Lost [H.S.] CZ

-56-

Ahoojtee! Jsem tu s dalším dílem LOST :) Máte taky tolik testů ve škole jako já? Vůbec se nestíhám učit, tak snad aspoň ten díl bude stát za to! :D Děkuju vám za všechny voty, komenty, ale i přečtení! :)

Mějte se krásně! :)

P.S. Nahoře máte obrázek nové postavy.

-K-

*

Rozloučili jsme se s Mattem, s Harrym nabrali Dylana a společně se vydali na zpáteční cestu. Řídila jsem já (překvapivě), zatímco Dylan Harrymu opravdu detailně vyprávěl celou historku toho, proč má pod okem tak velkého monokla. Také jsem ho poslouchala, ale občas jsem myšlenkami zabloudila úplně někam jinam. Přemýšlela jsem, co mi posledně řekl Ryan.

Doufám, že tady ještě budeš, až se vzbudím.

Nebudu, Ryane. Nechápala jsem, proč to dělal. Věděl, že chodím s Harrym, a že se ho kvůli němu nevzdám. Sama jsem nechápala, jak se mi ten kluk dostal pod kůži. Byl sexy, to uznávám, ale nikdy jsem s ním mít nic nechtěla. Akorát mě nutil o tom přemýšlet, i když jsem byla šťastně zadaná s nejdokonalejším klukem, kterého jsem si kdy mohla vysnít.

A pak, když jsem očima uhnula z vozovky a podívala se na Harryho, který se v té chvíli roztomile usmíval a bedlivě poslouchal Dylana, jsem si slíbila, že na Ryana zapomenu se vším všudy. Byl to jen kolaps mé mysli, který úzce souvisel se vzpomínkami tykajících se mých vzpomínek z dětství, a který se už nikdy nebude opakovat. Nenechám si zkazit vztah svého života.

Po hodině a půl cesty jsme konečně dorazili domů. Máma připravila večeři pro celou rodinu a nabídla Harrymu místo u stolu. Slušné vychování mu nedovolilo odmítnout, takže se nevyhnutelně musel seznámit s mým tátou. Bavili se spolu o fotbalu, což nasvědčovalo tomu, že táta s Harrym mít problém rozhodně nebude. A i kdyby měl, bylo by mu to k ničemu.

U večeře jsem seděla vedle Harryho. Pokaždé, když měl volnou alespoň jednu ruku, zajel s ní pod stůl a položil ji na mé stehno. Občas, když zahýbal prsty, projela mnou neuvěřitelná energie a naskočila mi husí kůže. Celé to proběhlo se skvělou náladou a to i přes skutečnost, že tam s námi byla Amber. Sice mi nedávno řekla, že už s námi nemá žádný problém, ale i tak jsem se bála chladných pohledů či nevhodných poznámek, ale ani jedno z toho se nedostavilo. Samozřejmě se rodiče nezapomněli zeptat Dylana i mě, proč má Dylan pod okem toho monokla. Dylan si vymyslel historku, která s tou pravdivou neměla vůbec nic společného, a já jen na souhlas pokyvovala.

Po večeři mě Harry přemluvil, abych s ním jela do bratrstva a zůstala přes noc. Nemusel se ani moc namáhat. Popravdě bych s ním jela kamkoliv a kdykoliv. Brala jsem každou možnost strávit s Harrym více času.

Zabalila jsem si potřebné věci. Asi kolem desáté večer jsme vyrazili do bratrstva.

„Když už znám oba tví rodiče, nechtěla bys jet se mnou do Holmes Chapel za mojí mámou?" zeptal se mě, jakmile jsem dosedla do auta. Podívala jsem se mu do očí a tím spojila naše pohledy. Usmála jsem se.

Byla jsem ráda, že mi to nabídl, protože seznámení s rodinami toho druhého je podle mě další stupínek ve vztahu.

„Moc ráda, Harry" Úsměv mi oplatil a natáhl se ke mně. Pohladil mě po tváři a jemně políbil.

„Máma tě bude zbožňovat" řekl, když se odtáhl. Nastartoval auto a rozjel se.

„Jak si můžeš být tak jistý?" zeptala jsem se.

„Věř mi" odpověděl a dál se věnoval vozovce.

Po několika málo minutách jsme dorazili na místo. Vystoupili jsme z auta a vydali se do domu. Při cestě jsme museli projít obývákem, kde seděli kluci a dívali se na televizi. Už jsem tu znala všechny a oni znali mě.

Pozdravila jsem je, načež ke mně všichni vzhlédli a pozdrav mi oplatili.

„Cože? Ten zápas je dneska?" vyhrkl Harry a rozběhl se k televizi.

„Jo. Za dvě minuty je konec prvního poločasu" odpověděl mu Louis.

Podívala jsem se na televizi, kde se hrál nějaký fotbal. Nejsem žádný znalec, takže bych těžko tipovala, které dva týmy proti sobě hrály.

„Lott, tohle nesmím prošvihnout" Harry ke mně vzhlédl s prosebným pohledem v očích.

„Proč se díváš na mě? Proč bych ti v tom měla bránit?" zasmála jsem se, načež se na mě usmál, svůj pohled znovu upřel na obrazovku a s kluky se pustili do vášnivé debaty o gólech, které zatím v zápase padly.

„Hned jsem zpátky" řekla jsem, vzala svoji tašku, která ležela na zemi, a zamířila do Harryho pokoje.

Divila jsem se, že měl odemčeno. Otevřela jsem dveře a nasála vůni, kterou voní Harry. Celé to tam vonělo po něm. Tašku jsem položila vedle stolu a prohlédla si fotky, které zdobily jeho pokoj. Dělala jsem to skoro pokaždé, když jsem tady byla. I přes to, jak podrobně jsem fotky častým prohlížením znala, stále jsem měla potřebu dívat se na Harryho v dětských letech. Měl tam celkem čtyři zarámované fotky, z nichž na jedné jsem s ním byla já. Na druhé je s Gemmou, kde mu může být tak 11 let. Na třetí je společně s mámou, tátou a Gemmou. A na poslední je s klukem, jehož obličej jsem v životě neviděla. Na té fotce jim mohlo být tak 13 let. Chtěla jsem se Harryho na toho kluka zeptat už minule, jenže na to vždy nějak zapomenu.

Když jsem skončila s prohlížením, sešla jsem zpátky dolů a zamířila rovnou do kuchyně. Vstoupila jsem tam a všimla si pro mě naprosto neznámého kluka. Vzpomněla jsem si na to, že mi Harry nedávno říkal, že se k nim přistěhoval nový kluk. Takže to byl určitě on.

Seděl na barové stoličce a prstem si hrál se sklenkou, která byla naplněná zřejmě nějakým alkoholem. Z ledničky jsem vytáhla džus, který jsem si nalila do skleničky. Opřela jsem se o linku, napila se a chvíli toho kluka pozorovala. Neviděla jsem mu do tváře, protože se pořád díval do skleničky.

Jako kdyby ucítil můj pohled, který spočinul na něm, tak zvedl hlavu. Jeho zelené oči mě propalovaly pohledem. Blonďaté vlasy mu padaly do obličeje, ale vypadal, že mu to nevadilo. Jeho pohled byl chvilkami nepřítomný, takže jsem usoudila, že byl pod vlivem alkoholu.

„Co tady děláš? Tohle je bratrstvo" řekl velmi pomalu. Dával si pozor, aby vyslovoval správně. Očividně se mu pletl jazyk.

Držela jsem si sklenku u prsou a stále mu hleděla do očí. Mlčela jsem. Položil si ruce na stůl, kterými se zapřel, a stěží se postavil. Obešel bar a dostal se ke mně. Nehýbala jsem se a sledovala, co udělá. Ruce položil na linku kolem mě tak, že mě obklíčil. Když se ke mně přiblížil, cítila jsem z něho alkohol.

„Radím ti, abys odešla, jinak tě tady ohnu a na lince ošukám" řekl.

„Jestli se mě jenom dotkneš, můj kluk tě zabije" řekla jsem ostře.

Protočil oči a rychle ruce odtáhl. Zavrávoral a odešel z kuchyně. Pro sebe jsem se usmála.

„Čí je ta čubka v kuchyni?" uslyšela jsem jeho hlas ozývající se z obýváku.

„Cos to řekl ty čuráku? Co si to dovoluješ, kreténe!"

Harry.

Strnula jsem.

Ale ne.