Lost [H.S.] CZ

-53-

Ahojtee! Jsem tu s dalším dílem LOST! Protože je dnes Štědrý den, tak bych vám chtěla popřát krásné Vánoce, ať máte radost ze všech dárků, které dostanete, a ať jsou to ty dárky, které jste si přáli. Pořádně si je užijte! :)

Pokud se díl bude líbit, budu moc ráda, když zanecháte vote nebo koment :)

Moc děkuju, mějte se!

-K-

Po tom, co se můj dech vrátil zase do normálu, jsem se zvedla ze stolu a oblékla si kalhotky. Nepřišlo mi příliš vhodné spát nahá v posteli mé tety a strýce. Lehla jsem si do postele, přikryla se přikrývkou a zavřela oči. Po chvíli jsem ucítila, jak se pod Harrym prohnula postel, načež nadzvedl mou pokrývku, vklouznul pod ní a natiskl se na mě. Jeho ruku mi obtočil kolem břicha a jedna jeho noha se zamotala do těch mých. Harryho horký dech dopadal na kůži mých zad.

*

Probudila jsem se v úplně stejné poloze, ve které jsem usínala. Sluneční paprsky mě pálily do očí a bolela mě hlava. Promnula jsem si oči a otočila se. Harry už v posteli nebyl. Posadila jsem se a porozhlédla se po pokoji, kde jsem ho ale také nezahlédla. Kde je? Rukou jsem si projela vlasy. Podívala jsem se na svůj mobil na hodiny, které mi ukazovaly, že bylo něco po dvanácté odpoledne. Během okamžiku mi v ruce pípl mobil oznamující příchozí zprávu od Jess.

Doufám, že nebudím. Jaké to bylo?

Odepsala jsem ji hned po tom, co jsem si to přečetla.

Bylo to skvělé, vážně se mi to líbilo. Podrobnosti řeknu doma.

Odložila jsem mobil na stolek a zvedla se z postele. Skvělou výhodou téhle místnosti bylo, že měla svoji vlastní koupelnu, což se mi v tuhle chvíli opravdu hodilo. Všimla jsem si, že na zemi jsou poházené jenom moje věci. Kde jsou ty Harryho?

Zašla jsem do té koupelny, kde jsem na sebe obmotala čistý ručník a vydala jsem se do Mattova pokoje, kde by měly být moje věci.

Opatrně jsem otevřela dveře, protože jsem nevěděla, jestli tam někdo nespí. Nerada bych někoho vzbudila. Nakoukla jsem dovnitř, a když jsem si všimla, že v tomhle pokoji nikdo není, vstoupila jsem. Zamířila jsem k šatníku, kam jsem včera uložila svoje věci. Vzala jsem si svou kosmetickou taštičku a šla zase zpátky do místnosti, ze které jsem přišla.

V koupelně jsem se zamkla, pro všechny případy. Podívala jsem se do zrcadla a nechtělo se mi věřit mým oči. Vypadala jsem strašně. Rozmazaná řasenka po celém obličeji, zarudlé oči, kruhy pod očima a vlasy rozházené na všechny strany světa.

Odlíčila jsem se, trochu si pročesala vlasy, sundala si ručník a spodní prádlo a vlezla jsem do sprchy.

Nechala jsem miliardy kapiček, aby klouzaly po mém těle a tím ho osvobodily od únavy a ztuhnutí. Zatímco jsem si myla tělo, jsem přemýšlela o tom, kde by mohl být Harry.

Zřejmě někam odešel, když tu neměl oblečení, ale kam by šel? Teprve teď se mi v hlavě utvořila myšlenka, že by se mu mohlo něco stát. Bože. Nechtěla jsem na to myslet. Nic takového se přece nemohlo stát. Určitě byl v pořádku. Otázky tohoto typu jsou nejhorší, protože se mi vždy dostanou do hlavy a nechtějí pryč.

Ještě jsem si rychle umyla vlasy, vylezla ze sprchy a osušila se. Po koupelně jsem očima hledala čisté věci, pro které jsem si byla v Mattově pokoji. Prohledala jsem každý kout, ale nemohla jsem je nikde najít, musela jsem je nechat tam. Skvěle. Vzít si čisté oblečení byl hlavní důvod mé návštěvy Mattova pokoje a já jsem si je nevzala.

Protočila jsem očima nad svojí blbostí a znovu zabalila svoje tělo do ručníku. Chystala jsem si pročesat svoje mokré vlasy, ale uslyšela jsem klepání na dveře.

„Lott, jsi tam?" z druhé strany se ozval Haryho hlas.

Rozběhla jsem se ke dveřím, rychle je odemkla a otevřela je. Padla jsem Harrymu kolem ramen, načež mi objetí po chvíli opětoval.

„Proboha, kde jsi byl? Bála jsem se" řekla jsem v objetí. Nasála jsem silný pach cigaret a trávy.

„Byl jsem s klukama v klubu" mluvil nezřetelně a trochu se mu pletl jazyk. Odtáhla jsem se od něho a změřila si ho pohledem.

Jeho oči byly podlité krví, přičemž se na mě díval nepřítomným pohledem. Byl opilý, a to dost. Ještě nikdy jsem ho v takovém stavu neviděla. Chtěla jsem z něho dost více informací a odpovědí, ale byla jsem si jistá, že v tomhle stavu mi toho moc neřekne.

„Nechceš si lehnout? Jsi opilý" dívala jsem se mu do očí. Popravdě, byl jak smyslů zbavený. Ale očividně se o sebe uměl postarat i v tomhle stavu, což bylo obdivuhodné.

„Jsem?" opětoval mi pohled a pohladil mě po tváři.

„Ano, jsi" chytila jsem ho za ruku a táhla ho do postele.

„Nechci jít spát" odmlouval jako malé dítě. Rozhodně se z toho potřeboval vyspat.

„Musíš se z toho vyspat" řekla jsem mu.

„Polib mě, prosím" podíval se na mě. Jeho ruka mě pohladila po tváři, načež se ke mně začal přibližovat. Nechala jsem ho, aby mě políbil. Ucítila jsem silnou pachuť alkoholu smíchanou s peprmintovými žvýkačkami, která vládla v jeho ústech.

Odtáhl se ode mě a lehl si do postele. Vysoukal se z kalhot a sundal si triko. Zavírala se mu víčka a během několika sekund už pravidelně oddechoval. Vypadal roztomile.

Vyšla jsem z pokoje a zamířila do toho Mattova. Prošla jsem přímo až k šatníku, kde jsem si vytáhla spodní prádlo. Navlékla jsem si kalhotky a nechala spadnout ručník na zem. Otočená k šatníku jsem si oblékala podprsenku, když vtom jsem za sebou uslyšela rozespalý hlas.

„Lotty? Jsi to vážně ty nebo už mám halucinace?"

Ryan. Kde se tu vzal?

„Máš halucinace" odpověděla jsem a dopla si podprsenku. Dávala jsem si pozor, aby nemohl nic vidět.

„Ne, nemám. Tvůj hlas s tím přízvukem bych poznal všude" řekl, zatímco jsem si oblékla tričko. Otočila jsem se na něj a spatřila ho ležící na posteli.

Jak se sem dostal? Že bych si ho nevšimla? Ležel tu už i před tím?

Ležel polonahý, takže jsem mohla vidět jeho vypracované tělo, které ale nezdobilo žádné tetování, na rozdíl od Harryho.

„Ty jsi byl s Harrym a Mattem taky?" zeptala jsem se.

„Jo" odpověděl jednoduše.

Otočila jsem se zase zpátky čelem k šatníku, posbírala si svoje věci a šla ke dveřím.

„Ty už jdeš?"

„Nepřišla jsem za tebou, Ryane" odpověděla jsem a podívala se na něj. Nebylo to celkem zdvořilé, ale byla to pravda. Ani jsem nevěděla, že tu byl.

„Doufám, že tady ještě budeš, až se vzbudím" řekl, usmál se na mě, otočil se na bok a zavřel oči.

Myslela jsem, že jsem mu včera všechno vysvětlila. Že mezi námi prostě nikdy nic nebude. Nevěděla jsem, jestli se mi to jen zdálo nebo to tak doopravdy myslel, ale jeho poslední větou se mi v hlavě utvořila myšlenka, že to ještě nevzdal.

Ale co ho k tomu vedlo? Vždyť mě znal prakticky od včera. Dobře, znal mě v dětství, ale od té doby jsem se mohla změnit, nemusela jsem být nutně tou, kterou jsem bývala.

Bylo to pro mě nepochopitelné.