Write me! (please)

#19

- I když Charlie říkal, že to může být i past a podobný věci, ale mně od toho nic neodradí.

Nakonec po dvou týdnech jsme byli všichni připravení. A chystali se na to jít do toho lesa.

Mezi týdnem nám přišlo ještě několik sms. A jsem si jistá, že byli od Kate. Nemohla nám psát to kde je přímo, protože by ji na to Zayn mohl přijít, ale v hádankách jí to šlo.

Věděli jsme, že bude v lese za městem a v chalupě za lesem. Která podle google map stála u opuštěného hřbitova.

Oblékli jsme se všichni do černého. Já měla černé legíny, černé pohodlné tenisky, černý rolák a na tom černou koženou bundu. Za pasem jsem měla nůž a pistoli s náboji.

Vyšli jsem z domu po té co jsme se naobědvali, což bylo někde kolem druhé hodiny.

**
"Teď by jsme se možná měli rozdělit."

Řekla tiše El, když už jsme stáli u lesa.

"Jo to asi jo. El, ty půjdeš pravou stranou. Já uprostřed a ty Jess levou stranou. Budeme od sebe 10 metrů, ale všichni jdeme rovně lesem k té chatě. Jasný?"

Vysvětlil nám Charlie.

"J-jo dobře."

Vykoltala jsem, i když se mi to moc nelíbilo. Nechtěla jsem jít sama tím tmavým lesem.

Nakonec jsme se rozešli, a každý jsme šli našimi cestami. Měli jsme jít pořád rovně a to mi moc problém nedělalo. Prý všichni dojdeme ke konci lesa, který končí loukou u který má být ten domek.

Šla jsem a najednou mi zapípal mobil. Na chvíli jsem se musela zastavit, protože jsem se chtěla podívat kdo mně ruší.

Přišla mi sms z toho neznámého čísla zase.

Počkat, počkat. Tady něco nehraje.

Vždyť tu není signál.

Hned jsem se začala kolem rozhlížet jestli tu nikdo není, když už jsem byla klidná, že tu nikdo není jsem si to rozklikla.

'Takhle dopadl poslední člověk co v tomto lese něco pohledával a jak to, tak vypadá, tak asi poslední nebude.'

A u toho textu byla fotka nějakého člověka, který byl hlavou přivázán ke stromu provazem a měl uřízlé nohy a ruce, které se váleli na zemi pod ním.

Teď jsem dostala takový strach jako nikdy.

Začala jsem volat do lesa jména Charlie a El.

Chtěla jsem jim říct, že musíme co nejdříve vypadnout pryč.

Když se, ale po pěti minutách neozvali, tak jsem se znovu rozhlédla po lese, jestli tu není ten vrah. A pak vzala nohy na ramena a sprintovala směrem k chatce a doufala, že je El a Charlie v pořádku.

Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla. Po asi 15 minutách už jsem konečně stála u tý chatky.

Ale Charlie s El jsem nikde neviděla.

Rozhodla jsem se, že na ně počkám.

Po ani ne dvou minutách jsem uslyšela praskání větví, což znamenalo, že tu někdo je.

"Charlie, El?"

Vesele jsem se zeptala, aby mi odpověděli.

Ale nic se neozvalo, tak jsem to zkusila znovu a znovu. Ale výsledek žádnej, bylo ticho.

Začali se mi ze strachu klepat kolena a já nevěděla co dělat.

Instinktivně jsem se porozhlédla kolem, ale nikoho jsem neviděla.

Nakonec jsem se rozhodla, že vylezu na strom, protože tady na zemi nikoho nevidím a ukrutně se bojím.

U chaty stál mohutný storm, který se nad ní skláněl.

Rychle jsem na něj vylezla a čekala dokud nepřijde Charlie s El.

Ještě jsem zkontrolovala signál, ale žádný tu nebyl.

Když jsem odložila mobil všimla jsem si, že asi ani ne pět metrů od chatky stojí ten hřbitov. Z výšky nevypadal, že by byl nějak velký. Byl ohraničený nízkým, železným plotem.

*
Po asi půlhodině, když se tu Charlie s El pořád neukázali, jsem se začala ukrutně bát a nevěděla co dál.

Čekala jsem na té větvi na ně  tak dlouho až jsem na ni z toho čekání usla.

Omlouvám se, že poslední dobou moc díly nevychází. Já se to budu snažit co nejdříve napravit.

A taky se chci zeptat jestli byste nechtěli nějaký 'speciální' díl třeba na Silvestra (že by byl třeba delší, nebo bych tam vymyslela nějakou větší zápletku), protože dnes na ty Vánoce už to nestihnu :(

A hlavně chci všem popřát krásné a veselé Vánoce!!