Královské pokušení [kniha první]

Večer pod tajemnými hvězdami

Clayton
„Budu otec? Elem, to je nádhera!"objal jsem ji pevně. Měl jsem takovou radost, nemohl jsem se přestat usmívat. Zavalila mě euforie, silnější pocit štěstí jsem nikdy nezažil. Políbil jsem ji, nic lepšího mi nikdy nemohla dát. Budu táta našeho malého miminka!
„Jsi ta nejlepší manželka a ty si to nejlepší miminko." pronesl jsem k jejímu břichu, usmívala se jako stejně zářivě jako já. Byl jsem si jistý, že i naše malinké miminko má na sobě úsměv. „A ty jsi ten nejlepší manžel." odpověděla mi. Společně jsme se vydali do pokoje, jenže jsem si všiml, že i přes všechno to štěstí ji něco trápí. Zdála se mi opravdu hluboce zamyšlená, ale stejně jsem se jí zeptal.
„Co se děje?" zastavil jsem ji v chodbě. Rozhlédla se kolem a vtáhla mě do nějaké místnosti, neměl jsem ponětí, k čemu slouží. Rozhlédl jsem se kolem, bylo tu pár regálů s knihami a starý zdobený koberec. Venku už se dávno setmělo, takže tu vládla tma, nemohl jsem ani rozsvítit, protože nebylo co.
„Nikomu to nebudeme říkat. Bojím se, že kdyby se rebelové dozvěděli o mém těhotenství, chtěli by se mě přednostně zbavit. Nepotřebují dalšího dědice trůnu, když se snaží zbavit nás." pronesla ustaraně, jako by si už teď uvědomila, co to pro nás dva bude znamenat. Naše malé bude denně v nebezpečí, pokusí se ho zabít a to my nikdy nesmíme dovolit. Musíme ho ochránit, nikdo mu neublíží. A postarám se o to, aby se k němu rebelové nedostali.
„Nebudeme to nikomu říkat, do poslední chvíle, jak to jen půjde." odpověděl jsem jí a konejšivě ji vzal za ruku. Pak jsme šli na večeři, která byla opravdu velmi napjatá. Všiml jsem si, jak na sebe koukají král Jonathan a Elem, potřebovali by si vážně promluvit o tom, co se stalo. Očividně se mu nelíbilo, že se jeho dcera nepodrobuje jeho moci, tak ji aspoň propaloval pohledem. El se snažila držet v očích sebevědomí, aby svého otce aspoň trochu naštvala. Takhle lehce si na ni nepřijde.

Stejně tak se něco změnilo mezi Caroline a mým bratrem, protože od sebe nedokázali odtrhnout oči. Caden se mi navíc zdál klidný, vyrovnaný a hlavně jsem měl pocit, že i zamilovaný. Nevěřil jsem tomu, Caden prostě neměl v povaze něco cítit, natož pak milovat. Byl krutý, arogantní a hlavně parchant, se kterým by si žádná holka nezahrávala. Jenže Caroline také nebyla zrovna příklad ctnosti. Vlastně se ani jako správná princezna chovat neuměla. Byla spíš dokonalá definice mrchy, nebo aspoň mě to tak přišlo. Jenže jsem měl pocit, jako by měla ráda mého bratra. Věděla, co udělal a stejně mezi nimi něco vzniklo. Na jednu stranu jsme se ptal jak nebo proč, na druhou jsem jim to přál. Zasloužili si další šanci na lepší život, tohle bylo nevyhnutelné. Oni dva navíc budou sakra nebezpeční.

„Elem, slyšela jsi, co se stalo tvému bratrovi?" pronesla královna, Elemina matka, chladně. Přeběhl mi mráz po zádech, jako by nestačilo, že je rozhádaná s otcem, ještě ji musí štvát matka. Jestli se kvůli tomuhle stresu stane něco dítěti...
„Ne, matko. Co se stalo?" zeptala se Elem hlasem bez jediného citu. Takhle s rodiči mluvila, nenáviděla je, takže se k nim tak i chovala. Chápal jsem to, otec jí ubližoval, matka na ni byla zlá, tak jak by k nim mohla cokoliv cítit?
„Dnes při cestě do Parlenu ho napadli rebelové, naštěstí bude v pořádku. Ale jejich činnost se poslední dobou zvýšila a to se mi vůbec nelíbí." pronesla se starostí. Samozřejmě, báli jsme se všichni, jenže jsme se to s El snažili řešit. Brzy zavedeme opatření a možná získáme i cenné spojence. El ztuhla a na chvilku jí spadla maska, tohle ji ranilo. Musel jsem zasáhnout
„Není se čeho bát, královno. Já a moje manželka jsme se již pustili do řešení celé věci spolu s králi. Brzy přijdeme na způsob, jak se jich zbavit." odpověděl jsem pyšně, Elem tak vmetla všechno svým rodičům do tváře. Po tisíciletí je první žena v radě, první královna, která bude doopravdy vládnout.
„Elem, zbláznila ses?! Tahle výsada patří jenom mužům, ty nemůžeš být v radě." upřela na El opravdu přísný pohled, jenže ona se nedala. Všechny hrůzy, které se jí kdy staly, jí dodaly odvahu postavit se rodičům. A nyní jim to dávala oběma pořádně sežrat.
„Jak se zdá, už v ní jsem. A mám také jistou moc, matko. Koneckonců to tys mě takhle vychovala. Naučila jsi mě jen to nejlepší a já to předám našemu království." odpověděla. Obdivoval jsem ji, opravdu se nebála.
Večeře se napětí nezbavila, naopak ještě po našem ohlášení El jako členky rady vzrostlo, vytratili jsme se proto co nejdřív. Dnes jsme mohli po dlouhé době trávit celý den společně a já jsem nehodlal promarnit ani jednu vteřinu. Leželi jsme spolu na naší posteli v soukromí pokoje, venku byly na obloze hvězdy a my na ně měli opravdu krásný výhled. Nikde ani mráček, měsíc svítil zářivěji než jindy. Opravdu dokonalé zakončení našeho dokonalého dne. Povídali jsme si o našem miminku, oba dva jsme zkusili přijít na originální jméno pro prince nebo princeznu, budoucího dědice Spojených království Loramendi a Sowakem.
„Elcey, to je originální." pronesla zamyšleně.
„První písmena našich jmen? El, mysli dál. Jako by nestačilo, že máš stejně tvořené jméno i ty." usmál jsem se, i když to neznělo tak špatně. Jen jsem prostě chtěl slyšet jméno, které nikdo nezapomene. Naše dítě bude jedinečné, to je jisté. Musí mít proto i jedinečné jméno, ne?
„Všiml sis toho. Víš, jak vzniklo, nebo čeho je to zkratka?"
„Ne, to nevím. Ale můžeš mi to vyprávět."
„Moje jméno vzniklo z iniciálů zakladatelek našeho království. Pověst možná říká, že jím byl Tryton Loramendi, jenže to není pravda. Jeho otec nemohl dopustit, aby vládly ženy, proto pověst změnil. Zakladatelky byly Lora Heringon a Mendi Opresla. Obě dvě se rozhodly na našem území vybudovat království, které by nikdy neudělalo tu chybu a nezničilo svět, jako to udělali tehdejší lidé ve válce. Obě dvě byly statečné a dokázali toho mnoho, jenže otec Trytona, Klausis, je podle všeho nechal zavraždit a dosadil svého syna do čela státu již se známým jménem Loramendi. Klausis o nich zakázal mluvit, psát nebo se jakkoliv zmiňovat, jenže ony obě dvě nadále žijí ve jméně mého království a mém též."
„Jak ti mohla tvoje matka dát toto jméno, když dbá na tradici vládnutí mužů?" Ten příběh mě fascinoval, bylo toho tu mnohem víc prohnilého, než se zdálo, a stejně jsme tu zůstávali i my, čistí a šlechetní budoucí vládcové. Pravda se snad vrátí s naším nástupem na trůn.
„Moje biologická matka není nynější královna." odpověděla mi prostě jako by to nic neměnilo. Jenže tohle byl opravdový problém, pokud nebyla dcera královny, ani nemusela být princezna, jen o tom lhala stejně jako celý její rodina. Další lež?
„El, jak je to možné? Kdo tedy jsi?" zeptal jsme se ustaraně. Trochu mi vadilo, že mi to neřekla dřív, ale teď jsem potřeboval opravdu dobré vysvětlení. Nejen že by to mohl být průšvih, ale také by nebyla právoplatná dědička trůnu, což by mohlo vyvolat nepokoje, pokud by se to dostalo ven.
„Můj otec si jako první nevzal Evelyn, ona je jeho druhá žena. Při porodu Rose už naši matku doktoři nedokázali zachránit její smrti. Otec však nemohl být bez královny, proto si vzal Evelyn, která pochází z urozeného rodu. Naše biologická matka je princezna Theresa, bývalá dědička trůnu Třetího království."
„Počkat, Lena je tvoje..." zarazil jsem se, ale El mě rychle doplnila.
„Ano, je moje teta. Tedy nevlastní, i u nich královny umírají. Mě stejně jako moje sourozence porodila ona, jsme tedy dědicové trůnu Třetího království. Ovšem že se to již dávno řešilo, proto naše království spolu velice dlouho nemluvila. Odepřeli otci nárok na trůn, přestože jsem jeho právoplatná dědička. Dokonce nám hrozila válka. Jenže o tom nikdo moc neví, o to se také otec dobře postaral." Nemohl jsem tomu uvěřit. Všechna tři království pohromadě? To by bylo opravdu dokonalé, jenže jak se zdá, Třetí království o to nestojí. Je sice nejmenší, ale opravdu si dokázalo získat velký respekt.
„Nevadí ti, že Lena bude na trůnu místo tebe? Vždyť by ti to království mělo také patřit..."
„Nevadí jen proto, že si Daniel vezme Lenu. Jejich sňatek byla podmínka mého otce, aby nevypukla válka. Aspoň něco se mu podařilo, zařídil nám mír. I když ho stál syna, který si vezme nevlastní tetu... Ještě že máme jen málo společných genů, jinak by to byl opravdu podivný požadavek." usmála se hořce jako by jí to ani nešlo přes rty. Teď se král Jonathan pokoušel království pokoušel zničit. Vzpomněl jsem si na něco, co měla udělat, když už se o Danielovi zmínila...
„Jak je to mezi tebou a bratrem? Mluvili jste už spolu?" zeptal jsem se, jenže Elem se o tom prostě nechtěla bavit. Zarazila mě a neodpověděla. Bude se mu vyhýbat tak dlouho, jak jen to bude možné. Věřil jsem však, že po tom, co se mu stalo, by si snad mohli konečně v klidu promluvit. Nechám to pro zatím být. Radši jsme jen koukali na hvězdy, bavili se o všem možném, projevovali si lásku a užívali si dokonalost tohohle okamžiku. Dlouho už to takhle nebude, to víme oba. Jen si nejsem jistí, kdy se vše zvrtne.

Takže další menší zajímavost o Elemině rodu. Daniel by se snad měl uzdravit, Elem je v očekávání, C+C si užívají nalezené lásky, Clayton bude otcem... Není to až příliš dokonalé? Nechce to nějaký pořádný zvrat? Já myslím, že ano.

Jinak moc děkuji za neuvěřitelné 4. místo! Jste úžasní čtenáři a posouváte mě dál do top 3... Plníte mi sen, díky vám jsem skutečná autorka. Mám vás ráda, lidi. ♥