#17 taky ujdeš

136 10 4
                                    

- A ješte k tomu vyslovila tu větu 'A žili spolu šťastně, až do smrti'. A jako by ta věta  byla klíč do mého srdce, kterým mi ho otevřela.

Večer jsme byli s El v klubu, ale nic moc jsme bohužel nenašly. A aby jsme si pak nevyčítaly, že jsme tam šly zbytečně, tak jsme si to tam užily daly si pár panáků a tančily asi do půl noci.

Domů jsme se vrátily kolem jedné hodiny. Ed už asi spal a tak jsem šly úplně zřízené ke mně do pokoje a lehli si na moji postel a usly.

Musím říct, že El je celkem fajn. Je jako starší ségra, nebo i kamarádka. I když je o těch 11let starší.

Nikdy jsme si s ní nebyly moc blízké, ale teď se vše mění. A já doufám, že k lepšímu.

*
Ráno jsem se probudila se strašnou bolestí hlavy. Nemohla jsem se ani posadit.

Sáhla jsem na El, aby se vzbudila, ta se lekla a rychle se posadila. Nevypadala, že by ji bylo špatně.

"Je mi blbě El, bolí mně  šíleně hlava. Přines mi prosím něco."
Řekla jsem.

"Hned to bude."
Ospale řekla a vydala se z pokoje do kuchyně.

Vrátila se se sklenicí vody a nějakým práškem v ruce.

Musela mi nadzvednout hlavu, abych ten prášek mohla polknout, protože mně má hlava neposlouchala.

El pak odešla dělat snídani, kterou mi hned přinesla. A řekla že dnes musí přichystat slavnostní oběd, pro Eda a pár lidí co sem přijdou pracovně.

No a já mněla v plánu proležet celý den.

Když už mně začalo nudit koukání do stropu, tak jsem nahmatala mobil a odemkla ho. Měla jsem tam několik zpráv hned jsem si je rozklikla.

Charlie (on): Ty jsi utekla z nemocnice?

On: Kde jsi?

On: Jsi v pohodě?

On: Jestli je to kvůli tomu Zaynovi můžu ti to vysvětlit.

On: Jess? Jsi v pohodě?

Celej chat jsem měla zaspamovaný jeho zprávami, tak jsem mu radši odepsala.

Jess (ona): Ano jsem v pohodě. A to s tím Zaynem mi vysvetlíš.

On: Uff už jsem se o tebe bál. Pro tebe cokoli ;*

Ona: Tak ty ses bál jo?

Chtěla jsem si s ním trošku 'pohrát'.

On: Ano :(

Poté už jsem neodepisovala, protože jsem si všimla sms z toho neznámého čísla. Bylo jich hned několik.

: Jess, jsi v pohodě?

: Doufám, že jo. O mně se neboj já jsem v pořádku.
-K

To je Kate. Dostala jsem takovou radost, že to nejde ani popsat, i když psala z toho hnusnýho čísla, který teda asi patřilo Zaynovi.

On: Odepisuj!

Ona: Odepisuju

On: Můžu přijít?

On: Prosím?

Ona: Proč?

On: Se na tebe podívat.

Ona: Když mi vysvětlíš to s tím Zaynem..

On: Už běžím! :*

Asi po pěti minutách zazvonil zvonek u vchodových dveřích a hned po té se otevřeli dveře do mého pokoje.

"Ahoj"

Přiběhl ke mně celej natěšenej vzal mi tváře mezi jeho dlaně a políbil mně na čelo.

"Co blbneš?"

Okřikla jsem ho a zasmála se.

"V nemocnici jsem ti ji dal i na pusu a neprotestovala si."

Řekl na oko uraženě.

Cože? On mně políbil?
Z mého přemýšlení mně vytrhl jeho 'proslovem'.

"Spala jsi tam jak sněhurka no a já jsem od jakživa princ, takže jsem chtěl udělt ten šťastný konec. No víš jak se říká v pohádkách 'a žili spolu šťastně, až do smrti' no tak jsem tě musel políbit a ty jsi se po pár dnech probrala, takže teď už můžeme žít šťastně až do smrti"

Dořekl a uculil se.

Proč všichni musí v poslední době říkat tu větu? Pokaždý, když ji slyším tak mi zahřívá srdce.

"Nic mi na to neřekneš?"

Zeptal se smutně.

"Děkuji za záchranu ty můj princi"

Řekla jsem a oba sme se zasmáli.

"A teď už mi vyklop to s tím Zaynem."

"Musím?"

Zeptal se

"Hned"

Poručila jsem mu.

"Už jsem ti říkal, že ty vrahy sleduju nějakou tu dobu. No a vím že jsou tam nejmíň tři. Dva chodí do akcí a jeden rozkazuje. Toho kdo rozkazuje nikdo nezná. No a ty dva co chodí do akcí sem viděl jeden je Zayn- tmavá pleť, černý vlasy a ten druhý nevím jak se jmenuje, ale má hnědé vlasy."

"Jak víš, že se jmenuje Zayn?"

Zeptala jsem se.

"Ten brunet ho tak oslovil."

Juj a já ho tak hnusně podezřívala.

"Promiň, že jsem si mysela..."

"To je v pohodě."

Skočil mi do řeči.

"Jsi krásná"

Cože to řekl?

"C-co?"

"Líbíš se mi Jess."

"Taky ujdeš"

Odbyla jsem ho.

"Dokážu ti, že stojím za víc, než za to tvoje ujdeš."

Řekl naklonil se ke mně a  políbil mně na tvář a pak beze slova odešel.

Write me! (please)Kde žijí příběhy. Začni objevovat