Královské pokušení [kniha první]

Nerušit, prosím

Clayton
Zaťukal jsem na dveře, nic se však neozvalo. Věděl jsem, že se něco děje, proto jsem na nic nečekal a vstoupil dovnitř. Ležela na posteli v záplavě jejích tmavých vlasů. Nemohl jsem se na ni podívat, aniž bych necítil to krásné chvění. Byla tak dokonalá, tak okouzlující... Něco mi nesedělo. Ležela tak nepřirozeně... Najednou jsem si všiml toho, co mi na ní tak nesedělo. Byla zraněná, z hlavy jí tekl potůček krve. Panebože! Rozběhl jsem se do její koupelny, vzal jeden z ručníků a namočil ho do studené vody. Opatrně jsem jí nadzvedl hlavu a ručník přiložil. Ani to s ní nehnulo, připadalo mi to špatné.
„Elem? Prosím, probuď se." jemně jsem s ní zatřásl. Nereagovala. Zkontroloval jsem její dech, byl jen mělký a nepravidelný. Věděl jsem, že tohle sám nezvládnu. Šel jsem ven a poslal jednoho z jejích stráží pro Daniela. Rozběhl se pryč, proto jsme se vrátil dovnitř a ošetřil tu ránu na hlavě.
„Elemie, jestli mě opustíš, nezvládnu to. Prosím, prober se, pro mě..."
„Claytone, co se stalo?" zeptal se ode dveří Daniel. Nedokázal jsem mu odpovědět, protože jsem to nevěděl. Jediné, co jsem od něj potřeboval, bylo, aby mi ji přivedl zpět.
„Nevím, našel jsem ji takhle a poslal jsem pro tebe. Doufal jsem, že ty to budeš vědět." pokračovat jsem nemohl, bolelo mě uvnitř z toho, že je Elem v bezvědomí. Proč musíme mít takovou smůlu? Miluji ji a nedopustil bych, aby se jí něco stalo... A stejně se jí toho dnes děje tolik. Moje matka ji očividně vystrašila a bůh ví, co jí ublížilo natolik, aby se takhle zhroutila. Měl bych sám sebe nakopat, že jsem s ní neodešel z jídelny.
„Clayi, její slzy nezabírají." pronesl zoufale Daniel, který se snažil vylít malou lahvičku na její zranění.
„Sakra, nemůžeme ji ztratit!"
„Víš, jak ji zachránit! Musíme zkusit tvoje slzy, Claytone." Měl pravdu, musím se rozbrečet. Pro ni, musím ji zachránit. Miluji jí a nedokážu tu být bez ní. Notak, to zvládnu...
„Nejde to!" zoufale jsem se snažil, ale všechna snaha mi byla na nic, ani kapka slz. Cítil jsem se jako idiot, zoufalý idiot.
„Claytone, necháváš ji zemřít. A bude to jen tvoje vina. Umře ti v náručí, nikdy už ji neuvidíš a celý život si to budeš vyčítat!"
„To nedopustím, ona je moje. Miluji ji a nikdy se jí nevzdám." Najednou na její rty spadla slza a za ní ještě další dvě. Spadly jí do úst a rána se podle našeho očekávání začala hojit. Vydechl jsem, ani jsem nevnímal, že jsem zadržoval dech. Najednou Elem otevřela oči, posadila se a zalapala po dechu. Tak moc se mi ulevilo, když tu teď seděla a zmateně se na nás dívala.
„Ale notak Claytone, buď chlap, přece jsem neumírala." usmála se a pohladila mě svou malou rukou po tváři. Políbil jsem ji do dlaně, bylo pro mě takovou úlevou, že zase žertovala a smála se tím jejím líbatelným úsměvem. Chtěl jsem ji políbit a už nikdy se neodtrhnout.
„No vlastně jsi k tomu neměla daleko, sestřičko." pronesl Daniel, který si k sestře přisedl a objal ji. „Už nás nikdy takhle neděs. A teď vás nechám osamotě, máte na sebe asi osm minut." pronesl a vytratil se z pokoje. Zasmál jsem se nad tím, jak nepříjemné mu bylo, když jsem líbal jeho sestru. Vždycky se snažil od nás dostat co nejdál, aby to od nás náhodou nechytil.
„Vážně jsem na tom byla tak špatně?" úsměv jí pomalu mizel z tváře, ale já jsem to nemohl dopustit. Chtěl jsem, aby mě tenhle její překrásný úsměv provázel až do konce našich životů.
„Praštila jsi se do hlavy a nevypadalo to dobře. Ale nemusíš se bát, jsem tu s tebou." políbil jsem ji na koleno a přesunul se ze země vedle ní na postel. Zase jsem byl o něco vyšší než ona, ale líbilo se mi vidět ji takhle s výhledem na její dokonalé tělo.
„Claytone, něco ti dlužím." políbila mě sladce na rty, miloval jsem, když se snažila zdržovat. A ty její sametové rty bych mohl líbat pořád. Odtáhla se jen na chvilku, aby zase spojila její rty s mými. Bože, tohle mě mučí. Vyhoupla se na mě, cítil jsem, jak mě tím vzrušuje. Zajel jsem prsty do jejích hebkých vlasů, jen opatrně, abych se nedotkl místa, kde měla to zranění. Druhou rukou jsem si ji chytil za zadek. Chytila mě kolem krku a přidržela si mě blízko. Jako bych jí mohl odolat a odejít... Nedokázal bych to. Mírně se odtáhla a pohlédla mi do očí.
„Miluji tě, Claytone." Ocitl jsem se snad v nebi? Nemohl jsme uvěřit, že to opravdu řekla. A to, jak vyslovila každé písmeno... Ničila mě. Byl jsem s ní tak jiný, než dřív.
„Řekni mi to ještě jednou." prosil jsem ji, její úsměv se rozšířil a vtiskla mi lehký rychlý polibek.
„Miluji tě. Miluji tě a nikdy nepřestanu."uvnitř těla se mi rozlila euforie. Co to se mnou tahle holka provádí? Já ji tak strašně moc miluji. Vášnivě jsem ji políbil, přizpůsobila se mi. Tak strašně jsem po ní toužil a její chování mi v tom moc nepomáhalo. Na pannu byla až moc svůdná a uměla se mnou udělat cokoliv. Byl jsem její, i když jsem si to jen nerad přiznával.
Ozvalo se zaťukání, Elem se ode mě jen pomalu a s nevolí odtrhla. „Tak co, poskytneme našim matkám tenhle úžasný pohled, nebo toho necháme?" usmála se svůdným ďábelským úsměvem a líbala mě mezi slovy na krku. Tohle mi nikdy žádná holka neudělala a já si až teď s Elem přiznal, jak nádherné pocity to ve mně vyvolává. „Co takhle je nechat čekat a užít si společnou chvilku? Jen ať se podívají, jak jsou si jejich děti blízké..." Přitáhl jsem si ji k sobě jak jen to šlo a vášnivě ji líbal. Nepřerušovali jsme náš polibek, ani jsme se k tomu nechystali. Pro mě existovala jenom ona a nikdo jiný mě nezajímal. Projela mi vlasy a jemně zatahala, vzdychl jsem jí do úst. Políbil jsem ji na krk, ozval se její jemný sten, který mě povzbudil k tomu, abych pokračoval. Hodlal jsem ji pořádně ukázat, jak umí princ, jako já, líbat, jenže v tu chvíli se otevřely dveře a vešly naše matky. Přesně podle očekávání. Předstíral jsem, že si jich nevšímám a políbil Elem, do svatby už naposledy. Její matka si odkašlala, očividně se jí moc chování její dcery nelíbilo. V tom jsem s ní nemohl souhlasit, já jsem ji zbožňoval.
„Děti, měly byste se jít chystat." pronesla její matka, byla hodně netrpělivá. Tentokrát jsem Elem nechal se odtrhnout a postavit se, přičemž jsem ji hned následoval.
„Omlouváme se, jen jsme si chtěli užít chvilku před svatbou." pronesl jsem a Elem přikyvovala.
„Jsem tak ráda, že jste si blízcí, ale už je nejvyšší čas. Obřad začíná za dvě hodiny a my máme spoustu práce." opáčila moje matka a usmála se na nás. Miloval jsem ji, vždycky pro mě chtěla to nejlepší a v Elem viděla stejně jako já jen čistou dokonalost.
„Synu, jdi do své komnaty a připrav se." Neodporoval jsem, jen jsem Elem naposledy na rozloučenou políbil. Skousla si ret, měl jsem co dělat, abych ji nemusel políbit znovu. Proto jsem se co nejrychleji s uctivým pozdravem ke královnám vytratil.

Mockrát vám děkuji za 1000 přečtení, dnes se můžete těšit na očekávanou svatbu, která bz tu snad do půlnoci měla být... Jinak jsem tak strašně ráda, že čtete můj příběh. Opravdu vám ještě milionkrát poděkuji, jelikož mi to přijde spravedlivé. Vy mi dáváte votes, já vám děkuji :D