Write me! (please)

#13

-To už sem byla na zemi a začalo mi černat před očima.

Probudila jsem se a strašně mně bolela hlava. Cítila sem že na něčem ležím, ale nemohla jsem otevřít oči, abych se podívala kde to jsem.
Slyšela jsem nějaký pláč, který byl v mé blízkosti, nejspíše nade mnou. Počkat to je hlas El. Proč ona tu je? A kde to jsem? A proč pláče? Z toho přemýšlení mně začala bolet hlava mnohhem více. Tak sem se radši snažila usnout.

*
Když sem se probudila tak moje oči se opět otevřít nechtěli. Zase jsem jen nehybně ležela a poslouchala co se kolem mně děje. Cítila jsem že tu je se mnou El a jak mi říká

"Promiň holčičko, měla sem se o tebe lépe starat. Je mi to tak líto. Byla jsi pro mně jak vlastní dcera. Já nikdy dítě mít nemohla a Ed dítě nechtěl, ale pak sme uviděli tebe. Mno.. možná Edovi na tobě moc nezáleží, ale mně ano Jess prober se prosím, alespoň kvůli mně. Nenechávej mně tu samotnou"

Řekla. A začala plakat. Z jejich slov sem taky chtěla začít plakat, ale já nemohla nebyla sem schopná ničeho. Takhle se to opakovalo ešte několik dní. Je to hrozné jen tak ležet a nebýt ničeho schopná. Za tu dobu co tu sem, sem poznala ten nejhorší pocit a to je bezmocnost, když sem přišli nějací asi doktoři a řekli že mně už odpojí, že už sem dávno po smrti, tak nejhorší bylo to že já vše slyšela a žila jsem a přesto že sem se snažila ze všech sil něco udělat, zakřičet, nebo cokoli jiného, nic se nepovedlo, prostě sem se na nic nezmohla. A také jsem zjistila a poznala spousty dalších věcí kromě toho nejhoršího pocitu, jako například, že El na mně opravdu moc záleží, vrylo se mi do paměti jak na ty doktory řvala za mě jako by sme byli propojené a ona dělala to co já chtěla, pořád říkala že žiju a že sem v pořádku a dokonce jim za to zaplatila velkou sumu peněz, aby mně z těch přístrojů neodepli za což sem ráda. Byla tu pro mě, každý den i v noci. Jednou sem cítila, že už bude asi konec, ale v tu chvíli ona začala zpívat a jsem si jistá, že to mně tu udrželo, zpívá opravdu báječně. Také mi výpravěla o mnoha věcech, jako například že ona mít děti nemůže proto si mně vzali do péče, ale ona mně bere jako vlastní. To mi bylo líto že já ji tak brát nemůžu, protože tu vlastní rodinu mám tam nahoře. S El sem také přicházel nějaký kluk jeho hlas mi byl povědomý, ale já si nemohla vzpomenout komu patřil. Celkově sem nemohla moc přemýšlet, protože mně z toho neuvěřitelně bolela hlava.

*
Dnes je to už myslím čtvrtý den co tu jen tak ležím, ale cítím že už můžu hýbat prsty a je mi mnohem lépe, než ty předešlé dny. Jsem z toho moc šťastná. No, ale tu náladu mi hned zkazí vzpomínky z toho večera. Pamatuju jak sem Kate držela v obětí a ten chlap stál za jejími zády tak, že já sem ho viděla. No a po té jak sem nahodile ten hnusný pohled tak mně silně ale vážně silně praštil pistolí po hlavě. Z tý vzpomínky se mi ta hlava rozbolela mnohem víc. Omg auu. Zrovna se mi vybavuje ten obrázek jak Kate masedá do auta a odjíždí. Chtěla sem brečet a moc, ale nešlo to, i když sem cítila teplo v očích. Najednou sem uslyšela něčí hlas.

"Jdeme ji odpojit." To je hlas doktora.
Omg ne já nechci odpojit já žiju. Ne prosím. Prosím ne. Ale to už sem slyšela nějaký cvakání a pak mi začalo být hrozně.