Made In The A.M. [CZ] L.S.

Perfect

Když jsem se vzbudil, chvilku mi trvalo než mi došlo, kde jsem.

Sakra co to dělám? Vážně se mi podařilo usnout v cizí posteli a ještě u kluka, kterého znám dvě hodiny?

Když už mluvíme o hodinách....

Cože??? Ono je devět večer? To jsem musel spát dost dlouho. Chudák Harry, nechtěl mě vyhazovat, protože je na to moc hodný, ale určitě mu tu překážím. Musím se mu jít omluvit a odejít! Okamžitě !!!!

Prudce jsem se zvedl, ale dobrý nápad to nebyl, protože se mi okamžitě začala točit hlava a já upadl zpátky do peřin.

"Co blázníš, prosím tě?" vyplašeně ke mně přiskočil Harry.

Kde se tu vzal?

"Promiň, promiň, promiň," začal jsem se mu omlouvat, "Já jsem ti tady usnul a už je večer, co na to řeknou tvoji rodiče? A co moji? A já....."

"Hey, hey, klid." posadil se ke mně Harry. "Moje mamka s tím nemá problém a tvojí jsem zavolal, je mimochodem moc milá, a souhlasí s tím, že tu přespíš."

"Kde jsi vzal číslo?'' zeptám se zmateně.

"No..." podrbe se na hlavě.

"STYLESI! Ty ses mi hrabal v mobilu? No to snad nemyslíš vážně!?"

"Jen jsem hledal kontakty! Neboj, nic jinýho jsem nezkoumal." zasmál se.

"To doufám." zasmál jsem se s ním.

"Nemáš hlad?" zajímal se.

"Ne, nemám."

Hlad jsem měl jako vlk, ale přece jsem ho nemohl ještě vyžírat, když už jsem u něj usnul.

Prozradilo mě však moje kručící břicho.

"Myslím, že tvůj žaludek má jiný názor." zkonstatoval Harry a zvedl se z mé postele.

"Můžeš už chodit?" otočil se na mě.

"Už snad ano, děkuju."

Pomalu a opatrně jsem se zvedl a následoval Harryho do chodby.

Sešli jsme schody a tam u jídelního stolu seděla nějaká dívka, starší než my, a četla dívčí časopis.

"Kdo to je?" zeptala se, když nás zaregistrovala.

"Můj nový spolužák." odpověděl Harry. "Louisi, tohle je moje drzá, netaktní a otravná sestra Gemma. Gemmo, tohle je Louis."

"Těší mě." podal jsem jí ruku.

"I mě." řekla.

Vypadá docela sympaticky.

"Tak už jsi se prospal?" ozvalo se za mnou.

Otočil jsem se a pochopil, že to musí být Harryho mamka.

"Mockrát děkuji, že jste mě tu nechala! Moc si toho vážím." začal jsem ji okamžitě děkovat.

"To nestojí za řeč, zlatíčko. To je maličkost."

Kdyby jen věděla...

"Tak co by sis dal?" zeptal se mě Harry, který se mezitím přesunul k lednici.

"Cokoliv, nejsem náročný." odpověděl jsem mu.

Jejich kuchyň byla vážně úchvatná. Vše bylo laděné do bílé a ja nepochyboval, že si ji zařizovala sama paní Stylesová.