Královské pokušení [kniha první]

Kretén

Caroline

Jakmile sestra nasedla do auta, vydala jsem se do svého pokoje. Tyhle šaty a vůbec můj vzhled se pro úkol jako získání informací nehodil. Musím využít toho, že mě princ Caden ještě neviděl. Celkem mě zajímal, sice jsem věděla, že přijel do našeho zámku a měl by tu spolu s jejich rodinou zůstat, ale neměla jsem potřebu ho vidět. 
Elem se s ním musela setkat, když o něm potřebovala zjistit informace. Vždycky byla opatrná, nikomu jen tak nevěřila. Já jsem byla ta šikovná, která jí doručovala informace. Dlouho to pro nás byla jediná větší komunikace. Chovala jsem se jako... No, jsem sama k sobě upřímná, nejlepší slovo pro mě bylo děvka. Jenže mě to přestalo bavit a nikdo v rodině mě nemá rád. Je na čase se změnit.
Vzala jsem si na sebe uniformu služek, kterou jsem si před lety ukradla, svázala jsem si blond vlasy do ohonu. Když jsem se zahleděla do zrcadla, všimla jsem si, že mi svítí modré oči zajímavým nadšením. Připadala jsem si po dlouhé době příjemně, dokonce jsem cítila vzrušení. To bylo divné, city jsem neměla už od... Od šestnáctých narozenin. Už rok a půl jsem nepotřebovala žádné sentimentální blbosti a nechápala jsem, proč mě teď tak najednou popadly. Nejlepší bude je ignorovat.
Vydala jsem se do pokoje jedné služebné. Madie, už od dvanácti mi pomáhá slídit o lidech ty nejšpinavější informace. Nikdy jsem nebyla moc citlivá, ale tohle mi dělalo velkou radost a za svůj život jsem zjistila, že mít na každého nějakou pořádnou špínu se vyplatí, když od nich něco potřebuješ. Výměnný obchod, moje mlčení za to, co chci.
„Madeline, máme nový úkol." Zrovna vycházela ven, když jsem se konečně dostala do chodby, kde byly všechny pokoje služebných. Obvykle sem nechodím už kvůli tomu, že služebné mě nesnášely, už ani nevím, proč. Zaraženě se na mě podívala, dřív byla moje osobní komorná a nejlepší kamarádka, ale teď jsem se se s ní viděla po dlouhé době, vlastně skoro po roce. Vyhýbala se mi, jak jen to šlo.
„Caroline, nemám čas na tvoje přání ani nic jiného, musím uklidit novému princátku pokoj a mám to mít do půl hodiny..."
„Ale princ Caden je náš nový objekt a je třeba ho pořádně proklepnout." mrkla jsem na ni.
„Caroline..."
„Omlouvám se, chovala jsem se jako blbka. Uznávám, že jsem to přehnala a nabízím ti mír. Prosím." Nikdy jsem jí nechtěla ublížit, byla moje kamarádka, ale stejně se mi to povedlo. Potřebovala jsem ji, proto jsem se jí teď omlouvala. Stejně jako u El jsem si uvědomovala, že hádky byly jen a jen moje vina. Další dobrý důvod se pokusit usmířit.
„Car, už jsem ti někdy řekla, že jsi opravdu strašná?" usmála se, objala mě a přitiskla si na hruď. Tak tohle na mě bylo trochu moc, pomalu jsem se odtáhla, byl nejvyšší čas vyrazit. Do princova pokoje jsme se dostali rychle, ale to, co jsem uviděla, mě dost překvapilo. Kromě postele rozházené po celém pokoji a oblečení (dámského i pánského) tu nebylo příliš práce. Všimla jsem si, že princ nemá vybalené tašky, ani jednu z těch tří...
„Madie, myslím, že princ bude trochu divoký... Aspoň ta postel podle toho vypadá."
„A nejen to, taky bych řekla, že si užívá alkohol a drogy." Ukázala na noční stolek, kde byl prázdný pytlíček se zbytky bílého prášku. Sex, drogy a alkohol, jaká neobvyklá kombinace pro někoho tak vznešeného... Teda, teď už ne. Aspoň pro mě ztratil jistou úroveň, ale má já co říkat?
„Měla bych se podívat do jeho věcí..." Nechtělo se mi, snad poprvé jsem měla pocit, že jsem už od vstupu do jeho pokoje věděla všechno. Jenže zároveň jsem potřebovala zjistit jeho veškerá tajemství. Vydala jsem se k jeho taškám, když se najednou otevřely dveře. Málem jsem zaklela nahlas, ale udržela jsem se. Jen jsme sebou mírně cukla, doufala jsem, že si toho nevšiml.
„Konečně se o to někdo postará." Madie jen pokračovala ve své práci, zatím co já jsem si ho prohlížela. Slámově blond vlasy měl jinak střižené než jeho bratr, jeho hnědozelené oči mě tvrdě a bez jakéhokoliv citu pozorovaly. Znala jsem ten pohled, sama jsem dokázala své oči proměnit v suchý led. A nyní se mi to velmi hodilo. Mohla jsem si ho prohlížet a on neměl ani nejmenší ponětí, co si myslím. Přejela jsem pohledem jeho postavu, v černém triku ve stylu košile jsem mohla spatřit jeho pěknou svalnatou postavu, tmavě šedé džíny mi poskytovaly skvělý výhled na jeho dokonalý zadek. Byl sexy, stejně jako jeho bratr. Ale ty oči... Když jsem s nimi navázala kontakt, cítila jsem uvnitř sebe temnotu, která z něj vycházela.
„Blondýno, nemáš tu snad práci? Platí tě snad za zírání na člena královské rodiny?" na tváři se mu objevil drzý úšklebek, jeho hlas byl stejně chladný jako jeho duše. Moje sestra věděla, proč z něj má strach a po těchto větách by se asi šla někam schovat. Ale já nejsem ona.
„Mám jméno, kreténe." odvětila jsem, neuhýbala jsem pohledem ani když se ke mně zuřivě vydal. Přitiskl mě na zeď, držel mě pod krkem. Svíral ho jen tak, abych cítila tlak, ale nedusila se. Melodie vypískla a chtěla jít pro stráže, ale posunkem ruky ji zastavil.
„Nikam nechoď, zrzko. Aspoň uvidíš, co se stane služkám, které mají prořízlou pusu." Všimla jsem si, že chce odpovědět, jistě mě chtěla bránit a prozradit mu, že jsem princezna. Já však zavrtěla hlavou, jen lehce, aby to Caden necítil. Nechtěla jsem se nechat prozradit, ještě na to nebyl správný čas. Navíc mě tohle celé tak nějak vzrušovalo, jeho ruka mě až podivně příjemně hřála. Nebála jsem se.
„Tak se ukaž, princátko. Schválně mě potrestej, ale varuji tě. Zkřivíš mi vlas a máš obrovský problém." Otočil se zpět na mě, jeho pohled mě zastudil, ale ruka mě na krku hřála. Měl mnohem větší sílu, než já a kdyby chtěl, už jsem tu ležela mrtvá na podlaze. Jenže on nic nedělal. Teda samozřejmě, že mě držel přitisknutou na zdi a musela jsem mírně omezit dýchání. Jinak se však nic nedělo.
„Jaké je tvoje jméno? Abych věděl, koho mám nechat zpráskat holí..." připomněl mi tím to, co se kvůli mě stalo Elem. Z nějakého důvodu jsem chtěla, aby se to stalo i mně, bylo by to za dosti učinění pro všechny. Ale ne, na to jsem byla moc slabá. A on byl až moc silný.
„Chceš znát mé jméno, ale ani v nejmenším si to nezasloužíš. A já ti ho neřeknu, ani kdybys mě mučil, protože, ty jeden parchante, si na něj budeš muset přijít." odsekla jsem. Už na nic nečekal a vlepil mi facku. Ze samého šoku jsem v první chvíli ani nevěřila, že to udělal, ale když jsem si uvědomila skutečnost, tělo zareagovalo. Všechno, co mi bránilo cítit bolest najednou zmizelo a já pocítila prvotní vzrůstající štípání.Tvář mě pálila jako čert. Jenže já jsem si neodpustila další poznámku na jeho účet, dal mi k totiž výborný důvod.
„Spokojený? Uhodil jsi dívku. A zaručuji ti, že toho budeš litovat." Schytala jsem další na druhou tvář, všechna bolest se nahrnula na nové místo dopadu jeho dlaně. Cítila jsem, jak mi pomalu otéká první tvář, jenže jsem to neřešila. Nic jiného, než fyzickou bolest jsem necítila, moje hlava byla naprosto prázdná. Žádná nenávist nebo odpor, stejně jako pozitivní emoce. Všechno zmizelo, jako by mi zase bylo čerstvě šestnáct.
„Měla bys být zticha, já v tomhle můžu pokračovat do tvého bezvědomí."
„Nemysli si, že mě umlčíš, já toho hodně vydržím." Měla jsem sice pravdu, nějaké facky mi nevadily, jenže jsem nechtěla skončit polomrtvá v rukou doktorů. Možná si tenhle parchant zasloužil trest, ale ne za to, že zmlátil princeznu. Určitě udělal mnohem horší věci. Cítím to.
„Ale zlato, já mám mnohem větší výdrž." po těchto slovech se otočil na Madie. Bála jsem se, aby neudělal něco i jí, ale jelikož se držela co nejblíž dveřím, mohla v klidu kdykoliv utéct.
„Zrzko, ven. Potřebuji si tady blondýnu pořádně potrestat. A opovaž se jen ceknout, promluv a čeká tě to samé."
„Zmrde." prskla jsem na něj. Otočil se ke mně a Madie utekla. Trochu se mi ulevilo, když byla pryč, byla v bezpečí. To samé se však nedalo říct o mně.
„Ale ticho. Za tu svou drzost by sis zasloužila pořádný trest. Ale líbíš se mi, máš štěstí..."
„Neřekla bych." odsekla jsem.Stisk se zpevnil, hůř se mi dýchalo.
„Poslouchej mě a nemluv. Ten stisk už bude jenom pevnější, varuji tě..." Mírně jsem přikývla.
„Nabídka zní takhle. Budem spolu spát a nikdo se nic nedozví. Ty budeš mít klid a budou ti platit za tohle, já budu mít tebe."
„Nemám moc důvodů tohle přijmout. K sexu mě nedonutíš a kdybych chtěla, můžu ti udělat velké problémy."
„Ale kdo by věřil tobě? Jsi jenom služebná, hloupá husa, která nic neznamená."
„Nevíš, kdo jsem. Mně bude věřit každý."
„Tak to bys mi to měla říct..." Došla mu oslovení, teď byla správná chvíle na odhalení. Teď je nejlepší, abych mu ukázala, koho tady mlátí a dusí.
„Princezno. Jsem princezna, pitomče." usmála jsem se škodolibě, jeho strach, který se mu mihl očima se mi líbil.
„Lžeš."
„A jsi si tím jistý? Viděl jsi jen mou sestru a je nás tu šest. Myslíš, že bych si vymýšlela?" Stisk povolil, dál mě držel u zdi, ale pouze svým tělem. Nedotýkal se  mě, uvědomovala jsem si, že na krku mi chybí zdroj tepla. A že se mi tvoří podlitiny a opuchají mi tváře. Bolest mi ochromovala myšlení, ale snažila jsem se zůstat bdělá.
„Je mi to jedno. Líbíš se mi, ať už jsi kdokoliv. Nabízím ti, že se spolu vyspíme. Nic jiného." Musím se dostat z jeho dosahu, neukážu mu, že jsem tak slabá. A vím, jak se mu co nejlépe ztratím.
„Musím tvou nabídku zvážit, už jen kvůli tomu, cos mi provedl." pomalu jsem se přesouvala k němu, dívala se na něj skrz řasy. Snažila jsem se o ten nejsvůdnější pohled, který jsem dokázala. Pokusil se mě chytit za boky, jenže já jsem s ním ještě neskončila.
„Ale být tebou..." Pohladila jsem ho po tváří. Snažila jsem se jen o jedno a on mi hrál přímo do karet. Pokračovala jsem však úplně jinak, než čekal. „Počítala bych se zápornou odpovědí." Prosmýkla jsem se kolem něj, pokusil se mě chytit za ruku, ale byla jsem mnohem rychlejší. U dveří jsem se na něj otočila. „Nerada jsem tě poznala, princi Kreténe." A zmizela jsem.

Na fotce máme Caroline se svým vzdorovitým výrazem. Je tu pro vás další část (chtěla jsem vám to sem hodit včera, ale nefungoval wattpad...). Co si zatím o Cadenovi myslíte? :)