Made In The A.M. [CZ] L.S.

History

"Zbláznil ses?" vříkal jsem, když se Harry rozjel z parkoviště.

Ten neřekl ani slovo.

"Okamžitě zastav a nech mě vystoupit!" ječel jsem a byl úplně nepříčetný.

"Ne." odpověděl prostě a měl oči přilepené na vozovku.

"Cooo? Ty jsi blázen! Ty jsi vážně cvok!" chytl jsem se za hlavu.

"Jestli mě nepustíš, tak... Tak..." snažil jsem se přijít na něco, co by ho přesvědčilo. "Tak... Vyskočím! Vyskočím z auta!" vyhrožoval jsem.

Harry se na mě ani nepodíval, jen se uchechtnul a zamkl centrální zamykání.

"To nemyslíš vážně!" vykřikl jsem.

Proč se to, když jsem se konečně začal odmilovávat muselo takhle zkomplikovat?

"Louisi, uklidni se. Já ti nic neudělám." povzdychl si. "Být tebou, zkusím se trochu prospat, bude to dlouhá cesta." zamumlal.

Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, abych si srovnal myšlenky.

Byl jsem z něj tak zmatený.

"Kam jedeme?" zeptal jsem se.

"Do Manchesteru."

"Cože? Tak daleko? To nemyslíš vážně!" zavyl jsem.

Už jsem na něj nebyl naštvaný,i když bych měl, ale nechtěl jsem jet let hodin do Manchesteru jen proto, že mému crushovi přeskočilo.

"Hazz, prosím tě, vem mě zpátky domů." řekl jsem zoufale.

K mému obrovskému překvapení Harry sjel k okraji silnice a vystoupil.

Vešel na nějakou lesní cestu a chodil po ní tam a zpátky.

Na nic jsem nečekal a šel za ním.

"Harry?" zeptal jsem se opatrně.

Byl ke mně zády a frustrovaně si prohraboval vlasy.

"Louisi..." obrátil se.

Plakal.

Slzy mu stékaly po tváři a já natáhl ruku, abych mu je setřel. Nemohl jsem ho vidět plakat. Sžíralo mě to.

"Neplakej. Ne kvůli mě. Pojedu s tebou, Harry. Pojedu, kam budeš chtít." zašeptal jsem.

Harry chytil mou ruku na své tváři a zahleděl se mi do očí.

"Miluješ mě? Miluješ mě Louisi?" zeptal se mě a slzy mu stále nepřestaly téct z jeho překrásných očí.

"Řekni, že mě nemiluješ a já tě zavezu domů a už na tebe v životě nepromluvím, pokud nebudeš chtít." šeptal a celý se třásl.

Nevěděl jsem, co mu na to říct. Co když je to nějaká další léčka? Ale když jsem se mu podíval do jeho smutných smaragdových očí, věděl jsem, že to myslí vážně.

Miluju ho vůbec?

Co je to vlastně láska?

Je to to, že když toho člověka vidíte, třeba jen na konci chodby, tak se vám sevře srdce a zdvihne tep? Že ho nemůžete dostat z hlavy a myslíte na něj dnem i nocí? Že vám úplně ukradne zdravou mysl?

Jestli ano, tak v tom případě ano, jsem zamilovaný do Harryho Stylese, záhadného kluka s těma nejkrásnějšíma očima pod sluncem.

Nemohl jsem odpovědět 'ne', ale taky jsem nechtěl, abych mu své vyznání lásky dal tak snadno. Proto jsem se místo odpovědi vyzdvihl na špičky a věnoval mu polibek na tvář.