Královské pokušení [kniha první]

Plán

Elem

S Rose jsme zamířily na naše obvyklé místo. Dohodly jsme se, že nejlepší bude, když se schováme někde, kam se lidé často nedívají. Vylezly jsme na jeden z mála jehličnanů, které v zahradě rostly, naštěstí pro nás se na něm usadilo dost sněhu. Rose by měla dokázat přelézt i na okolní stromy a díky tomu sestřelit naše soupeře. Dokonalý plán, zvlášť když jsme se za ta léta tolik zlepšily. Dřív, když s námi ještě hrála Caroline, jsme vždycky vyhrály, jenže nyní stál proti nám nejen Daniel, ale také Clayton, který byl podle mého úsudku vynalézavý a rozhodně chytrý. Od malička ho učili vojenským strategiím, vedli ho jistě ke strategičnosti. Bude jednat jen na jistotu, pokud chce vyhrát, musí být přesný. Myslím, že pro nás bude největší hrozbou a proto ho musíme zneškodnit jako prvního. A já budu ta, která mu sebere poslední život.

Zazněl zvon, ohlásil tak začátek hry. Rose nám udělala pořádnou zásobu koulí a s jednou polovinou se vydala na obhlídku okolí po stromech. Domluvily jsme si tajné signály, abych ji mohla varovat, odkud kdo jde. Dlouhou dobu nikde nikdo nebyl, když se najednou zpoza prvního stromu odchlípla postava. Ty světlé vlasy bych poznala všude, jenže já jsem se zatím nemohla prozradit. Jen kousek od něj jsem zahlédla i dvojčata, první mu hlídalo záda, druhé se dívalo dopředu. Taktika dobrá, jenže naše byla mnohem lepší. Ono totiž schovávat se pod stromy s hustými větvemi a nedívat se nahoru je pro tyhle tři... Osudové. 

Rose pustila na Claytona první kouli a hned na to je hodila po dvojčatech. Její hody byly přesné a Rose opatrně slezla pro tři lístky krásné červené barvy. Pak se musela rozběhnout jiným směrem, než oni. Ze svého stanoviště jsem si všimla, že běží daleko od nás. Rose se rozhlédla, zda není někdo kolem, a vklouzla do našeho jehličnanu, vylezla ke mně. Vím, co to znamená, je čas se vyměnit. Možná nejsem tak malá a nenápadná jako Rose, ale moje postava mi zaručuje, že budu schopná se hýbat velmi rychle. A stejně tak i nebezpečně útočit.

Sebrala jsem zbylé koule a nacpala jsem si je do kapes, možná mi bude zima, pro mě je však mnohem lepší, když mám po ruce svou munici. Slezla jsem dolů, rozhlídla se a vydala se na druhou stranu, než šel Clayton. Zatím má moc životů, teď není čas na to, abych na něj zaútočila. Najednou jsem spatřila pohyb a instinktivně se sehnula. Nade mnou se roztřískla koule o strom, hodila ji Melodie, kterou jsem následně trefila do břicha. Odevzdala mi dva lístky, všimla jsem si, že jsou poslední, což znamená, že cestou potkala Claytona. Opravdu je lepší, než jsem si myslela.

„Jeden je i za Rose, trefila mě ze stromu asi před minutou a půl." řekla mi na vysvětlení, ale já jsem potřebovala něco jiného.

„Kde je Clayton a dvojčata?" zeptala jsem se jí. Podívala se do země, jako by se styděla, že se nechala tak lehce dostat ze hry. Mně to bylo jedno, jediný, koho jsme chtěla dostat ven byl Clay, a bez její pomoci to nedokážu. 

„Takže první milenecký spor, jo?" usmála se škádlivě a já protočila oči. 

„Vybal to dřív, než mě někdo trefí, Melodie." 

„Mě přepadli u andělské fontány, ale dostala jsem Tori. Už zbýváte jen vy, Nathalie a Clayton. Daniel se obětoval, ale myslím, že jednou trefil Nathalie, takže by měla mít poslední život. Claytona trefila jen Rose, zatím." pronesla s lišáckým úsměvem a pomalu se dala na odchod.

„Děkuji, tohle máš u mě." usmála jsem se na ni a pohladila ji po vlasech a schovala si její lístky. Najednou se ozval varovný signál od Rose, rychle jsem se schovala ve stromu. Byla jsem sice nízko, ale díky tmavému oblečení si mě nikdo nevšiml. Opatrně jsem lezla výš, ale prudce jsem se zastavila, když se kousek pode mnou ozval jeho hlas.