Made In The A.M. [CZ] L.S.

Never Enough

Píp

Píp

Píp

Píp

Píp

Ještě se mi nechtělo vstávat.

Chtěl jsem si promnout oči,ale něco na mé ruce mě zastavilo.

Má víčka byla opravdu těžká a vůbec se mi nechtělo je zvedat.

Když jsem je s námahou odlepil od sebe, oslepila mě bílá záře.

Jsem v nebi?

Vybavila se mi vzpomínka, kdy na mě otec řval,že jsem zrůda.

Spíš v pekle.

"Loui?" ozval se sametový hlas.

Tak jsem přece jen v nebi.

Ještě si chvilku odpočinu.

"Ne, Louisi, nespi! Pane doktore, jsem rád, že jste tady."

Doktor? Cože?

"Pane Tomlinsone? Slyšíte mě?"

"Slyším." můj hlas byl tichý a slabý

"Kolik je vám let? Pamatujete si to?"

"Nechte mě být." zamračil jsem se. "Chci spát."

"Dobře, pane Tomlinsone, odpočiňte si.

"Bude v pořádku." řekl tomu krásnému hlasu v místnosti a potom odešel.

*****

Po nějaké době jsem se znova probral.

Tentokrát jsem otevíral oči opravdu pomalu, protože jsem si pamatoval na své minulé probuzení.

"Louisi, jsem rád, že jsi vzhůru." promluvil opět ten krásný hlas.

Ke krásnému hlasu patří i člověk.
Otevřel jsem oči úplně a zamžoural na osobu, která seděla na židli vedle mé postele.

"Harry??"

"Pšt, nesedej si, musíš odpočívat." začal mě uklidňovat.

"Co tu děláš?" zeptal jsem se.

Proč je tady se mnou??

"Nebylo by lepší si promluvit o tom, co tu děláš ty?" řekl zničeně.

Vypadal opravdu hrozně. Samozřejmě, byl pořád krásný, ale měl tmavé kruhy pod očima a vůbec vypadal, jako by nejméně týden nespal.

"Proč jsi to udělal, Louisi?" v očích se mu zaleskly slzy.

V tu chvíli mi proběhlo před očima vše, co se stalo.

Zayn.

Hádka s otcem.

Rozbíjení věcí.

Střepy.

Krev.

Rozklepal jsem se.

Ale proč je tady on?

"Tolik jsem se o tebe bál." pokračoval.
"Byl jsi v bezvědomí týden."

"Harry..." vydechl jsem.

"Když jsem se to dozvěděl, myslel jsem si, že se zblazním. Okamžitě jsem za tebou přijel."

On tu se mnou byl?

Celou dobu?

"Louisi, prosím, řekni, že to nebylo kvůli mě. Řeknu že sis neublížil kvůli takovému blbci, jako jsem já." zaúpěl.