Lost [H.S.] CZ

-18-

Ahoj! Nová část je tu! :3 Bude o něco kratší, ale snad vám to nevadí :)

Jinak co říkáte na klip k Night Changes? Mně se hrozně moc líbí! :3

Taky mi dejte vědět dolů do komentářů, jak se díl líbil. Doufám, že bude :)

Poslední věc, moc děkuju holkám makinka5 macut69 za to, že mi komentují snad každou část :3

 

-K- 

„Vzal jsi mě na pouť?“ vystoupila jsem z auta a roztáhla ruce pro větší efekt. Já totiž miluju poutě.

„Jo“ řekl, když vystoupil.

„Miluju je“ dodal.

Buď to mi umí číst myšlenky a chce, abychom měli nějakou věc společnou, nebo je to věc, kterou opravdu společnou máme.

Když Harry zamkl auto, tak jsme se vydali do centra dění.

„Myslím, že už vím, kam půjdeme jako první“ řekl a ukázal na obří atrakci, která mi naháněla hrůzu. Kamikaze.

„To po mně nemůžeš chtít“ spojila jsem naše pohledy.

„Co je na ní špatného?“ zasmál se.

„Na poutích chodím na všechny atrakce kromě téhle“ znovu jsem si přeměřila kamikazi.

„Všechno je jednou poprvé“ šibalsky se usmál a šel k té atrakci, aby mohl koupit lístky.

„Harry, prosím ne“ chytila jsem ho na ruku a škemrala o milost.

„Uvidíš, že se ti to bude líbit“ řekl a já pochopila, že nemá cenu ho přemlouvat, proto jsem mu pustila ruku a povzdychla si. Jak nefér.

Tiše jsem ho následovala a v hlavě ho proklínala, jak neohledný vůči mně je.

„Můžeme“ zamával mi před očima lístky a já se zhluboka nadechla.

„Jestli umřeme, tak tě zabiju“ pohrozila jsem mu.

Harry se tomu pouze zasmál a pobídl mě, ať jdu na svou popravu.

Chlapíkovi, co kontroloval lístky, jsme je ukázali a on nás poslal dál.

„Do první řady“ pošeptal mi Harry.

„Ne“ oporovala jsem.

„Dělej“ jeho ruce mě chytly na zádech a sunuly mě k přední řadě.

„Myslím, že to není dobrý nápad“ začínala jsem mít strach a bylo to mě vidět.

Harry to ignoroval a pokračoval ve své práci.

Posadili jsme se na místa a provedli bezpečnostní opatření.

„Bojíš se?“ optal se.

„Ty se mě budeš ještě ptát?“ ironicky jsem se na něho usmála.

Harry se pousmál a zakroutil hlavou. 

Jasně, že jsem se bála, ale taky jsem na něho byla naštvaná, že mě k tomu donutil. Ale po chvíli začal převažovat vztek na něj.

Za nedlouho nás upozornili na to, abychom se připravili na „vzrušující jízdu“ a ta obří věc se začala pohybovat.

„Bože“ řekla jsem si pro sebe. Moje srdce zvyšovalo tempo.

„Nic to není“ řekl v klidu Harry. V jeho očích jsem mohla vidět vzrušení, což mě trochu zneklidňovalo.

Když se mi ty pohyby zdály celkem nebezpečné, tak jsem chytila pevně Harryho ruku. Stisk mi opětoval a já se cítila o něco bezpečněji. Poté ale kamikaze začala zrychlovat a dostávala se do horních poloh, takže se ten malý kousek pocitu bezpečí vytratil. Na chvilku jsem se zaměřila na Harryho, který si to očividně užíval. Chtěla jsem si to taky užívat. Proto jsem zavřela oči a zhluboka se nadechla. Za okamžik jsem je znovu otevřela s pocitem, že se už nebudu bát.

Nastala otočka o 360 stupňů a já začala křičet jako ostatní, kteří tu s námi seděli. Ten úhel, který atrakce vytvořila, byl hrůzostrašný, ale ten pocit, který mě naplňoval, když jsme sjížděli dolů a znovu nahoru, abychom se mohli otočit, byl nepopsatelný a velmi vzrušující.

Můj stisk Harryho ruky sílil stejně jako pocit volnosti a vzrušení uvnitř mě, ale s každou další otočkou se moje hlasivky unavovaly čím dál tím víc.

Po dalších několika otočkách začala kamikaze zpomalovat a já opravdu chtěla, aby pokračovala dál. Celkem se mi to zalíbilo.

Až když atrakce úplně zpomalila, tak jsem pustila jeho ruku.

Prohlédl si ji a řekl

„Myslím, že jsi mi ji svým stiskem odkrvila“ začal se smát.

Nevěděla jsem co odpovědět, tak jsem mlčela a jen se usmívala.

Chvíli nic neříkal a poté vykřikl

„My žijeme, Lott! Stal se zázrak!“ udělal si ze mě srandu, že jsem se bála, a máchal rukama. Pro mou větší hanbu to zakřičel, takže to mohli slyšet všichni poblíž.

„Jen do mě, Harry“ nechala jsem ho.

Odpoutali jsme se a vydali se na další atrakci.

 *

Byli jsme snad na každé atrakci, která nás něčím zaujala. Odvezli jsme si odsud několik vydařených zážitků, a já navíc malou plyšovou pandu, kterou Harry vyhrál v jednom ze stánků a poté mi ji věnoval. Sice chtěl vyhrát takového velkého medvěda, ale to se mu nepodařilo.

„Líbilo se mi to s tebou“ pronesl, když jsme byli na cestě domů, a odpoutal oči od vozovky.

„Ještě aby ne“ zatvářila jsem se nadřazeně. Doufám, že pochopil, že to bylo myšlené z legrace.

Zasmál se a dodal

„Tady si někdo věří“