyhánět, jenže si mě místo toho přitáhl a vášnivě mě políbil. V tu chvíli jsem dostala chuť si s ním pořádně pohrát. Na chvilku jsem se odtáhla, abych mu mohla trochu vynadat.
„Nesnáším, když mě takhle rozptyluješ."
„A to nemusíš žít ve své vlastní přítomnosti, lásko." Odstrčila jsem ho od sebe, na tohle jsme neměla čas. Sám pro sebe se zasmál a chystal se už jít pryč, ale já ho jen tak lehce jít nenechala.
„Zapomněl si mi odpovědět!" křikla jsem rychle než úplně zmizel ve své šatně.
„Vem si něco, co vypadá pěkně a může skončit na zemi." Jestli na mě má takovou chuť už teď, tak nevím, jak zvládne sedm hodin sedět v letadle. To bude dlouhá cesta, aspoň pro něj určitě.
Znovu jsem se chystala pustit do balení (spodní prádlo byla snad jediná věc, nad kterou jsem nepřemýšlela, prostě jsem ji jen zabalila), když se najednou ozvalo zaťukání. Rozběhla jsem se ke dveřím, pomalu je otevřela. Ihned jsem je chtěla zabouchnout, ale osoba za nimi byla rychlejší.
„Elem, musíme si promluvit!" křikl na mě bratr a rozevřel dveře, aby mohl vstoupit. Nedívala jsem se na něj, ale do země, v hlavě jsem počítala do tří. Chtěla jsem se uklidnit, ale nakonec jsem to vzdala, jemu můj hněv patřil a taky jsem ho chtěla nechat, ať si ho pořádně užije.
„Vypadni, Danieli. Nechci ani tebe, ani Lenu vidět. Nezajímá mě, proč se stalo to, co se stalo."
„Elem, ale já ti to musím vysvětlit..."
„Nevyslovuj moje jméno! A ihned se mi kliď z očí, nebo na tebe zavolám své stráže!" V tu chvíli se objevil Clayton, chytil bratra za ramena. Daniel se na něj zamračil a něco mu řekl. Oba dva odešli ven z pokoje, takže jsem zůstala sama. Chtěla jsem dojít k posteli, ale nemohla jsem. Všechny ty pocity, ta zrada, kterou jsem cítila, ta bolest a hlavně to zklamání se na mě navalilo. Nedokázala jsem to unést, podlomila se mi kolena a já s bolestí dopadla na podlahu. Rozbrečela jsme se. Přišla jsem si zoufale sama, z celého mého života před Claytonem mi nic nezbylo. K sestrám jsem měla blízko, ale ne tolik jako ke svému dvojčeti. Daniel byl pro mě vším. Pak jsem poznala Lenu, jako jedna z mála věděla, co mi provádí otec a podržela mě. Často jsem k ní jezdila jen proto, abych otci unikla. Věřila jsem jí jako by byla má sestra. A oba dva se rozhodli mě zradit. Nevím, jak došlo k tomu, že spolu spali, ale je mi to jedno. Už jen ten fakt, že spolu něco měli mě bolel a působil mi nevolnost.
Někdo mě zvedl ze země a položil na postel. Oči se nedívaly, uši neslyšely, hlava nemyslela. Nevnímala jsem jediné slovo, co mi ta osoba řekla. Neodpovídala jsem, nereagovala na nic. Prostě jsem tam jen ležela s zamlženým pohledem a pokoušela se uklidnit. Marně. Ani si nepamatuji, jak se to stalo, ale ztratila jsem vědomí a dostala se do fáze, kdy i moje pocity odpluly pryč a já si připadala volná.

Clayton

Stačilo se mi na Elem jednou podívat a věděl jsem, že bude zle. Od chvilky, kdy vstoupil její bratr do pokoje, uplynulo jen pár sekund a ona už křičela. Byla na něj naštvaná a já věděl, že čím déle tu bude, tím horší bude její psychický stav. Nehodlal jsem dopustit, aby kvůli bratrovi trpěla. Chtěl jsem, aby byla už navždy šťastná a taky jsem to hodlal zařídit. Vyrazil jsem rychle k nim, Elem svého bratra vyháněla. Nechtěl jít, takže jsem ho popadl za ramena a začal ho tlačit ven. Kladl mírný odpor, i když si jistě uvědomoval, že dělám jen to nejlepší pro jeho sestru.