Lost [H.S.] CZ

-23-

Čaukyy, nová část je zde :3 Omlouvám se, že jsem minulý týden nepřidala, ale byla jsem na lyžáku. Jinak poslední týdny to bylo s přidáváním dost hektické, ale teď už by to zase mělo být v normálu, tedy každý pátek :) 

Snad se vám bude tenhle díl líbit :') Kdyžtak vote a koment, budu za ně moc ráda :) 

Děkuju, že čtete můj příběh. 

Btw: Na straně je písnička, kterou doporučuju, abyste si pustili, až začne HARRY´S POV :D Uvidíte sami, až k tomu dojdete :D 

-K- 

***

Už to byl skoro měsíc a půl, co jsme se s Harrym oficiálně dali dohromady. Protože si oba myslíme, že měsíční výročí je na nic, neslavili jsme ho. Kdo ho taky slaví? Místo nějaké romantické večeře jsme byli u nás doma a koukali na filmy. Mám takový dojem, že jsme si to užili více, než nějakou večeři v drahém podniku.

Od té hádky s Amber jsme obě nějak vychladly a nechaly to být. Dál už jsme se o tom nebavily. Nevím, jestli se smířila s tím, že s Harrym chodím, ale už víckrát její případný nesouhlas nedala najevo. Možná se už v tom nešťourala kvůli tomu, že jí prospívá vztah s Tylerem, s kterým se po rozchodu s Harrym dala dohromady, a je to vlastně ten Tyler, s kterým Harryho podvedla.

„Dáš si něco k pití?“ volala jsem z kuchyně do obýváku.

„Dal bych si tebe“ najednou se objevil v kuchyni a přibližoval se ke mně s jeho škádlivým úšklebkem. Otočila jsem se k němu a usmívala se. Vždycky věděl, jak mě dostane, stejně tak, jako já věděla, jak dostanu jeho.

Až mezi námi nebyl žádný prostor, chytil mou hlavu do dlaní a zakoukal se mi do očí.

„Jsi tak krásná, Lott“ pověděl ten kluk, do kterého jsem se zamilovala. Páni, přiznala jsem si právě teď sama sobě, že jsem se do Harryho zamilovala?

Nepatrně jsem se začervenala a potom spojila naše rty v něžný polibek. Během chvilky jsem ucítila Harryho jazyk v mé puse a začala spolupracovat. Bez našeho rozpojení mě vyzvedl na kuchyňskou linku a já ho chytla kolem pasu.

„Kolikrát vás ještě musím při tomhle načapat?“ Dylanův hlas se rozezněl kuchyní a my okamžitě přestali. Oh, Dylane, kdybys jen věděl, k čemu by tohle vedlo. Seskočila jsem z linky, podívala se na Harryho a potom hned na Dylana. Harry vypadal naprosto klidně, za to já se cítila trochu trapně.

„Buď rád, že jsi nepřišel o pár minut pozdějc“ zasmál se Harry a hned potom Dylan. Prostě kluci. Bylo mi jasné, co tím Harry myslel, i já to měla na mysli, ale obdivovala jsem u něj tu bezstarostnost, když to řekl. To je jeden z hodně rozdílů mezi kluky a holkami. Tohle bysme snad nikdy neřekly před sourozencem svého přítele. Zatímco klukům to je naprosto jedno, možná že se tím ještě navíc vychloubají.

Dylan otevřel ledničku a vzal si odtamtud láhev s vodou.

„Jdu za Abby a vrátím se asi..“ zamyslel se a po chvilce dodal

„Zítra. Čau“ odešel.

„Čau“ odpověděli jsme mu. 

Až když jsem uslyšela bouchnutí dveří, tak jsem se otočila na Harryho. Popošla jsem k němu a lehce jsem ho praštila do ramene se slovy

„Hej. Je to můj mladší brácha. Nemusel jsi mu říkat tyhle věci“ svraštila jsem obočí.