Write me! (please)

#12 poslední přání

-"Myslím že spolu budeme dobrý tým." Řekla jsem a jen pozorovala jak se úsměv na jeho tváři zvětšuje.

Krásně sme si pokecali, i když musel skoro za každou větou říkat "tuhle reakci sem vůbec nečekal. Mile jsi mně překvapila."

Upřímně jsem překvapila i sama sebe, ale nechci jen tak čekat, až někdo přijde a sebere mi život musím se alespoň snažit tomu zabránit.

Charlie je dost fajn, i když trošku perverzní, ale aspoň vtipný. Jak jsem zjistila tak tu minulost možná měl i těžší než já. Ale zvládl to líp za což ho obdivuju.

Jo a v cukrárně nikdo nebyl, protože za 1) mi to chtěl říct tak aby to nikdo neslyšel a za 2) oni tu cukrárnu vlastní, takže jen jednoduše zavřeli dřív.

*
Když sme šli domů tak mi vysvětlil na co si mám dát pozor, také sme se dohodli, že budeme chodit do střelnice, posilovny, na nějaké bojové umění no prostě, aby sme se uměli bránit .. (teď si přijdu jako Kate.. Omg jak mně se po ní stýská. Hned jak si tuhle záležitost s Charliem vyřídím tak ji půjdu hledat, ne že by pro mně byl Charlie důležitější, ale prostě Kate jdu hledat pak).

*
Vím, že mi je teprve 16, ale už za nějakých pár týdnů mi bude 17 což je věk kdy už mi ten život sebrat můžou a budou se o to pokoušet, takže budu trénovat jak Charlie navrhnul.

Charliemu už 17 je, ale zatím prý nic nezkusili jen ho zastrašují a sledují. Tohle, ale dělají i mně a to mi ešte 17 není.

Bojím se, ale bohužel jsem moc naivní člověk takže věřím v to že vše bude dobrý prostě ta věta "a žili spolu šťastně až do smrti" ta věta už mně tolikrát zklamala, ale já v ní pořád věřím a dávám ji tolik šancí, kolik jen bude potřebovat, aby osvědčila, že je pravdivá.

*
Doma jsem si vše uspořádala v hlavě, vysprchovala se a takový ty věci.

Když už sem chtěla jít spát, tak mi přišla sms, hned sem ji rozklilla.
Byla od Kate. Konečně zaradovala jsem se. Psala tam "jestli můžeš přijď prosím co nejdřív do klubu" .. bylo to bez smajlíku, prostě bez ničeho co ona obvykle píše, přišlo mi to podezřelý, ale co nejdříve sem se oblékla a vyběhla z domu a běžela do klubu.

Před klubem jsem se zastavila a snažila se popadnout dech z toho běhu. Poté sem rychle otevřela dveře a vešla. Viděla jsem Kate jak sedí sama smutně na židli a kouká na mně. Hned jsem se k ní rozběhla nikdy jsem ji takhle smutnou neviděla, teda viděla, ale ne tak moc a ne v klubu, ona vždy byla ta nejveselejší osoba co jsem znala.

"Ahoj Kate" řekla sem a ona si mně hned vtáhla do objetí a začala brečet.

"Co se stalo zeptala jsem se jí" a ona začala mezi vzlyky povídat.

"Jess mám tě moc ráda, ty to víš a taky víš, že bych pro tebe udělala vše.." odmlčela se a pokračovala

".. i svůj život bych za tebe dala."

"O co tu sakra jde Kate" zvýšila jsem hlas.

"To nemůžu říct, ale prosím tě buď v klidu. Musíme si to dnes užít mám jen 10 min." Řekla už v klidu.

"Kate jestli si mě, alespoň ešte trochu vážíš tak mi to řekni" prosila sem.

"Jess.." Řekla a rozbrečela se zase. Omg to je poprvé co brečí. Teď nevím jestli chci vědět to co z ní vypadne, nebo radši ne.

"To bylo moje poslední přání, dávej na sebe pozor prosím. Miluju tě sestřičko" řekla divila jsem se a bylo mi taky už do breku.

"Co bylo tvoje poslední přání? A co se tu děje?" Když sem se zeptala tak k ní přišel chlap měl černý vlasy a tmavou pleť. Okamžik to byl ten jak mně tu pozoroval, když sem tu včera večer byla. Ale teď už měl ty oči světlejší než posledně. Z mého přemýšlení mě vytrhlo to jak popadl Kate a táhl ji někam pryč.

"Poslední přání bylo to tě vi.." nedořekla to, protože ji zacpal pusu, mělo to být "vidět".
Okamžitě jsem ji podala ruku a držela ji, ten chlap nás tedy obě táhl, když už sem byli venku před klubem tak se mu Kate vytrhla ze sevření a rozběhla se ke mně, mně pevně obejmout a pošeptala mi
"mně nezabijou o mně se neboj, oni jdou po tobě dávej si bacha"
Byla jsem k smrti vyděšená, ale to co sem teď nechtěla bylo pustit Kate.

"Už musím jít" řekla, ale já ji nepoustěla. I když se k nám ten chlap nebezpečně přibližoval. Já se ho v tuto chvíli nebála.

"Nepustim tě Kate."
"Nikdy" dodala jsem.

"Prosím" zašeptala.
"Nechci, aby se ti něco stalo" dodala Kate. Ale to na mně nezabralo držela sem ji pevně jak sem jen mohla. Vím že kdyby Kate nechtěla tak mně odstrčí, ale ona jen nehybně stála a plakala. Ten chlap řekl "čas vypršel."
Ironicky s nenávistí v očích sem se na něj koukla a oči se mi zúžili, stejně jako ty jeho. Ale Kate sem nepouštěla.

"Nezahravej si s ním." Poprosila mně Kate.

"Kate kam tě odoveze?" zeptala sem se s třesoucím se hlasem.
Najednou sem ucítila mega bolest na hlavě a zřítila sem se na kolena. Pak sem slyšela už jen výkřik Kate a hlas toho chlapa jak říká
"už musíme jít, pohni sebou." Zamlženě sem viděla jak se Kate napřáhla aby mu vrazila, ale on jen bez emocí s pistolí namířenou na mně řekl
"něco zkusíš a dobiju ji" Kate hned přestala se slzama v očích. Šla s ním k autu.

To už sem byla na zemi a začalo mi černat před očima.

Trošku delší část než obvykle. Chci jen poděkovat všem co to čtou a co mně podporují hvězdičkami a komenty. Moc si toho vážím. A motivuje mně to k dalšímu psaní. ❤