Poslední

15.Uneseni?

„Strašně jsem se bála, co to sakra bylo?" zamumlala jsem Nickovi do trička.

„To nevím" měl roztřesený hlas, asi si teprve teď uvědomil co se mu vlastně ještě před chvílí dělo „co jsi vlastně viděla?"

„Nás, byli jsme tam všichni a topili jsme se, pak jsem si ale představovala jak rozbíjím sklo a povedlo se mi to. Co se to na tomhle zatraceným světě sakra děje?"

Ještě jednou jsem se k němu přitiskla a pak jsem se odtáhla „co jsi viděl ty?"

„Viděl jsem jak nás zajali nějací lidé, vlastně to ani nebylo jako kdyby jsem to viděl, připadalo mi to jako skutečnost, jako kdybych tam opravdu byl. Zajali nás a svázali, byl jsem tam jen ty a já, mučili tě a mě nutili se na to dívat."

Nickovi se už leskly oči, je vážně citlivý, ale zas ne tak citlivý že by brečel kvůli každé prkotině, ale je fajn vědět že v téhle době má aspoň ještě někdo srdce.

„Já jsem tady" pohladila jsem ho po tváři „ale teď odsud musíme zmizet."

Mery s Ondrou stáli ani ne dva metry od nás, nejsem si jistá jestli na tom byla hůř Mery nebo Ondra.

„Lidi, musíme se odsud dostat, pamatuje si někdo něco po tom co jsme dali do stromu tu tyčinku?" Nikdo neodpovídal, všichni jen stáli a zamyšleně se koukali do prázdna, jako by se tam měly ty vzpomínky samy zhmotnit.

„Někdo řekl že nám gratuluje" řekl Ondra ještě mírně roztřepeným hlasem „jo, taky si na to vzpomínám" potvrdil Nick.

„Fajn, takže nám někdo pogratuloval a pak jsme se ocitli tady a zdály se nám noční můry?" ozvala se Mery, ta z nám byla v tu chvíli asi nejvíc v pohodě.

„Nebyly to noční můry, byli jsme napojení na ty dráty, ty věci se nám nezdály jen tak" řekl Nick a prohlížel si dráty a to zařízení nad nimi.

„Tohle nevypadá dobře, myslím že by jsme odsud měli vypadnout" Ondra to ještě ani nedořekl a už si začal prohlížet místnost jestli nenajde východ.

Ale místnost byla prázdná, byly to jen čtyři stěny, strop a podlaha, na stropě blikalo pár starých žárovek, byly ale jen uprostřed takže stejně neosvětlovaly celou místnost. Kromě těch kožených židlí a toho zařízení tu pak už nebylo nic.

Najednou se začaly odněkud ozývat dost nepříjemné zvuky, zdálo se jakoby přicházely ze shora.

„Tohle se mi vůbec nelíbí" řekl Nick to na co jsem všichni mysleli. 

Najednou se ozval strašný hluk, všechny stěny kolem nás jakoby vybuchly a dovnitř se dostalo zářivé bílé světlo.

Natáhla jsme ruku směrem k Nickovi a na poslední chvíli jsme se ještě stačili chytit, pak už zmizel i strop a podlaha, stáli jsme prakticky ve vzduchu. Nemohla jsem dýchat a motala se mi hlava, vím jistě že za chvíli omdlím, ale nestalo se to.

Najednou vše přestalo a všichni čtyři jsme seděli v poměrně velké tmavé místnosti svaleni jeden na druhého.  

Před námi stál vysoký muž s kaštanově hnědými vlasy a kolem něho stáli další čtyři muži, nejspíše jeho strážníci.

Díval se na mě tak zvláštním pohledem, jako kdybych byla sušenka a on se mě chystal sníst.

Ondra se ve chvíli vyřítil na nohy s nožem v ruce a skočil po něm „co jste nám to sakra udělali?!" křičel po něm, neuběhlo ani deset sekund a strážníci už mu vzali nůž a hodili Ondru zpět k nám, ten se svalil na zem.

„Všechno vám bude vysvětleno, nebojte se" měl krásný hlas, i on sám byl dost krásný, mohlo mu být kolem pětadvaceti, měl dokonale vypracované tělo a ty vlasy!

Ještě jednou se na mě podíval a pak se otočil a rukou nám pokynul ať jdeme za ním.

Ahoj! doufám že se kapitola líbila, jestli jo určitě zanechte vote, poteší! :D

To be continued..