Královské pokušení [kniha první]

Moc a nebezpečí

Caroline

Už tři měsíce jsem trénovala s Cadenem své schopnosti, den ode dne jsem byla mocnější a lépe jsem se ovládala, jenže jsme byli také často pryč. Otec se mě snažil držet mimo království, dokonce jsme s Cadenem strávili tři týdny na jejich soukromém ostrově, kde byla Elem na líbánkách. Snažil se mě od ní držet, potřeboval ji udržet izolovanou, aby se složila. Moc dobře jsem věděla, že se to nestane. Je mocná a budoucí královna, ona zvládne všechno.

Cvičení s větrem mi šlo lépe a lépe, Caden byl skvělý učitel a to ani neovládal stejný živel. Snažil se mi však co nejrozumněji vysvětlit, jak se ovládá on. Celou dobu jde o to najít si v sobě tu nejhezčí vzpomínku, nebo jiný stimulant, který mě udrží na jednom místě. A ovládání mi šlo opravdu výborně, i přes některé občasné výkyvy a nepovedené pokusy. Učila jsem se rychle. Oba dva jsme spolu trávily dny a později jsme nejen trénovali a bojovali spolu. Ve dne jsme se věnovali povinnostem, v noci sami sobě. A opravdu každá noc stála za to, s ním jsem byla spokojená.

„Caroline, nemohu tomu uvěřit." pronesla El potichu. Dlouho mlčela, zaražená tím, co jsem jí právě sdělila. Její pohled byl ztracený, jistě se na mě zlobila. Uštědřila jsem jí snad další ránu? Další zradu?
„Moc se omlouvám, El, měla jsem ti to říct dřív." sklopila jsem pohled a radši se vydala do šatny. Nedokázala jsem čelit jejímu dalšímu mlčení. Jen na mě čekala, když jsem se vrátila s jejími novými šaty, které zakrývaly miminko, přijala je a podívala se mi do očí. Donutila jsem se totiž zvednout hlavu. Překvapilo mě, když se usmála.
„Caroline, jsem ráda, že máš schopnosti. Sama se s nimi musím potýkat a na jednu stanu je to úžasné, i když na druhou je mi tě líto. Je opravdu těžké nenechat se jimi pobláznit." Věřila jsem, že s tím má zkušenosti, několikrát jsem ji viděla se uklidňovat. Čím déle neměla nikoho po boku, tím častější byly její výpadky v sebeovládání. A číst myšlenky stovce lidí v zámku? To dá člověku pořádně zabrat.
„Trénuji jejich ovládání. Mým živlem je vzduch a tvým, pokud to dobře cítím, je duše." odpověděla jsem jí. Dokázala jsem nyní vycítit i další elementy, Cadenovo horko, Elemin klid a jiné emoce, Daniel dokonce voněl přírodou. Vzpomněla jsem si, když jsem se to učila, ten den byl šílený. Ano, už jsem při tréninku několikrát poznala, jak moc se mi může něco zvrtnout. Například jsem poslala omylem na Cadena písečnou bouři. Moc mi nepoděkoval, protože se písku zbavoval ještě tři dny, měl ho doslova všude.
„Ano. Cestuji pouze duší, čtu pocity a myšlenky ostatních. Dokonce jsem v poslední době dokázala i prohlédnout celý život několika lidí. Moje síla se hodně rozrostla, asi stejně jako ta tvá." Všimla jsem si, jak nerada o tom mluví. Pro nás všechny to byl šok, něco, co jsme doposud neznali. Kemeronští princové se učili od mala, zatím co my jsme na to měli zatím jen pár měsíců. I tak jsme je však celkem slušně doháněli, Loramendi se vždy dobře učili.

„Počkat, proč pomocí cestování duše nenajdeš Claytona?" zarazila jsem se, tohle mě opravdu zajímalo. Už dávno by ho mohla najít, tak co jí brání?
„Není to tak jednoduché. Nikdy jsem necestovala při vědomí, ani jsem nezjistila, kam se moje duše dostala." odpověděla zahanbeně, styděla se za svou neschopnost. Nemohla jsem ji tak vidět, moje sestra je ta nejschopnější na světě, ona by dokázala lidi přesvědčit i o tom, že je na nebi sedm sluncí a jen jediné je vidět. Tahle nedůvěra v samu sebe proudila z Claytonova únosu, musela jsem ji trochu povzbudit.
„Musíš to zkusit, dnes v noci se pokus dostat k němu. Jsi dost silná na to, abys našla svou lásku, já ti věřím. Ty dokážeš cokoliv si zamaneš." usmála jsme se na ni povzbudivě. Jen přikývla, poděkovala mi a vydala se svou cestou. Nedovřela za sebou dveře, všimla jsem si toho, když jsem se podívala do zrcadla toaletního stolku. Poslala jsem tam jemný vánek, abych je dovřela. Práskli s opravdu hlasitým bouchnutím. Tak tohle jsem nechtěla, zase další nepovedený pokus.
Soustředila jsem se na úpravu, dívala jsme se do zrcadla a na sebe. Celá jsem zářila, moje ledové oči trochu pookřály a na tváři mi hrál úsměv. Vlasy mi vyrostly skoro až do Eleminý délky, končily mi u pasu. Čas je nemilosrdný a snaží se nás zničit. Každou vteřinou může být cokoliv jinak a je jenom na našem osudu, co se stane.
Prudce jsem vstala, vzduch kolem mě se totiž ohřál. Znamení, že se ke mně blíží Caden. Jako vždycky, když šel za mnou, se nedokázal ovládnout natolik, abych se o něm nedozvěděla. Možná dřív dokázal ohřátí vzduchu skrýt, jenže čím déle jsme spolu byli, tím víc naše moc bláznila. Byli jsme do sebe naprosto zbláznění a naše moc na to reagovala ještě silněji, než my. Při našem milování věci vzplály nebo venku začal foukat divoký vítr. Ovládat se bylo těžší a těžší. Navíc čím mocnější jsem byla, tím dřív jsem o něm věděla, oba dva jsme společně získávali další větší sílu.

Pomocí vánku, tentokrát opravdu dobře mířeného, jsem mu otevřela přímo před nosem. Chtěl klepat, jenže jsem byla rychlejší. Vkročil dovnitř, neuvěřitelně teplý vzduch se vrátil ke mně. Kdykoliv zažíval důležité emoce, skoro hořel. Ani teď tomu nebylo jinak.

„Nějaký nažhavený. Co se děje?" zeptala jsem se ho. Hořce se usmál, jako by mu následující slova ubližovala víc, než nůž v krvavé ráně. Rázoval si to po mém pokoji sem a tam, znervózňoval mě. Hravá nálada mě přešla jakmile jsem pohlédla do jeho očí. Jako by oheň v nich někdo zhasl. Zbylo jen černé uhlí, které nikdy nehořelo. Dělala jsem si starosti.
„Tvůj otec zítra odjede do bezpečného úkrytu. Tím, že zmizí, odsoudil mého bratra ke smrti. Caroline, tohle je v háji." zastavil se, avšak jeho ustaraný pohled se neupřel na mě. Díval se daleko do krajiny, jako by mohl bratra spatřit. Nikdy jsem si nemyslela, že by se mohli mít tak rádi, koneckonců od toho nedorozumění se nesnášeli. Jenže teď se zoufalství v jeho očích několikanásobně zvětšilo. Na jednu stranu jsem chápala, jak se cítí, měla jsem stejné starosti o sestru. Jestli Clayton zemře, ztratím ji už nadobro.
„Cadene, to nemusí být pravda. Určitě je tu nějaký způsob, jak ho zachráníme..." pokusila jsem se ho nějak uklidnit, věřila jsem, že je tu ještě naděje. Caden byl však rozhodnutý zasáhnout. Chtěl mi odporovat, jenže nemohl. Nedokázal vydat ani slovo, i když to všelijak zkoušel. Najednou jsem zjistila proč. Ve dveřích stála Elem, soustředěná, aby Cadenova slova udržela na uzdě v jeho hlavě. Ovládala ho.
Zavřela za sebou dveře a došla k nám. Vypadala opravdu nebezpečně. Nikdy jsem k ní necítila takový respekt a tolik strachu jako nyní. Opravdu byla velmi mocná.
Nic takového, Cadene. Tvůj plán je hloupý a akorát bys přišel o hlavu. Mám něco lepšího. Zítra na cestě do úkrytu v Kolunu jsou naplánované hned čtyři atentáty na mého otce. Už před Claytonovým zmizením jsme uzavřeli dohodu s Krvavým odbojem. Oni se zbaví mého otce, my splníme jejich podmínky a utvoříme v našich královstvích nový řád. Zítra bude snad po smrti a moje korunovace proběhne nejpozději do tří týdnů. Vy dva nic nedělejte, jen nechte mého otce zemřít. To nám vrátí Claytona a zbaví nás to otcovi tyranské vlády. Ani jeden z vás o tomhle nepromluví, zakazuji vám to. Jsem opravdu dobrá a ani vy dva strážci elementů mi neodoláte, nic neprozradíte. Nejen že vás o to žádám, já to stejně jako vy potřebuji. Nebo snad nechcete být spolu?
Byli jsme oba úplně mimo, já i Caden jsme byli její mocí ohromeni. Nikdy nás nenapadlo, jak snadno se nám může dostat do hlavy. A ten její zákaz, i kdybych ho porušit chtěla, nedokázala jsem to. Natolik dokázala ovládnout mou mysl, aby mi nařídila nemluvit o její zradě. Oba dva jsme se sebe fascinovaně dívali. I přes to jsem se však zmohla na odpověď, kterou jsme vyslovili společně. „Samozřejmě, že chceme být spolu." Usmáli jsme se na sebe, Elem pouze příkře přikývla.
„Clayton bude zpět než se nadějeme, pokud se vše povede. A nyní mě omluvte, čeká mě práce." oplatila nám úsměv a tak rychle, jak se objevila, zase zmizela. S Cadenem jsme se na sebe zmateně podívali. Elem je nebezpečnější, než se mi kdy zdálo.
„Měli bychom se nějak zabavit, nemyslíš?" obrátil Caden list, úplně jsme zapomněla na Eleminy výhrůžky. Soustředila jsme se na jeho ohnivé oči. Vášeň se v nich prala s sebeovládáním a jen já mohla určit vítěze.
„Určitě, princi Kreténe."usmála jsem se a objala ho kolem pasu. Měl zatraceně nízko kalhoty a triko se mu hrnulo nahoru.
„Tak za tohle, princezno Děvko, sis vysloužila elementové znásilnění. Připravte se na to, že vás pohltí oheň." přitiskl mě ke zdi, za tu dobu jsem si už zvykla, že tohle k němu patří. Jeho slova, jeho chování, dokonce i naše milování bylo typické pro jeho tvrdou, arogantní a hlavně sobeckou část jeho duše. Naopak láska a vše, co jsme spolu měli mimo postel byl důkaz té hodné, milující části. Na jednu stranu je ke mně hrubý, a druhou se snaží být jemný. A já obě dvě strany neuvěřitelně miluji.

C+C se dozvěděli nejen o nebezpečném plánu naší sladké (a zatraceně nebezpečné) Elem, ale také o jejím spojení s rebely. Navíc jim El zabránila o tom mluvit a to vše jen svými schopnostmi. Co si myslíte, jak dopadnou atentáty? Vrátí se Clayton domů ke své rodině, která se rozroste o dalšího člena popř. členy? Schválně můžete hádat, konec se blíží, ale napsaný zatím není. A vaše nápady ho klidně mohou změnit. :)

P.S. Děkuji vám za top 10, dokonce jsme se 9.1.2016 dostali na nádherné a dokonalé 4.místo! Vaše podpora je pro mě důležitá a já jsem moc vděčná, že se vám příběh tak líbí a dáváte mi to najevo. ;)