Write me! (please)

#16 život El

- "Jdu do toho s tebou."

"C-cože?"

"Slyšela jsi dobře. Jdu do toho s tebou a nebo ti můžu na výběr dát ještě druhou možnost a to bude, že budeš zamčená doma na sedm západů a nikam se nehneš."

"El to není tak jednoduché, je to nebezpečné nevíš do čeho jdeš."

Řekla jsem jí.

"Ty nevíš do čeho jdeš Jess, ale jestli do toho půjdeš tak se mnou počítej."

"El.."

Chtěla jsem ještě něco namítnout, ale ona mně přerušila.

"Ty jsi mi pověděla tvůj příběh a teď ti povím já svůj, třeba pochopíš proč nechci, aby se ti něco stalo. Dobře?"

"Ok"
Odpověděla jsem a prokroutila očima. Ne, že by mně to nezajímalo, ale nechci, aby se mnou do toho šla. Nechci, aby se někomu stalo něco moji vinou. Nikdy bych si to nedopustila.

"Neměla jsem úplně normální život. Bydlela jsem jen s tatínkem. Maminka mi umřela při porodu, ani si na ni nepamatuji, je to hrozný.

Tatínka jsem měla, ale úplně nejlepšího. Udělal pro mně první, i to poslední. Peněz jsem málo rozhodně neměli.

Táta si rozjel vlastní firmu a ta jen vzkvétala. Byla to firma na balení. Tím myslím věcí a tak, prostě balili vše od jídla až po hračky, do krabic a tak.

Když mi bylo 17 tak jsem potkala Eda. Toho Eda se kterým jsem až do teď.

Byl to můj první kluk. Padla s ním moje první pusa, francouzák a spousty dalších věcí.

A taky sem s ním o to přišla. Tátovi jsem samozřejmě nic neříkala. Bála jsem se jeho reakce. Protože on preferoval sex až po svatbě.

Táta byl celkově pohledný a slušný člověk. Jediný koho miloval jsem byla já no a samozřejmě i maminka, po té co umřela tak se táta za ženskýma ani neohlédl a také říkal, že moje máma byla jeho první no a i poslední.

Za to jsem ho vždy obdivovala a obdivuju i do teď.

Po pár měsících když mi nepřišly 'krámy'. Tak jsem byla celkem překvapená, ale nijak jsem to neřešila dokud jsem nezačala pravidelně zvracet.

Šla jsem k doktorce a ta mi řekla ať si udělám těhotenský test.

No a on byl pozitivní. Takže sem byla těhotná. Byla jsem pořád ve stresu. Nevěděla jsem co dělat. Bála jsem se to říct Edovi, bála jsem se, že by mně opustil.

No a tátovi tomu sem to říct opravdu nemohla, ten by dostal asi infarkt.

V tu dobu jsem pochopila, že Eda nemiluju. Kdyby ano nebála bych se mu nic říct a věřila bych mu.

Proto jsem po 3 měsících šla radši za tátou a řekla mu to. Jak jsem předpokládala, tak ten infarkt dostal. A bohužel i zemřel.

Bylo to nejhorší období mého života. Ale pořád jsem si říkala, že když někdo odejde, tak uvolní místo druhému.

Takhle to bylo s mojí maminkou, ona odešla a já přišla. No a teď odešel táta a příjde sem můj prcek. Mněla jsem v tu dobu jen jeho.

Když se o smrti otce dozvěděl Ed nevím proč, ale připadalo mi, že byl šťastný. A taky, že byl. Jediný důvod proč se mnou byl. Byla právě otcova firma.

Ta, ale byla napsána na mně. Za což jsem byla ráda.

Nevěděla jsem jak o tom, že jsem těhotná mám říct Edovi. Dlouho jsem si řeč připravovala.

Když jsem mu to řekla tak odešel třískl dveřmi a domů se vrátil, až ráno a ešte k tomu opilý.

Večer, když už byl v pohodě. Tak mi řekl, abych šla na potrat, že malýho bastarda tu nechce. To mně moc ranilo.

Ale on mi vyhrožoval. A já ho v tu dobu tolik milovala a byla jim zaslepená, že bych pro něj udělala vše.

Na potrat jsem šla, ale byla to největší chyba mého života. Protože jsem při tom přišla o plodnost, takže teď už děti mít nemůžu.

Už je to nějak 10 let co jsem s Edem a rozhodně o lásce to není. Kdybych firmu přepsala na něj tak jsem si jistá, že už tu není.

No a tím chci říct, že prostě můj život nebyl nic moc. Přišla jsem o matku, otce a své dítě. A teď tu jsi ty poslední osoba na, které mi záleží. A chci říct, že tě nenechám někomu, aby ti jakkoliv ublížil.

A navíc když jsem byla malá tak jsem hodně četla takový ty akční romány o mafii a tak. A proto ti chci pomoct k dokončení toho, plus tomu dát ten nejlepší možný konec.

No víš jak se říká ' A žili spolu šťastně až do smrti'."

Dopověděla svůj příběh a začala se malinko smát.

Já jen nehybně seděla a nemohla se ješte vzpamatovat z toho jejího příběhu. Nikdy se o ničem nezmínila.

A ješte k tomu vyslovila tu větu 'A žili spolu šťastně, až do smrti'. A jako by ta věta byla klíč do mého srdce, kterým mi ho otevřela.

Chtěla bych se zeptat, jestli někdo z vás nepíše nějaký knihy, povídky prostě cokoliv. Už nemám co číst tak mi, kdyžtak prosím napište jak se jmenujou já si je ráda přečtu a jestli nic nepíšete, tak mi můžete třeba jen nějakou dobrou knihu doporučit děkuji. :))

A protože to co jsem napsala není k tématu, tak mi můžete napsat i názor na tu mojí 'story'. :D