Lost [H.S.] CZ

-81-

Ahojteee! Jsem tu s dalším dílem :D Sice zase pod dlouhé době, ale myslím si (a doufám), že od teď už to bude zase vycházet pravidelně. Vidím to zase na čtvrtky : ) Takže příští týden se těšte na další díl! : )

Mějte se krásně a užívejte poslední dny prázdnin!

PS. Doufám, že nejsem jediná, kdo se tak strašně netěší do školy.

PS2. Nahoře máte obrázek Zacka. 

-K-

*

Vzbudil mě palčivý zvuk budíku. Pootevřela jsem oči a rukou jsem hmatala po telefonu. Jenže vtom jsem si uvědomila, že tenhle zvuk nebyl budík. A ani to nebyl můj telefon, který vyzváněl.

„Harry, zvoní ti mobil" promluvila jsem ospale.

„Kdo volá?" zeptal se chraplavě se zavřenýma očima.

„Alex" řekla jsem poté, co jsem si to přečetla.

Promnul si oči a natáhl ruku, abych mu do ní podala mobil, což jsem také udělala.

„Normální lidi v tuhle dobu ještě spí, Alexi" řekl Harry, když to vzal.

Podívala jsem se na svůj telefon, abych zjistila, kolik je hodin a zděsila jsem se. Nezazvonil budík! Jak to bylo možné? Včera jsem ho nastavovala, aby zazvonil přesně v 8 hodin, ale právě teď bylo už 8:28. Sice obřad začínal až v 1 odpoledne a cesta do Birminghamu by nám měla trvat maximálně tři hodiny, ale já jsem chtěla, abychom nebyli v „presu".

„Jo, to není problém" pokračoval Harry.

Podívala jsem se mu do očí, ve kterých se objevil mírný stres.

„Dobře, tak čau" ukončil hovor.

„Zaspali jsme" řekla jsem.

„To není náš jedinej problém" odpověděl.

„Co?" vyjekla jsem.

„Alex nemá odvoz na svatbu, musíme se pro něj stavit" řekl, přičemž jsem mu v tváři viděla, že nad něčím usilovně přemýšlí.

„A kde bydlí?" zeptala jsem se.

„V Oxfordu" odpověděl a já vykulila oči.

„To jsou minimálně dvě hodiny z Londýna! A další dvě do Birminghamu" řekla jsem i přes to, že tohle Harry určitě věděl.

„Pokud vyjedeme v 9, tak to stihneme" zhodnotil situaci.

„Když budou zácpy, tak nemáme šanci tam dorazit včas" nechtěla jsem se v tom šťourat nebo Harryho jakkoliv znervózňovat, ale tahle možnost byla opravdu pravděpodobná.

„Když budou zácpy, tak jsme v hajzlu" zopakoval mou větu po svém a vstal z postele.

Udělala jsem to samé a společně jsme zamířili do koupelny, kde jsme si poté začali čistit zuby.

„Nemyslíš, že si jako holka zasloužím na přípravu víc než jen půl hodiny?" řekla jsem s plnou pusou pasty, takže mi bylo hůř rozumět.

„Zlato, jsem si jistej, že ty to zvládneš" odpověděl s mírným úsměvem.

„Nasnídáme se po cestě?" zeptal se a já souhlasně kývla.

Svlékla jsem si pyžamo, sepnula si vlasy do culíku a vlezla do sprchového koutu. Pustila jsem na sebe horké kapičky a snažila se velmi rychle umýt. Mezitím se Harry holil.