Královské pokušení [kniha první]

Rodina není vždycky vším

Clayton

Seděla napjatě, přitisknutá na židli a nemluvila. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se dočkal toho, že bude jen tiše sedět, jíst, koukat nepřítomně do stolu a hlavně mlčet. Bál jsem se, co tohle způsobilo, protože se mi zdálo, že je duchem nepřítomná. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči, takže když se mě matka na něco zeptala, moje jediná adekvátní odpověď byla: „Promiň, co jsi říkala?"

„Zlato, ptala jsem se tě, jestli ses dobře vyspal?" odvětila mi matka a spražila mě pohledem. Milovala mě a proto ji trápilo, když jsem nedával pozor. Jenže já jsem se nemohl odtrhnout od Elem, která mi dělala starosti.

„Ano, vyspal jsem se dobře." odpověděl jsem monotónně a nepřítomně.

„Váš pokoj vám vyhovuje, princi? Zdálo se mi totiž, že postel, kterou jste dostal, je trochu tvrdší." zeptala se královna Evelyn, matka Elem. Nezdálo se, že by věděla, kde jsem spal, ale jakmile promluvila, Elem s sebou cukla. Tak teď jsem se o ní bál ještě víc.

„Nezdálo se mi, že by byla má postel tvrdá." odvětil jsem a na mysl mi přišlo, že jsem v ní ani nespal, ale to jsem samozřejmě říct nemohl. Na chvilku jsem se podíval na krále, který na Elem hleděl. Jeho pohled byl plný zloby, jsem si jist, že to má co dočinění s Eleminou náladou. Rozhoně to mělo něco společného s její náladou, protože Daniel se na Elem díval zoufale. Nevěděl jsem, jak jí pomoct. Frustrovalo mě to tak, až jsem se skoro nedokázal dotknout jídla. Mí rodiče, stejně jako její matka, dělali, jako by si ničeho nevšimli. Najednou se Elem zvedla, ihned jsem byl na nohou já i její bratr.

„Promiňte, ale není mi dobře. Raději se odeberu do svého pokoje." pronesla a nepřítomně odcházela. Na Daniela se podíval král přísným pohledem, matka mě stáhla zase dolů na židli. Tak moc jsem chtěl jít za ní... Místo mě však vstal král, omluvil se za Elem a vydal se za ní. Podíval jsem se na Daniela, který zbledl, v jeho očích jsem viděl strach. Bál se o Elem stejně jako já a jsem si jistý, že k tomu měl dobrý důvod. Nedokázal jsem tam jen tak sedět, tušil jsem, že tohle nedopadne dobře. I přes matčiny pokusy udržet mě v pokoji jsem vstal a vydal se chodbou, kudy odešla Elem a král. Snažil jsem se je najít. Několikrát jsem musel špatně odbočit a ztratit tak drahocenný čas, protože když jsem ji konečně uslyšel, brečela a bolestivě křičela. Na nic jsem nečekal. Rozrazil jsem dveře, které vedly do pracovny jejího otce. Elem klečela, hlavu skloněnou. Její otec stál nad ní, v ruce držel kožený pásek, který byl od krve. Elemina záda... Panebože. Nevydržel jsem svůj vztek a krále jsem praštil tak, až mu v nose křuplo. Upadl na zem, pokusil se vstát, ale já jsem mu v tom zabránil tím, že jsem mu zkroutil ruku za zády a nohou ho přimáčkl k zemi. Velká chyba nechat stráže jít pryč, protože jsem měl chuť ho teď a tady zavraždit.

„Ještě jednou vztáhneš ruku na moji budoucí manželku a přísahám, že tě, ty zmetku, zabiju. Je ti to jasné? Už jí nikdy neublížíš a jestli se rozhodneš rozhádat naše země nebo jí vzít korunu, postarám se, abys nedopadl dobře." vrčel jsem na něj ostře, nic jiného si ten hajzl nezaslouží. Bít mladou dívku, která se nemůže bránit... Ubohé.

Najednou se Elem zhroutila k zemi, její dívčí tělo zřejmě nezvládlo nápor bolesti. Nemohl jsem ji tu jen tak nechat, potřebovala doktora. Musel jsem toho zmetka pustit a on se jen stáhl do rohu místnosti. Přesunul jsem se k Elem. Opatrně, abych nevyvolal další bolest, jsem ji zvedl. Upadla do bezvědomí, ale i tak zakňučela bolestí. Její bolest teď působila v srdci i tu moji. Musí být silná. To už ve dveřích stál Daniel. Nenávistně se díval na krále, ale dost rychle se vzpamatoval.

„Pojď za mnou, vím, jak jí pomoct." Daniel nás vedl jen několika chodbami, než se dostal k tajným dveřím. Úžasné, tam nás nikdo nenajde. Uvnitř byly čtyři postele, na jednu jsem ji položil břichem na matraci. Každý pohyb vyvolal bolestivý skřek. Daniel odněkud vytáhl lékárničku. Ihned v ní začal hledat, až konečně našel to, co potřeboval.