Write me! (please)

#21

-A já si pořád musela vyčítat Proč jsem musela lézt do domu vrahů? z toho se mi chtělo brečet. Věděla jsem, že mně tu určitě najdou.

Z pohledu Charlieho

Šel jsem lesem k té chatce, jak jsme měli jít, ale pořád si vyčítal to, že jsme se museli rozdělit.

Před očima jsem měl pořád ten ustrašený výraz Jess, kdy slyšela El, jak řekla tu větu o tom, že bychom se měli rozdělit.

Ani ne po deseti minutách co jsme se rozdělili, jsem uslyšel volání Jess, jak volala naše jména, to moje a El.

Na chvíli jsem zastavil. A během té chvíle už u mně stála El s ustrašeným výrazem.

Oba jsme na nic nečekali a hned se rozeběhli směrem odkud hlas Jess vycházel.

Když jsme byli na místě, nikdo tam nebyl. Chvíli jsme s El prohledávali les, ale Jess jsme bohužel nenašli.

Rozhodli jsme se, že tedy půjdeme k té chatce a tak jsme taky udělali.

U té chatky však Jess taky nebyla. V tu chvíli jsem se o ní začal bát. Kam ta holka mohla zmizet?

S Kate jsme to tam vše obhlédli, ale nic. Když se začalo stmívat, tak jsme usoudili, že už nejspíše je někde doma, a tak jsme se vydali pryč z lesa.

**

"Jess?!"

Zakřičela El, když jsme byli doma. Ale žádná odpověď, nic se neozvalo.

"Jess!"

Zkusil jsem to tentokrát já, ale opět nic.

Hned jsem se rozběhl k ní do pokoje, ale nenašel ji.

Kde sakra je?!

Začal jsem běhat po domu a obhledávat všechny pokoje.

Zatím co El někam volala.

"Nebere to. Je nedostupná."

Oznámila mi smutně El.

Posadil jsem se k ní na pohovku a složil si hlavu do dlaní.

"Já věděl, že to byl špatný nápad. Co když se jí něco stane?"

Začal jsem si nahlas vyčítat.

"Neboj, ona bude v pořádku."

Řekla El, ale z jejího hlasu byla slyšet nejistota.

Celou noc jsem pak nemohl spát. S El jsme se dohodli na tom, že hned jak bude světlo se pro ni do toho lesa vrátíme.

**

Šel jsem spát k sobě domů.

Celou cestu domu jsem nemohl myslet na nic jiného kromě Jessiky.

Když jsem byl doma, vzal jsem do ruky telefon a začal vytáčet Zaynovi číslo.

"Kde je?"

Zařval jsem na něj do telefonu.

"Kdo sakra?"

Zařval na mně zpět.

"Jessica, nedělej ze sebe většího debila než si Zayne."

Procedil jsem skrz zuby.

"Hele klid jo. Máš o ní nějak moc velký strach brácho."

Řekl a začal se smát.

"Jo to teda mám, není doma, nevrátila se z lesu, chápeš?"

Řekl jsem, možná až moc zoufale.