Made In The A.M. [CZ] L.S.

Hey Angel

Ahoj, jsem Louis Tomlinson, je mi 18 let a jsem gay. Od té doby co jsem to ve škole přiznal, mám peklo. Nejpopulárnější partička Zayn a spol. mě šikanují, učitelé jim nic neřeknou, jelikož mají bohaté rodiče a na ty si samozřejmě nemůžou dovolovat. Naštěstí už příští rok končím. Známky mám dobré, ale to je asi tak jediné pozitivum na mém životě. Po mém coming outu se se mnou přestali bavit všichni kamarádi a zřekl se mě dokonce i vlastní otec. Už se nemůžu dočkat až z domova vypadnu. Rád bych dál studoval, nejlépe na nějaké internátní škole.

*******

Ráno bylo jako každé jiné. Umyl jsem se, oblékl, v lednici si vzal svačinu, kterou jsem si večer připravil a beze slova odešel. Od mé poslední hádky s otcem máme doma "tichou domácnost". Snažím se ostatním vyhýbat a funguje to už přes dva týdny.

Když jsem došel do školy, vzal jsem si věci ze skřínky. První hodinu jsme měli dějepis. Tenhle předmět jsem z celé duše nenáviděl. Jako by nestačilo to, že se musíme učit všechna ta jména a letopočty. Navíc jsme měli profesora největšího homofoba, kterého znám. Při ústním zkoušení mě uměl dovést k nepříčetnosti a v testech mi vždy našel chyby, i když tam nebyly.

Sedl jsem si, jako tradičně do poslední lavice, tak abych moc nevyčníval a čekal na hodinu. Postupně začali přicházet spolužáci. Vždy jsem byl radši ve třídě mezi prvními, aby můj příchod a existence nebyly tak nápadné. Nejlepší by bylo mít nějaký neviditelný plášť. Nikdo by mě neviděl, nikdo by o mě nevěděl. Měl bych svatý klid.

Ale není to tak...

Netušil jsem, že to takhle dopadne. Kdybych jen tušil, že se na mě všichni vykašlou, nikdy bych jim neřekl, kdo vlastně jsem. Radši bych se dál užíral a byl v pohodě. Alespoň fyzicky.

Zazvonilo a přišel profesor Harris. "Vyndejte si papíry a propisky, všechno ostatní z lavic pryč! Napíšeme si písemku."
Třídou se ozvalo nesouhlasné zamručení. Jakou písemku? Vždyť o ničem nic neříkal! Vůbec jsem se neučil. Takže zase za pět.

To bude zase keců. Jaký jsem neschopný, blbý a měl bych se soustředit taky na něco jiného než na ptáky. Tenhle učitel je zkrátka kterén.

"Takže první otázka...."

V tom se třídou ozvalo zaklepání.
"Dále."řekl Harris otráveně, očividně zklamaný, že ho někdo přerušuje.

"Dobrý den, jsem správně ve 3.E?"

Zbystřil jsem. Kdo to může být? Zvedl jsem hlavu a... Neměl jsem to dělat. Protože... Sakra. V životě jsem neviděl kluka, který .... By byl takový...

Měl dlouhé hnědé vlasy, které se mu točily vespod skoro do loken. Byl opálený, hubený... Na sobě měl černé skinny jeans a bílé tílko, pod kterým mu prosvítaly nějaké náznaky černé. Možná tetování? Ale nejkrásnější vůbec byl jeho úsměv... Bože! Kdo má v 18 letech ďolíčky?? Počkat. Je mu vůbec 18?

"Ano, jsi. Vím o tom, že má přijít nový žák. Sedni si někam, kde je místo. Zrovna píšeme písemku, tak si alespoň ověřím tvé znalosti." řekl Harris.

Kluk se usmál a rozhlédl se po třídě. V tu chvíli jsem o něj ztratil zájem. Stejnak si určitě sedne k Zaynovi a bude mě šikanovat stejně jako zbytek třídy. Alespoň budou mít posilu...

"Máš tu místo?" ozvalo se vedle mě. Jasně, takže ne Zayn, ale Mike... To je prašť jako uhoď. Taky to jistě bude už brzo řešit. Na mně.

Zaslechl jsem nějaké chechtání a šuškání, tak jsem se otočil...

....A s hrůzou zjistil, že ten nový kluk nestojí u Mikeovo lavice.