Lost [H.S.] CZ

-63-

Ahojtee! Jsem tu s dalším dílem LOST. Tak co říkáte na současný vývoj příběhu? :) Když budete mít chvilku, určitě mi dejte vědět do komentářů, nebo hoďte vote :) Přijímám všechny připomínky, stejně jako vždycky :D Za všechno vám moc děkuju :)

Mějte se krásně!

-K- 

Za pár okamžiků se rozletěly dveře a v nich se objevil Harry. Učitel (pan Rivers) se na něho zlostně otočil.

„Harry Styles, jak jinak" poznamenal pan Rivers znechuceně, protože mu Harryho pozdní příchod přerušil výklad, do kterého se tak vášnivě ponořil.

Pan Rivers byl naprosto typický učitel, který žije jenom svojí prací. Menší obtloustlé postavy, s brýlemi na nose, vždy nosící košili a jeho image mu doplňují mastné vlasy, které jsou z toho všeho snad nejhorší. Po škole je známý hlavně jeho výbušnou povahou, ale nejvíce nesnáší pozdní příchody. Jeho jediné pozitivum je, že látku dokáže naučit.

„Jak si to představujete? Kdy naposledy jste přišel včas?" rozčílil se. Harry mu bez emocí koukal do očí. Obdivovala jsem ho, že si z toho nic nedělal. Jeho pohled byl klidný navzdory tomu, že na něho učitel vztekle štěkal.

„Omlouvám se, už se to nestane" řekl Harry, i když všichni, včetně pana Riverse, věděli, že to nemyslí vážně.

„Sedněte si" odvětil pan Rivers, načež Harry zavřel dveře a očima těkal po volném místě ve třídě. Jediné volné místo bylo v první řadě. Vedle kluka, který je asi tak stejně nechutný jako pan Rivers. Harry protočil očima a pomalým krokem šel k volnému místu.

Rozhlížel se po učebně a já si byla stoprocentně jistá, že mě hledá. Tiše jsem ho pozorovala. Pohledem přejížděl po řadě, ve které jsem seděla, a když zavadil o můj pohled, bez povšimnutí pokračoval dál v hledání. O sekundu později, když si uvědomil, že už mě našel, propojil naše pohledy a bez rozpojení si sedl na místo. Jeho pohled byl velmi nejistý, ale plný očekávání.

Záměrně jsem ho ještě chvíli nechávala v napětí, a pak se na něho jemně usmála. Úsměv mi oplatil, přičemž z něho viditelně opadla všechna nejistota a napětí, které v sobě měl. Odhalil mi svoje dolíčky a ve mně se probudila neukojitelná chuť ho políbit.

Odvrátila jsem od něho pohled a snažila se soustředit na právě probíhající hodinu.

Jenže jsem na sobě stále cítila Harryho pohled. Chvíli jsem to nechala být, ale jeho pohled neustával ani po několika minutách. Vytáhla jsem mobil a napsala mu zprávu.

Přestaň na mě civět.

Jakmile mu to přišlo, vyndal si mobil z kapsy a začal se roztomile culit. Během několika mála sekund mi odepsal, načež se na mě s úšklebkem otočil.

Nemůžu přestat. Jsi strašně krásná.

Stejně jako to před chvílí udělal Harry, i já se nad jeho zprávou uculila.

Stále jsem na tebe naštvaná.

Odepsala jsem mu, i když to už v podstatě nebyla pravda, a otočila na něj hlavu, abych mohla sledovat jeho reakci. Jen jsem mu potřebovala dát najevo, že nejsem samozřejmostí, kterou svým neuváženým chováním nemůže nikdy ztratit.

Omlouvám se. Vím, že to byla chyba a věř mi, že toho šíleně lituju.

S odpovědí, která se mi dostala, jsem byla spokojená. Věděla jsem, že to myslel upřímně a toho jsem chtěla dosáhnout.