Write me! (please)

#22

- "Kate, jsi to ty?"

Opatrně jsem se zeptala a najednou pláč utichl.

Klečela jsem u náhrobku, ale nic se neozvalo. Bylo jen ticho.

"Kate? Jsi to ty? To jsem já Jess, vzpomínáš?"

Zeptala jsem se opatrně.

"Musíš od sud vypadnout."

Najednou odpověděla.

"C-cože? To ne, bez tebe nikam nepůjdu."

Řekla jsem nejistě. A poté opatrně začala odsouvat těžkou náhrobní desku.

Když jsem ji odsunula tak jsem byla docela v šoku. Kate tam seděla schoulená v malém prostoru na hlíně ve tmě. Krev ji tekla z obočí a nosu. A všude měla modřiny. Pro boha, co to tu s ní udělali.

Žaludek se mi stáhl a bála jsem se, že mi z očí začnou padat vodopády slz.

"Jess, mně je fajn. Můžeš jít."

Řekla bez jakékoliv emoce a ani se na mně nepodívala.

"To teda nemůžu Kate, proč bych měla odejít a nechat tě tu, ty bys mně taky nikdy nenechala."

Dořekla jsem a ona se na mně konečně podívala. Její oči byli uplakané a celkově vypadala dost špatně.

"Jak jsi to tu vůbec našla?"

Zeptala se mně.

"No díky tvým sms, co si mi posílala."

Odpověděla jsem s úsměvem na tváři.

"Sms? Já ti nic, ale neposilala Jess."

Řekla trošku nejistě a vystrašeně.

"Ale.."

Nestihla jsem nic říct, protože mi skočila do řeči.

"Vím toho o nich hodně, ale nemám tolik času, abych ti vše pověděla. Když to vezmu zkráceně Jess, tak by si se mi tu rozsypala a nebyla bys schopna ničeho a to já nechci. Ale jsi moje kamarádka."

"Tak už mluv."

Skočila jsem ji do nedokončeného proslovu.

"Dobře, takže ti chlapi co mně tu hlídají tě mají zabít, ale to už asi víš. No a já jsem něco jako past, nebo něco co tě sem přiláká. Asi to bylo dneska co jste si to tu měli prohlídnout, ale pak ti měla přijít sms a vystrašit tě, no a pak jste měli utéct."

"Jo to se asi mělo stát, ale já utíkala opačným směrem."

Zasmála jsem se.

Když v tom jsme uslyšeli blížící se hlasy a kroky.

"Dělej zandej to víko."

Řekla Kate.

"Ne půjdeš se mnou."

Řekla jsem, nemněla jsem v plánu ji zde nechávat.

"Prostě to zavři a jednou se sem zase vrať, řeknu ti víc, ale buď opatrná, třeba za tři dny to by tu neměl být nikdo. Jess a poslouchej dávejte si bacha na Charlieho a Eda."

V tu chvíli co to dořekla jsem zaklapla to těžký víko a nenápadně se plížila pryč.

"Hej Zayne, támhle na hřbitově něco je. Jen aby nám ta děvka neutekla dělej pojď."

Najednou zakřičel ten jeden. Omg oni mně asi viděli. Rychle jsem se snažila schovat co nejdále od místa, kde mně viděli.

Už jsem slyšela jak vchází na hřbitov a jak se jejich kroky blíží. A sakra.

Omlouvám se, že to vyšlo tak pozdě, ale teď před tím pololetím jsem se musela hodně učit a moc času jsem neměla, ale teď se to už zlepší! :*