Poslední

17. Něco víc

„A co jste s ním udělali?" Zeptal se Ondra roztřepeným hlasem.

„Pokusili jsme se ho zabít, stříleli jsme na něj a všechno, ale nic nepomohlo. Nepodařilo se nám ho zabít, úplně zmizel, byl jako tělo bez duše. A jediné na co myslel bylo jak nás zabít. Každý koho kousl se proměnil stejně jako on, ale mohl zemřít. Každého kdo byl nakažený jsme přirozeně zabili a Alexandra jsme drželi v karanténě, jednou se mu ale podařilo utéct, už jsme to neměli pod kontrolou."

„Pořád tomu nerozumím" ozvala se asi po půl hodině Mery.

„Když Alexandr unikl" vyprávěl Petr dál „nikdo už nestíhal zabíjet jeho oběti, všichni se začali proměňovat."

„Tak počkat!" Skočila jsem mu do řeči „kde přesně byla ta karanténa ze které unikl?" dívala jsme se Petrovi přímo do očí, byly to staré oči, skoro jako od hodného dědečka, ale když se člověk podíval hlouběji viděl v nich pouze nenávist.

„V jedné vesnici nedaleko Pardubic, záleží na tom?" povytáhl obočí.

Teď už je mi to všechno jasné, to je on, i Nickovi už to došlo a díval se na něj nenávistným pohledem.

„Takže to jste vy, vy jste Leger, to vy jste požádal o rozkaz aby celou tu vesnici zničili!" Teď už jsem doslova křičela, aby to mělo ještě lepší efekt, vstala jsme ze židle.

Tehdy v tom počítači, Nick mi ukázal tu zprávu pro prezidenta, tu zprávu ve které Leger žádal o souhlas to zničit, zničit tu vesnici. Leger je on. Petr Leger.

„Jak je sakra možné že žiju?!" křičela jsme na něj pořád a slzy se mi hnaly do očí, teď ale brečet nesmím.

„Prezident nám  k tomu nedal souhlas, říkal že dokud se dají ještě nějací civilisté zachránit nemůžeme je nechat zemřít, ale byla to chyba. V noci jsme poslali evakuační tým aby zachránili co nejvíce lidí. Ale Alexandr unikl znova a nám se ho už nikdy nepodařilo najít, tak se nákaza šířila dál, stačily pouhé dva dny a celá Evropa byla nakažená. Poté se začala nákaza rozšiřovat po dalších kontinentech, uběhl sotva týden a celá země byla pod vlivem nákazy a my jsme s tím už nemohli nic dělat."

Sedla jsme si zpátky na židli, všichni jsme tam jen tak seděli a čuměli se do země. Měli vydat ten rozkaz, to by teď bylo všechno mnohem lepší.

„Pořád nerozumím jak vám potom můžeme pomoct" řekl Nick asi po pěti minutách.

„Poté co se začala nákaze tak rychle rozšiřovat jsme se já, několik vědců, vojáků a dalších lidí vydali sem, do tajného vládního úkrytu. Netrvalo ani rok a vědcům se podařilo to o co se celou dobu snažili, spojili jsme nejlepší mozky na světe aby vytvořili Stroj Času."

Chvíli bylo pak ticho, všichni přemýšleli o tom co slyšeli a nechápavě se koukali okolo.

„Když máte Stroj Času, proč se teda nevrátíte zpět v čase a nedáte rozkaz ke zničení té vesnice, nebo ještě lépe k tomu aby Alexandr vůbec neposlal do vesmíru tu sondu?" Vzdychla jsem.

„Dominiku prosím vysvětli" kývl Petr na svého syna a ten se pustil do vysvětlování: „Nemohli jsme se vrátit a udělat jakoukoliv z těchto věcí protože by se vytvořil paradox. Jinak řečeno kdyby jsme se vrátili v čase a dali zničit vaši vesnici nic z tohoto by se nestalo, vytvořili bychom díru v časoprostoru a s nejvyšší pravděpodobností roztrhali celý vesmír." Dominik skončil s vysvětlováním, měl vážně moc krásný hlas.

„K čemu vám teda ten stroj času byl?" Zeptal se Nick.

„K tomu aby jsme vytvořili něco lepšího než jsme my, něco co by mohlo Alexandra zničit, vás. Zjistili jsme si rodokmeny všech lidí na planetě, a s pomocí matematiky zjistili, čí děti budou mít nejvyšší potenciál při lovu, přemýšlení, orientaci a síle. Ze všech lidí na planetě jsme vybrali právě vás čtyři. Vrátili jsme se do doby předtím než jste se narodili a vaším matkám pustili do těla vakcínu aby jsme váš potenciál ještě vylepšili, vakcína také obsahovala protilátku, takže jestli vás pokouše jeden z proměněných lidí, budete moct ještě nějakou dobu normálně žít, než se začnete také proměňovat. Do hlavy jsme vám zbudovali skrytý šestý smysl, ten sloužil k tomu aby jste se jednoho dne všichni sešli na jednom místě a nalezli tento úkryt. A zachránili lidstvo." 

Ahoj! doufám že se kapitola líbila pokud ano vote potěší! :D

To be continued..