Lost [H.S.] CZ

-66-

Ahojtee! Jsem tu s dalším dílem :3 Absolutně nestíhám, ačkoliv jsou prázdniny, a proto to nebudu zdržovat. Moc vám děkuju za všechny voty a komenty :) Nesmírně si toho vážím. Pokud budete mít chvilku, určitě mi dejte vědět do komentů, jak se díl líbil, a nebo hoďte vote :3 Děkujuuu! Užijte si prázdniny! :3

Mějte se krásně!

-K- 

*

O ČTYŘI DNY POZDĚJI

*

Po páteční škole, která se neuvěřitelně táhla, jsme společně s Jess zamířily přímo do bratrstva. Během týdne jsem se tam ani jednou neukázala, protože jsem nechtěla potkat Nata, ale dnes jsem musela to riziko podstoupit. Jednak proto, že vyhýbat se problémům není žádné řešení, a jednak proto, že se tam dnes večer koná párty, a pokud se jí chci zúčastnit, nevyhnutelně se musím potkat s Natem.

Fakt, že jsem celý týden nezavítala do bratrstva, mi ani trochu nevadil, protože většinu mého volného času trávil Harry se mnou u nás doma nebo jsme spolu byli někde venku. Dříve jsem spíš bývala já v bratrstvu, ale teď zřejmě nastalo to období střídání. Nevěděla jsem, jak Harrymu, ale mně to vyhovovalo.

Po cestě mi Jess vyprávěla, jak skvělý Luke je. A já byla opravdu ráda za to, že už se netrápí kvůli Eathanovi, kterého jsem taktéž během tohoto týdne neviděla. Toužila jsem po tom, abych mu vyčetla všechny ty špatné věci, co Jess udělal a více než to, jsem toužila po tom ho pořádně praštit. Přepokládala jsem, že by mu moje rána žádnou větší zdravotní újmu nezpůsobila, ale tady šlo hlavně o ten pocit. Chtěla jsem mu to všechno vrátit.

„Miluješ ho?" zeptala jsem se napřímo a hned po vyslovení jsem toho litovala. Je vůbec možné, aby po tak krátké době člověk někoho miloval?

Jess zkřivila obočí, zamyslela se a řekla:

„Neřekla bych, že to je na té úrovni, abych mohla říct, že ho miluju, ale rozhodně jsem do něho zamilovaná. A to hodně" zasmála se nakonec a já se k ní přidala.

„V pondělí jsem potkala Nialla" řekla jsem hned poté, co jsem si vzpomněla na to, že jsem jí to ještě neřekla.

„Opravdu?" vypadlo z ní, načež jsem souhlasně kývla.

„Když jsem si vyzvedávala tu antikoncepci, tak jsem ho potkala. Zašli jsme spolu do kavárny. Chce, abychom byli přátelé" osvětlila jsem jí.

„Zajímavé" zkonstatovala uznale, ale zároveň z legrace.

„Víš, že se s Ellie rozešli?" zeptala jsem se opatrně.

Přeci jenom, Ellie je její sestra a já případně nechtěla ranit její city.

Jess vytřeštila oči a zděšeně na mě koukala.

„Jak to víš?" zeptala se po chvíli nepříjemného mlčení.

„Řekl mi to" odpověděla jsem.

„Ellie musí být totálně zdrcená. Určitě má zlomené srdce" přemýšlela nahlas.

„Ale proč mi to nezavolala?" pokračovala dál a čekala na mou odpověď.

„To opravdu nevím" řekla jsem.

„Možná bys jí měla zavolat ty" dodala jsem, načež Jess kývla hlavou.

„Večer jí zavolám" zkonstatovala nakonec.

Najednou jsem ucítila, jak mi dešťové kapky dosedají na vlasy a odkrytou kůži. Vzhlédla jsem k nebi a uviděla, že se během chvíle strhne obrovská průtrž mračen.

„Myslím, že bychom měly zrychlit" řekla jsem a ukázala na oblohu.

Přidaly jsme do kroku, ale ani to nám nepomohlo a nakonec jsme šíleně zmokly. V Londýně to je sice běžné, ale dnes se jednalo o extrém. Zmokly jsme na kost a to i přes skutečnost, že jsme byly částečně schované pod Jessiným deštníkem.

Když jsme o několik málo minut později dorazily do bratrstva, z mých vlasů kapaly kapky a moje oblečení se dalo ždímat. S Jess jsme se na sebe podívaly a začaly se smát.

Rukou jsem si projela a pokusila se o to, abych je trochu vyždímala. Společně jsme prošly obývákem, kde ale nikdo nebyl, a potom se rozdělily. Šla jsem po schodech nahoru, ale Jess zamířila do Lukova pokoje, který je v přízemí.

„Lotty?" zaslechla jsem svoje jméno, a když jsem si uvědomila, komu ten hlas patří, chtěla jsem se zmizet.

Neochotně jsem se otočila a spatřila Nata, jak se tyčí dole pod schody.

„Mohl bych s tebou mluvit?" zeptal se, zatímco se mi díval do očí.

Místo odpovědi jsem sešla zpátky dolů schody a následovala ho do kuchyně.

Nervózně přešlapoval z nohy na nohu a opíral se o bar.

„Mrzí mě to. Nechtěl jsem vás rozhádat" řekl.

„Věděl jsi to?" zeptala jsem se bez souvislostí s jeho předchozí výpovědí.

„Věděl co?" nechápal, přičemž zkřivil obočí.

„Věděl jsi, že je to lež?" osvětlila jsem mu.

„Ne! Nevěděl" začal kroutit hlavou.

„Lauren mi řekla, že se spolu vyspali a já myslel, že mluví pravdu. Nechtěl jsem ti to zatajovat, protože jsem si myslel, že by bylo lepší, aby ses to dozvěděla co nejdřív" řekl se soucitem v očích a mně se upřímně ulevilo. Slyšitelně jsem si oddechla a usmála se.

„Doufala jsem, že to řekneš" řekla jsem s úsměvem, načež jsem ho objala a on mi objetí opětoval. Očividně mu vůbec nevadil fakt, že jsem byla šíleně promočená a tím, že jsem ho objala, jsem ho zamokřila.

„Záleží mi na tobě" řekl v objetí a já popravdě netušila, jak zareagovat.

Byla jsem opravdu ráda, že jsem nemusela přijít o svého dobrého kamaráda. Ztratit ho by určitě byla bolestivá rána do mého nitra. Věděla jsem, že mu můžu věřit.

„Ty se znáš s Lauren?" zeptala jsem, když jsem se od něho odtáhla.

„Jasně" zasmál se jako by to snad měla být ta nejjasnější věc na světě, ale já jen nechápavě pozvedla obočí.

„Je to moje sestra" dodal a já na něj vykulila oči.

Cože? Lauren, Harryho bývalka, je Natova sestra?

„Ty jsi to nevěděla?" zeptal se.

„Víš, běžně se s Harrym bavíme o jeho bývalkách" zavtipkovala jsem ironicky, načež jsem hned pokračovala:

„Jasně, že jsem to nevěděla!"

„Na tom vůbec nezáleží" řekl, aby trochu zklidnil situaci, načež jsem jen souhlasně kývla a následně se na něj usmála.

„Půjdu se převléknout" zkonstatovala jsem a ukázala na svoje promočené oblečení.

„Jo" zamumlal a usmál se.

Otočila jsem se a zamířila po schodech do Harryho pokoje. Bez klepání jsem vešla a uviděla Harryho, ležícího na posteli, a Louise, sedícího na židli, jak se o něčem baví. Když zpozorovali, že někdo otevřel dveře, vzhlédli ke mně a Harry se vzápětí usmál.

„Ahoj" řekli nastejno.

„Čau" odpověděla jsem a zavřela dveře.

„Proč jsi tak promočená?" zeptal se Louis.

S pobaveným a zároveň nechápavým obličejem jsem se na něho podívala a ukázala na okno, jak tam „leje". Mezitím se ke mně přiblížil Harry, rukou mi zajel do vlasů, otřel se svým nosem o ten můj a následně se otiskl do mých rtů.

„Měla jsi zavolat, přijel bych pro tebe" řekl ustaraně a zadíval se mi do očí.

„Je to jenom déšť" řekla jsem s nadsázkou, usmála se a následně zase spojila naše rty, které do sebe dokonale zapadaly.