Lost [H.S.] CZ

-89-

Ahojtee! Nevím, jak se mi to povedlo, ale napsala jsem díl :D Asi mě navštívila múza. Snad se vám bude líbit :)

Mějte se krásně!

-K- 

Sophia sešla z pódia, načež se k ní začali všichni hrnout. S Annou jsme se přidaly k davu a čekaly, až se na nás dostane řada, abychom také mohly Sophii pogratulovat k potomku.

„Nedokážu si představit, že bych ve svém věku měla mít dítě" řekla mi Anna.

„To ani já ne" podívala jsem se na ni.

„Ale zdá se, že Sophia s Jackem na dítě vyloženě těší" řekla, načež jsem s úsměvem dodala:

„Vypadají šťastně"

Když na mě přišla řada, zářivě jsem se na Sophii usmála a objala ji.

„Moc vám to přeju" řekla jsem v objetí.

„Děkujeme" odpověděla s vděčným úsměvem.

„V kolikátém jsi měsíci?" zeptala jsem se.

„Ve čtvrtém, ale všichni mi tvrdí, že to na mě není vůbec poznat" zasmála se a já spolu s ní.

„Tak to mají docela pravdu" potvrdila jsem, načež se na mě Sophia naposledy usmála a poté se dál věnovala dalším hostům, kteří ji přišli poblahopřát stejně jako my.

Zpočátku jsem si na Sophiině postavě opravdu nevšimla ničeho, co by nějak výrazně naznačovalo, že je těhotná. To, že jsem tvrdila, že je těhotná, bylo úplně z jiného důvodu. A to toho, že se berou již v takhle poměrně mladém věku.

S Annou jsme kousek poodešly a během několika vteřin se u nás objevili kluci. Ihned se můj pohled spojil s tím Jackovým, načež jsem ho objala.

„Gratuluju" řekla jsem mu do ucha při objetí.

„Díky" odpověděl, a i když jsem na něho neviděla, tak jsem věděla, že se usmál.

Když jsme se od sebe odtáhli, pogratulovala Jackovi ještě Anna, zatímco mě Harry zezadu objal kolem ramen a zašeptal:

„Jak je možný, že víš doslova všechno? Máš snad nějaký nadpřirozený schopnosti, o kterých nevím?"

Polichoceně jsem se usmála, svýma rukama jsem se chytila těch jeho obtočených kolem mých ramen a odpověděla:

„I když bych si to někdy vážně přála, tak žádné nadpřirozené schopnosti nemám. V tomhle případě bych to tipovala na nějaké ženské instinkty, kterým ty, jako muž, nemůžeš absolutně rozumět"

Slyšela jsem, jak se zasmál, nad čímž jsem se ušklíbla.

„Omlouvám se, že jsem ti nevěřil" řekl.

Otočila jsem na něj pouze hlavu a tím spojila naše pohledy.

„Za to se nemusíš omlouvat" řekla jsem na oplátku.

„Jak se cítíš?" zeptala jsem se.

„Co tím myslíš?" odpověděl otázkou.

Zasmála jsem se a řekla:

„Jeden z tvých nejlepších kamarádů se žení a zrovna ses dozvěděl, že bude mít brzy dítě. Jak jinak bych to mohla myslet?"

Pozvedl obočím a podivně se na mě podíval.

„Jsem za něj šťastnej, co jinýho" zasmál se.

„Jistěže jsi, ale na tohle se neptám, Harry. Znám tě. Vím, že se bojíš, že po narození jejich dítěte už Jack nebude takový, jaký býval" mluvila jsem tak, aby mě mohly slyšet jenom Harryho uši.

„Proč se mě na to ptáš, když už stejně znáš odpověď?"

„Nebyla jsem si tím jistá. Chtěla jsem to slyšet přímo od tebe" odpověděla jsem.

„Je v pořádku, že se bojíš, Harry. Kdyby ses nebál, pochybovala bych o tom, že jste si vůbec blízcí, ale tohle musíš nechat na něm. Je jasné, že se v něčem změní, jeho dítě bude na prvním místě. Musíš se smířit s tím, že už dospíváte. Dřív nebo později by k tomu stejně došlo, mohl to být kdokoliv z vás"

„Buď rád, že to nejsi ty" jakmile ze mě tahle slova vypadla, okamžitě jsem toho začala litovat.

„Narážíš snad na něco?" zkřivil obočí, mezi kterým se objevila jeho známá vráska.

Sklopila jsem hlavu a následně jí zatřásla.

„Ne, byl to jen hodně špatný pokus o zlehčení situace. Prostě to ze mě vypadlo" řekla jsem zírajíc do země.

„Už se o tom nebudeme bavit" položil si ruce na moje tváře a zvedl mou hlavu, aby propojil naše pohledy.

Kývla jsem hlavou a následně se nechala políbit.

Najatá kapela najednou změnila svůj repertoár a do vzduchu vypustila velmi pomalou písničku. Na což přítomní getlemani ihned zareagovali a vyzvali svoje protějšky k tanci. Včetně Harryho.

„Smím prosit?" zeptal se a jako správný getleman mi políbil ruku. Usmála jsem se a odpověděla:

„Samozřejmě"

Vzal mě za ruku a stejně jako zbytek svatebčanů jsme vytvořili kolem novomanželů kroužek. Dívali jsme se na ně, jak si užívají jejich první manželský tanec, a přitom jsme v tom kruhu chodili dokola.

Zanedlouho Jacka vystřídal Sophiin otec a Sophiino místo zaujala Jackova matka, Alice. Poté se postupně vystřídaly obě jejich rodiny a v neposlední řadě si šli se Sophií zatancovat i Harry, Alex a Zack, zatímco my s Annou se mezitím vystřídaly u Jacka. Byla to opravdu nádherná chvíle, která nemohla nikoho nechat chladného.

Následně se kroužek, který jsme doteď dodržovali, přirozeně rozpustil, načež si mě Harry přitáhl k sobě, chytil za jednu ruku, tu druhou mi položil na záda, aby mě přidržoval v jeho těsné blízkosti, a začal se pohybovat do pomalého rytmu hudby, na což jsem ihned zareagovala a přidala se k němu.

„Jsem fakt šťastnej" pošeptal mi.

„Nejenom kvůli týhle svatbě. Jsem šťastnej za to, že jsi součástí mýho života" když to dořekl, podívala jsem se mu do očí a skoro tam před ním roztála. Jeho pohled mě zahrnoval láskou.

Nechtěla jsem slovy kazit tenhle překrásný moment, ale musela jsem, protože kdybych mu to teď neřekla, možná bych později litovala.

„Já jsem taky šťastná, Harry. Popravdě jsem snad nikdy nebyla šťastnější"

Koutky mu vyjely do spokojeného úsměvu a já dostala neukojitelné nutkání ho políbit. Tak jsem to taky udělala. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že přesně tenhle pocit, který teď ve mně přetrvával, si chci pamatovat do konce svého života.