Poslední

13.Pitomý maliny

Asi kolem půl třetí ráno nás vystřídali a my s Nickem jsme šli spát. Nebyl to nic moc spánek vzbudila jsem se už kolem osmé ráno.

Ale bylo to krásné ráno, svítilo slunce a všude šla cítit rosa na zelené trávě.

„Mám strašný hlad" řekla Mery „v batohu mám kousek toho chlebu co jste pekli, ale je už dost starý."

Neměla jsem moc chuť na Ondrův starý chleba. 

„Dala bych si nějaký ovoce, myslím že tam kousek pod tím kopcem jsem zahlédla maliny" řekla jsem.

„Fajn, já a Nick sbalíme věci a vy dojděte pro nějaké ty maliny" řekl Ondra a tak jsme všichni udělali to co řekl, myslím že se teď bude on chtít stát "vůdcem" skupiny. Ani mi to nevadí, mě by stejně nikdo neposlouchal.

Došli jsme až k tomu kopci, k tomu pitomému kopci který mi dal naději a pak mi ji sebral. Nesnáším ten kopec.

„Jsi v pohodě?" houkla jsem na Mery a ohnula se k jednomu z malinových keříků.

„Jo, vlastně jsem víc než v pohodě. Je asi hrozné něco takového říkat, ale vlastně se mi celkem ulevilo že Otty umřel. Vím je to strašně hrozné, ale mám skoro až pocit že je to takhle lepší."

 Chápu jak to myslí, s Ottym pro ni bylo všechno těžší a komplikovanější.

„Rozumím, je to jako když..AU!" bodla jsem se o trn, sakra tohle se může stát jen mně.

„Pitomý maliny" mnula jsem si ruku „počkej, to nebyly maliny" otočila jsem se a uviděla jsem na co Mery ukazuje.

Byla tam nějaká tyč zabodnutá v zemi, nevypadala nějak zvláštně ale bylo na ní něco vyryté.

„Zaběhnu pro kluky" křikla Mery a už byla na nohou, tyč byla zabodnutá v zemi, zkusila jsem ji vytáhnout, ale nešlo mi to, nejsme dost silná, budou se o to muset pokusit kluci.

„Co jste našli?" objevil se Ondra přímo vedle mě.

„To se nedozvíme, dokud to nedostanem ven" řekla jsem.

Ondra se sehnul a zatáhl za tyčku, bohužel mu uklouzla a on spadl na zem.

„Boha uhni, vytáhnu to" řekl Nick a přešel k tyči, měl v ruce jeden ze svých vrhacích nožů, trochu s ním odkopal hlínu od tyče a začal s ní kývat.

Po pár minutách se mu podařilo tyč konečně vyndat, i když to nebyla ani tak tyč jako spíš tyčinka. Byla dlouhá asi 30 cm a široká možná 4 cm.

„To je všechno?" řekl Ondra trochu podrážděně.

„Jo" řekl Nick protivným tónem a hodil mi tyčinku „pojď dem to dobalit a vy sežeňte nějaké to jídlo."

Už odcházeli, mám chuť po něm tak tu tyčinku hodit, idiot.

„Stalo se mezi váma něco?" koukla na mě Mery „vlastně ani nevím, je podrážděný, těžko říct proč."

Šli jsme zpátky ke keříku a natrhali ještě několik hrstí malin, pak jsme se vrátii za klukama už měli všechno zbalené a seděli na trávě.

Mery šla se svýma malinama za Ondrou, já zamířila k Nickovi dala jsem mu maliny a šla jsme si sednout bokem. Nešlo o to že bych snad byla uražená, ale chtěla jsem trochu prozkoumat tu tyčinku.

„Ty si nedáš?" Objevil se vedle mě Nick a dal si do pusy malinu „nemám chuť" ani jsem se na něj nepodívala, kdybych to totiž udělala asi bych mu jednu vrazila.

„Ty si na mě naštvaná?" Říkal to dost překvapeně, zajímalio by mě jak dlouho tenhle udivený tón cvičil.

„Ne, vůbec nechápu jak tě to jen mohlo napadnout" doufám že to znělo dost sarkasticky na to, aby to ten idiot pochopil.

„Nemáš k tomu důvod" řekl klidně a to mě vytáčelo ještě víc „já že nemám důvod?! A ty si měl důvod k tomu být ten nejprotivnější člověk na planetě?!" Teď už jsem na něj doslova křičela, i Mery s Ondrou se po nás podívali.

„Přestaň, mě už taky nebaví jak se každou chvíli objeví naděje a pak hned zmizí, možná tomu neuvěříš, ale nejsi jediná."

Zvedl se a odešel, super zas se to zmršila.

Ahoj! doufám že se kapitola líbila jestli jo vote potěší! :D

To be continued..