Lost [H.S.] CZ

-83-

Ahojtee! Omlouvám se za menší zpoždění, ale dřív to opravdu nešlo :D Tak jak prožíváte první týden školy? Já bych byla nejradši, kdyby byly zase prázdniny, ale to určitě nejsem sama :D

Snad se vám bude díl líbit! :) Nahoře máte obrázek Jacka.

Děkuju za všechno a mějte se krásně!

-K- 

Harry s Alexem naložili jejich věci do kufru auta, zatímco jsem si povídala s Annou. Ptala se mě, jaké mám šaty na svatbu. Vzájemně jsme si je velice podrobně popsaly a sdílely své nadšení.

Nevěděla jsem, jestli si mám jít sednout dopředu k Harrymu nebo tohle místo přenechat Alexovi. Proto jsem počkala, kam Alex zamíří. Nakonec si vybral místo vedle Anny, tudíž vzadu uprostřed, místo za Harrym bylo volné.

Když Harry nastartoval a vyjel, Alex spustil:

„Lotty, musím ti na Harryho něco prásknout" zákeřně se usmál.

Podívala jsem se na Harryho, který zpětným zrcátkem Alexe sledoval a čekal, co z něj vypadne, ale přitom sám nevydal ani hlásku.

Zvědavě jsem se otočila dozadu a čekala. Alex se upřeně díval na Harryho, a když to Harry zbystřil, zeptal se smíchem.

„Čekáš na moje svolení?"

„Možná" zasmál se Alex a zatvářil se záludně.

„Sám jsem zvědavej, co zase vytáhneš" zakončil to Harry.

„Jak si přeješ" řekl Alex, spokojeně se usmál a podíval se na mě.

„Jsi Harryho první blondýna. Nikdy žádnou neměl, protože jsou podle něj nudný a tu nudnost potom přenášejí do postele" řekl a já se musela zasmát.

„Blbost" vypadlo ze mě a ostatní pasažéři auta se rozesmáli.

„Jak tě to vůbec napadlo?" otočila jsem se na Harryho.

Nerada jsem slýchala takové odsuzování lidí, i když je to s blondýnkami velice časté. Z jednoho subjektu, který vykazuje dané vlastnosti, se to všechno přenese na ty ostatní, kteří jsou něčím s daným subjektem spojeni. Nejen barvou vlasů.

Ale Harryho verzi jsem nikdy neslyšela.

„To už bylo dávno. Nepamatuju si, proč jsem si tohle myslel" odpověděl.

„Ale neboj, změnil jsem názor" zavtipkoval, ale zároveň to myslel vážně, a s Alexem se začali smát.

„Mám to brát jako kompliment?" zavtipkovala jsem nazpátek.

„Víc než to" odpověděl Alex namísto Harryho.

*

Cestou už nás překvapivě žádné zácpy nepotkaly, tudíž jsme dorazili bez zpoždění. O půl jedné nám skončila naše cesta před domem ženicha, kde jsme se s ním a Zackem měli sejít. Z auta jsme si vytáhli oblečení, které jsme měli připravené na svatbu, a vstoupili do velkého domu.

Už zvenku působil velmi elegantně a robustně a uvnitř tomu bylo naprosto stejně. Obrovské místnosti se spoustou doplňků a stylového nábytku. Jak se zdálo, s výzdobou a výstavbou tohoto domu vůbec nešetřili.

Procházeli jsme domem zcela neslyšně a dostali se do prvního patra.

„Vůbec se to tady nezměnilo. Pořád stejně přeplácaný" pošeptal mi Harry, abych to mohla slyšet jenom já.

„Jistým způsobem to je přeplácané, ale na druhou stranu mám pocit jako by sem prostě všechno pasovalo" zašeptala jsem mu nazpátek, načež mě chytil za ruku a za chůze mě letmo políbil na tvář.

Došli jsme ke dveřím, ze kterých se jako z jediných ozývaly hlasy. Alex zaťukal a otevřel dveře.

Vyskytl se nám pohled na několik lidí, kteří se okamžitě otočili k otevřeným dveřím. Z davu se vynořila jediná žena a se vřelým úsměvem mířila k nám. Tipovala jsem, že to je Jackova matka.

„Tak ráda vás zase vidím" řekla. Harry mi pustil ruku a natáhl ji k ženě.

„My vás taky" spojila jejich ruce v pozdrav a s Harrym se políbili na obě tváře.

Taktéž to udělala s Alexem a nakonec i s Annou.

„Čau borci" řekl někdo se zářivým úsměvem na tváři a vystoupil z davu. Podle podoby s tou ženou jsem usoudila, že to byl Jack, a ta žena opravdu jeho matka.

Všimla jsem si, že mě chtěl Harry představovat Jackově matce, ale ta se toho ujala sama. S rozevřenou náručí se na mě vřele usmála a řekla:

„Ty musíš být Charlotte"

„Ano" usmála jsem se nazpátek a nechala ji, aby mě chytila za rameno a políbila na obě tváře.

„Já jsem Jackova máma, ale oslovuj mě, prosím, Alice" usmála se.

„Moc mě těší" dodala jsem s nejmilejším úsměvem, který jsem uměla. Chtěla jsem na ni udělat dobrý dojem, protože ona působila strašně mile a zdvořile.

„Mě taky těší, Charlotte. Nebude ti vadit, když ti budu říkat Lottie?" zeptala se mě, což od ní bylo více než zdvořilé, čímž jsem si uvědomila, jak šlechetná a elegantní žena to byla, a to jsem ji znala ani ne pět minut.

„Jistěže ne" odpověděla jsem, načež se u nás objevil Harry s Jackem.

„Vám to spolu ale sluší! Vypadáte rozkošně" zvolala nadšeně, protože se Harry postavil vedle mě, takže si nás mohla společně prohlédnout.

Harry na tuhle poklonu zareagoval tak, že mi dal ruku kolem pasu a políbil mě na spánek, přičemž já se pouze culila, což dělala koneckonců i Alice.

„Chovej se tu jako doma, Lottie" řekla mi s upřímným pohledem do očí a odešla od nás.

A já měla možnost prohlédnout si Jacka. Ta podoba s jeho matkou se nedala popřít. Měl světlé krátké vlasy ve stejném účesu jako Alex. Jeho zeleno-modré oči mě právě propalovaly pohledem.

„Jacku, tohle je Lott" řekl Harry, načež mi Jack s úsměvem podal ruku. Natáhla jsem k němu i tu svou a potřásla s ní.

„Těší mě" usmála jsem se. Bylo obdivuhodné, kolikrát jsem dnes  tuhle větu vyslovila.