Poslední

3.Sakra!

Když jsem se vzbudila bylo mi neobvykle teplo, shrnula jsem se zebe mikinu. Na ovládacím pultu ležely malé stolní hodiny, bylo už devět, konečně pořádný spánek.

Nick ležel na druhé straně místnosti zahrabaný do deky, odkud ji sakra vzal?

„Hej Nicku!" zakřičela jsem aby se vzbudil, žádná reakce „Nicku!" jen zamručel a spal dál.

Přišla jsem až k němu a začala s ním třást „Nicku tak vzbuď se sakra!" tentokrát už se probral.

„Co je děje se něco?" zareagoval hned pohotově „ne, co by se mělo dít?" zase jsem od něj odstoupila a šla jsem si dávat věci zpět do batohu.

„Když se nic neděje tak proč mě budíš?" zachraptěl mrzutě a zase zavřel oči.

„Nevím jak tebe, ale mě tenhle způsob života už nebaví. Informace v tom počítači nás můžou dovést k lidem a já je sama rozluštit nezvládnu" podívala jsem se na něj, usmíval se, doslova se mi vysmíval do obličeje.

Co mám teď říct? Pořád na mě tak vítězoslavně hledí „Můžeš toho nechat?" vyjela jsem na něj a protočila jsem očima, uchechtl se „proč jsi hned tak nabručená? každý potřebuje někdy pomoct, akorát s tím všichni nemají problém jako ty" než to dopověděl už stál vedle mě.

„Nemám s tím žádný problém" dívala jsem se mu přímo do očí „ale máš a ještě k tomu to nechceš přiznat, myslíš si že zvládneš všechno sama, že ty pomoct nepotřebuješ, ale každý ji občas potřebuje, zvláště v téhle době" řekl a čekal na moji reakci.

Připadám si jako raněné kuře co si nedokáže samo pomoct, nikdy jsme taková nebývala, vždycky jsme si připadala jako jedna z těch silných holek co všechno zvládnou i bez cizí pomoci. Spletla jsem se a teď za to krutě platím.

„Fajn, přiznávám, potřebuju tvou pomoct, byl bys tak laskav?" řekla jsem sklesle, jen mě obešel a vrhnul se k počítači.

Zase tam začal hackovat nějaká hesla, vždycky jsme chtěla takové věci s počítačem umět, ale asi jsem na to moc tupá nebo tak něco. Seděla jsme na židli u okna a pozorovala krajinu, je to taková nádhera, vím že je hrozné si něco takového myslet, ale i tak si myslím že bez lidí je to tu lepší, nikdo nebrání zvířatům v přirozeném žití protože nemrtví o ně nestojí, nikdo neničí přírodu pro své vlastní sobecké účely, všechno je tak jak by to správně mělo být, teda skoro všechno.

„Jak je to dlouho co jsi sama?" ozvalo se najednou od stolu, nemám náladu se o tom bavit a už vůbec ne s ním, jen by spustil nějakou další svoji naučnou přednášku.

„Nechci o tom mluvit" řekla jsme jen a dál se koukala z okna „hele vím že ti lezu na nervy a že bys tu určitě byla raději nejmíň se stovkou jiných lidí než jsem já, ale vidím jak se trápíš a asi spolu teď strávíme nějakou dobu, tak proč mi to neřekneš?" pořád seděl u pultu,ale byl otočný směrem ke mně.

„Máš pravdu, ale nebyla by to stovka lidí, ale minimálně miliarda" ani nevím proč jsme to řekla, nechci se s ním hádat ani být na něj zlá, ale tak strašně mě naštval, je to už strašně dlouho co jsme naposledy mluvila s člověkem a je to strašně dlouho co jsem si mohla na někom vybít svůj vztek.

Nic mi na to neřekl, jen se trochu zamračil a otočil se zpět k počítači. Co jsem to sakra zase udělala?

Vážně skvělý Kláro po víc než roce konečně potkáš nějakou jinou živou lidskou bytost a ty se s ním pohádáš! Vážně bravo! Vlastně ani nejsem tak naštvaná na něj jako spíše na sebe, proč jen si nikdy nedokážu přiznat chybu? Jsme idiot...

Po nějaké době se pořád nic nedělo, on mlčel, já mlčela sem tam jsem se na něj podívala, ale on pořád upíral oči na obrazovku, asi jsem mu vážně ublížila.

„Já, omlouvám se" řekla jsem nakonec tichým hlasem, skoro jsem až doufala že to snad neslyšel „v pohodě" řekl jen, ale ani se na mě nepodíval.

„Vím že jsem na tebe neměla hned tak vyjet, je mi to líto, prostě" chtěla jsem pokračovat ale on mě přerušil „prostě co?! taky jsem už dlouho sám a taky bych tu byl nejraději s miliardou nějakých jiných lidí, ale nejde to a víš proč? Protože jsme možná jedni z posledních žijících lidí na planetě. A ať se ti to líbí nebo ne, tak teď už ti zůstanu na krku napořád, vážně nenávidím samotu a i když mám zrovna teď chuť tě zabít tak to neudělám a víš proč?!" strašně na mě křičel, je to už dlouho co na mě někdo takhle křičel, je to dlouho co na mě někdo vůbec křičel.

„Protože já už prostě nezvládnu být dál sám, klidně si ze mě teď utahuj že se chovám jako holka nebo něco takového, je mi to fuk, já jsem totiž upřímnej a nemám potřebu za sebe dělat něco co nejsem.".

Ahoj! doufám že se kapitola líbila jestli ano určuiě zanechte vote! :D

To be continued...