Made In The A.M. [CZ] L.S.

Home (Epilog)

∆∆∆

Přístroje umlkly.

Tma.

∆∆∆

"Louisi! Kde jsi???" běžel jsem po louce, kde nikdo nebyl. "Louisi!" zakřičel jsem.

"Tady jsem." uslyšel jsem jeho hlas.

"Kde jsi? Nevidím tě." křičel jsem zoufale.

"Tady." objevil se Louis přímo přede mnou.

"Tolik jsem se bál." vydechl jsem úlevně a sevřel ho v objetí.

"Ale to není správné, Harry." smutně se mi podíval do očí.

"Proč to není správné?" ptal jsem se zmateně. Mně to přišlo, jako to nejsprávnější na světě.

"Protože jsem mrtvý." odpověděl smutně a vpíjel se mi pohledem do očí.

Jeho oči měly barvu rozbouřeného moře a byl to tak silný pocit, že jsem se cítil, jako by mé nohy vážně omývaly mořské vlny.

Podíval jsem se na zem. V okamžiku, kdy jsem odtrhl pohled od jeho očí, zmizel.

Najednou nebyl v mé náruči a kolem mě bylo jen rozbouřené moře. Začal jsem se brodit vodou a hledal Louise.

∆∆∆

Při každém kroku se voda zvedla. Zanedlouho mi sahala po lýtka, kolena, stehna, po pas.

Musím ho najít!

Voda mi sahala po krk, ale já jsem se jí nepřestával prodírat.

"Harry! Harry!" zaslechl jsem ještě zvolání toho, koho jsem hledal a potom se nade mnou zavřela voda.

Snažil jsem se uniknout spárům, které mě táhly ke dnu, ale nebyl jsem tak silný.

Pak jsem omdlel.

∆∆∆

Zakopával jsem, koukajíc do tmy.

S prázdným srdcem.

Zaměřil jsem se na černo, které bylo všude kolem mě a zjistil, že se dívám na své sako.

Byl jsem na pohřbu.

Vedle mě seděla má matka a Gemma, která mě držela za ruku.

Plakal jsem.

Z druhé strany byla matka Louise a jeho sestry.

Byli jsme v krematoriu. Před námi byla na podstavci rakev, která byla, jak jsem věděl, prázdná.

Nějaká žena stála u ní a mluvila o tom, jak byl Louis úžasný a jak je nám všem líto, že zemřel.

Ta žena ho nikdy neviděla.

A ani nikdy neuvidí.

∆∆∆

Ale on tam byl. Stál tam. Viděl jsem ho!

"Pojď ke mně! Prosím..."

"Harry..." povzdechl si. "Musíš se probudit.

"Cože? Probudit? Jak?"