Lost [H.S.] CZ

-48-

Ahojteee! Jsem tu s dalším dílem Lost :) Přidávám už dnes, protože bych to zítra nestihla. Zítřek je pro mě trochu perný den :D Nahoře máte obrázek nové postavy, která se v dnešním díle objeví :) Děkuju moc za vaši aktivitu! Snad se vám bude díl líbit :)

Dejte mi vědět :)

-K-

 „Nějaký detaily?" ušklíbl se Matt.

„Žádné detaily" ironicky jsem se na něho usmála, načež se zamračil.

„Půjdu zkontrolovat Dylana" otočila jsem se, ale zastavily mě dlouhé prsty, které mě chytly za ruku a tím mě otočily zpátky.

„Nech ho, on si poradí" řekl Harry klidně a bříšky prstů mě pohladil na ruce, za kterou mě chytil.

Zase měl pravdu. Měla jsem potřebu ho hlídat, protože mi mámino kázání uvízlo v hlavě. Ovlivnilo mě to, což jsem nechtěla. Chtěla jsem udělat přesně to, proti čemu jsem předtím byla proti.

Dylanovi jsem věřila a věděla, že neudělá žádnou hloupost.

„Zajdu ti pro něco k pití" usmál se na mě a já kývla. Zřejmě mu Matt ukázal, kde co je, což byl další důkaz toho, že si rozuměli.

„Lotty, musím jít přivítat další-" Matt ani nedokončil větu a bez jediného pohledu na mě odešel.

„Bethany! Jak se máš?" slyšela jsem Mattův hlas a zasmála se. Otočila jsem se za ním, abych si mohla prohlédnout údajnou Bethany. Musela být opravdu krásná, když Matt takhle rychle zmizel.

A taky že byla. Rovné hnědé až černé vlasy ji dosahovaly na úroveň prsou, které byly až neobvyklé velikosti.

S Mattem se objali a já mohla vidět přesné kontury jejího obličeje. Její pronikavě modré oči se vpíjely do těch Mattových. Připomínala mi Megan Fox.

Z mých úvah mě vyrušil mužský hlas. Znala jsem ho.

„Lotty?" Otočila jsem se za původcem hlasu.

Jeho zelené oči se střetly s těma mýma, načež ze mě nejistě vypadlo:

„Ryane?"

„Jak dlouho jsme se neviděli?" jeho pusa se zformovala do širokého úsměvu a jeho velké ruce mě objaly.

„Hodně dlouho. Tak čtyři roky?" řekla jsem v objetí, ve kterém mě Ryan stále držel.

Ryan. Kamarád z dětství. Z dob, kdy jsem ještě často jezdila do Cambridge. Strašně se změnil. Z malého kluka se stal krásný a sebevědomý mladý muž. Krátké hnědé vlasy, zelené oči, výrazné lícní kosti, pár denní strniště a nezapomenutelný úsměv.

„Vyrostla jsi. Vypadáš..."načal a očima si mě znovu přeměřil.

„Úžasně" dokončil a znovu se usmál.

„Strašně ses změnil, Ryane" řekla jsem mu upřímně.

„Doufám, že k lepšímu" zasmál se.

„Samozřejmě! Se na sebe podívej"

„A jak se vůbec máš?" zeptal se mě.

„Skvěle" usmála jsem se, ale to už moje oči zaregistrovaly Harryho, jak se k nám blíží.

„Tady to máš" podal mi kelímek a sám se napil ze svého.

„Díky" odpověděla jsem. Ryan na nás koukal stejně zmateně jako Harry.

„Ryane, to je Harry, můj kluk. Harry, Ryan je můj kamarád z dětství" chopila jsem se představování, načež si kluci podali ruce.

„Ryan" představil se a Harry udělal přesně to samé:

„Harry" Věnovali si přátelský pohled.

„Jak dlouho jste spolu?" zeptal se Ryan.

V té chvíli mi trochu zatrnulo. Jak dlouho? Nebyla jsem schopná říct určitý časový úsek.

„Skoro tři měsíce" řekl rychle Harry, když jsem se neměla k odpovědi.

Napila jsem se z kelímku, abych spláchla nepříjemnou chuť v puse toho, že jsem si nepamatovala, jak dlouho jsme spolu. Jak jen jsem mohla?

Samozřejmě, že jsem věděla, od jaké doby jsme spolu. Jistě, že bych to dokázala spočítat a nakonec říct určité číslo, které by tomu opravdu odpovídalo, ale já byla zmatená z toho, že jsem neměla to určité číslo už v hlavě spočítané, připravené, čekaje na vyslovení.

*

Ryan nás pozval na několik drinků, které jsem bez ostychu slastně vypila. Překvapivě chutnaly hodně dobře.

Stáli jsme v kuchyni u baru a bavili se s Ryanem. Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si, že se tu začalo přelidňovat. A to bylo teprve osm hodin večer.

„Harry?" přiřítil se k nám připitý Matt. Už jen z jeho chůze a pohledu jsem poznala, že už měl něco upito.

„Jdeš na ionta?" povytáhl obočí a trochu omámeně se zasmál.

„Lotty? Ryane?" nečekal na Harryho odpověď a hned oslovil nás.

Tráva? Samozřejmě, že už jsem ji zkoušela, ale byl to zrovna dnes dobrý nápad? Měla jsem odvahu ji okusit znovu?

Naše pohledy s Harrym se střetly. V očích jsem mu viděla, že váhal. Rozhodně chtěl jít, ale bál se to říct nahlas, protože nevěděl, jak na to zareaguju já, proto jsem bez váhání vykřikla:

„Jasně" a povzbudivě jsem se usmála.

„Taková nabídka se neodmítá" zajásal Ryan, načež jeho ruce vystřelily do vzduchu.

Podívala jsem se na Harryho. Chytil mě za ruku a společně jsme následovali Matta, který nás vedl pryč z baráku.

„Váhala jsi" zkonstatoval Harry.

„Ty taky" řekla jsem na oplátku, načež se zasmál.

„To nemůžeš popřít" doplnila jsem.

„Už jsi ji někdy zkoušela?" zeptal se mě.

Kývla jsem.

Vyšli jsme před barák, kde stáli další kluci, kteří jointy balili. Harry šáhl pro jeden a z kapsy vytáhl zapalovač.

„My se s Harrym podělíme" řekla jsem, když mi Matt podával další. Mykl rameny a sám si zapálil.

Neměla jsem zájem vykouřit sama celého ionta. Sice to byla velkolepá oslava, ale nehodlala jsem se zhulit, abych si druhý den nic nepamatovala. Navíc, moje chuťové buňky jí moc neholdují.

Harry ke mně natáhl ruku s iontem, který jsem si vzala a popotáhla z něho.

Nasála jsem tu látku, která mnou projela jako elektrický proud, a ucítila rychlé uvolnění celého mého organismu. Nevěděla jsem, proč to na mě působilo zrovna takhle, ale bylo to jako by do mě vstoupila všechna energie světa. Pocit, že zvládnu všechno. Pocit, že pro mě není nic nedosažitelného. Pocit, že není nic, co by mě položilo. Pocit, na kterém se stalo tolik lidí závislými, ale já si byla natolik jistá sama sebou, že jsem věřila, že jsem natolik silná a psychicky odolná, že na mě se ta závislost nevztahuje. Naštěstí pro mě, jsem viděla, co se z lidí, co dlouhodobě užívali marihuanu, stalo, jaké trosky z nich tahle droga udělala, takže jsem si dávala sakra velký pozor, abych takhle nedopadla. Nechtěla jsem se snížit na jejich úroveň. Vždycky jsem jimi opovrhovala, protože jsem byla přesvědčená o tom, že byli natolik slabí, že dovolili, aby nad nimi převzala kontrolu narkotická látka. Byli pro mě ti, kteří neunesli situaci a dobu, ve které žili.

Neodsuzovala jsem ty, kteří si trávu dali párkrát za svůj život u významné příležitosti. Odsuzovala jsem ty, kteří byli natolik zbabělí, že opakovaně upouštěli realitu pomocí téhle látky.

V tomhle ohledu jsem sebou nikdy nepochybovala.