Made In The A.M. [CZ] L.S.

Love You Goodbye (1/2)

Budu vás milovat, pokud mi tady necháte nějaký komentář. Ty jsou totiž nejcennější a už zase klesají. :/

...Na pokoji mě nechal s Niallem a Fizzy a zavřel za sebou dveře.

Teď už jsem nechápal absolutně nic. V hlavě mi vířilo tolik otázek!

"Li-liam je gay?" ujistil jsem se.

"Ano, Liam je gay a já mám tu čest být jeho přítelem." odpověděl Niall a lehce se začervenal.

"Jak dlouho?" divil jsem se.

Proč mi nic neřekl??

"Chodíme spolu už přes dva roky." řekl Niall hrdě.

"A-ale co chce dělat s mým otcem?? Vždyť mu ještě ublíží!"

Všiml jsem si, že Niall při tom, když jsem řekl, že by mohl otec jeho příteli ublížit, stiskl ruku v pěst tak, že mu zbělely klouby.

"Půjdu to zkontrolovat." zasyčel a odešel z pokoje.

"Loui." chytila mě Fizzy za ruku a sedla si k mé posteli.

"Copak?" zeptal jsem se jí.

"Víš, ona mamka..." začala Fizz a vypadala, jako by se rozmýšela, jestli má vůbec něco prozrazovat nebo ne.

"Pokračuj, prosím." pobídl jsem jí.

"Ona.. Je z toho, co se stalo vážně špatná. Když sis... to udělal, úplně se složila. První dva dny se nehla z postele a pak musela brát antidepresiva, aby vůbec mohla nějak fungovat. Celou dobu s tátou neprohodila ani slovo. Chtěla tě dneska přijít vyzvednout, ale znáš taťku. Strašně se pohádali a mamka nakonec někam odešla a když jsme odcházeli, doma ještě nebyla."

"Když jí to tak vzalo, možná by neuškodilo, kdyby o tom přemýšlela dřív a nic se vůbec stát nemuselo." odfrkl jsem si.

"No, ona není až tak pravda, že jí to netrápilo už dřív. Popravdě řečeno už jsme to mnohokrát probíraly. Jenže ona je pod velkým vlivem táty a tak...." povzdechla si Fizz.

"Takže tím chceš říct, že se na ní vlastně nemám co zlobit?" namíchl jsem se. "Sakra, Fizzy, je snad dospělá! Jí nevadilo, že mě otec mlátil, ale vlastně pro mě chce jen to nejlepší?? Tomu vážně říkám matka roku!!!" řekl jsem sarkasticky.

Ozvalo se klepání na dveře.

Tak schválně. Otec nebo Liam?

"Dále!" křikl jsem.

Člověk za dveřmi zatáhl za kliku a pootevřel dveře. Z mé postele jsem tu osobu neviděl, ale podle výrazu ve Fizzyinině tváři jsem poznal, že to otec ani Liam nebude.

"Fizzy, ty jsi tady? Kde je táta?" zeptal se hlas, ve kterém jsem poznal svou matku.

My o vlku.....

"Táta odešel s nějakým doktorem, mami." odpověděla Fizz.

Jasně, jako bych tu nebyl....

Matka se konečně odhodlala, vešla do pokoje a zavřela za sebou dveře.

"Louisi." šeptla, když mě uviděla a rozplakala se.

"Čau, mami." pozdravil jsem jí iritovaně.

"Jsem tak ráda, že tě vidím." vzlykla.

Smůla maminko, to už tady dneska bylo...

"Jojo, ušetři mě toho divadla, buď tak laskavá." zamumlal jsem.

"Ale Louisi..." začala.

"Jaký ale? Myslíš si, že si sem nakráčíš, chvilku budeš dělat starostlivou matku a zase bude všechno v pohodě??? Nebude mami! Byl jsem ti ukradený celou dobu, tak se nepřemáhej! Jsem přece nemocný, ne?" v uších mi hučelo a už jsem ani nepřemýšlel, co říkám.

"Prosím. Já chápu, že jsi na mě naštvaný, ale..."

"Ty to chápeš?? Tak to určitě i víš, jaký to je, když tě někdo mlátí, viď?? Jistě víš, jaký to je, když ti plivne do obličeje vlastní táta!!!" byl jsem nepříčetný.

"Louisi?" vešli do pokoje Liam s Niallem. "Co se tady zase děje?" zptal se Liam.

Neodpovídal jsem, jen jsem zhluboka dýchal a snažil se uklidnit.

"Kdo jste?? To je vlastně jedno. Mohli byste nás tady nechat chvíli o samotě, prosím?" řekla matka.

Liam se na mě tázavě podíval a já jen kývnul hlavou, jakože je to v pohodě a že to zvládnu.

Popotáhl Nialla za ruku a oba odešli.

"I ty, Fizz?" obrátila se mamka na ségru.

Co po mně může chtít, když vyhání i jí?

Fizzy se na mě povzbudivě usmála a nechala nás tam s matkou samotné.

"Louisi, já vím, že jsi na mě naštvaný a chci se ti omlouvit a..." přestala, když viděla, jak jsem si odfrkl a protočil očima.

"Dobře, nebudu se omlouvat. Snad jednou bude čas, kdy mi budeš připravený odpustit." povzdechla si.

"Pamatuješ si na strýčka Jerryho?" zeptala se mě.

Strýček Jerry byl náš starý příbuzný. Bydlel na farmě a měl mnoho pozemků.

Moc si na něj nepamatuju, jen to, že když jsem byl malý, byli jsme u něj s Lottie o prázdninách. Strýček se opil a potom nás honil až do lesa se svými velkými vidlemi.

Naposledy jsem o něm slyšel v srpnu, kdy se bavili rodiče o jeho smrti. Měl nějaký infarkt nebo co....

"Co s ním?" otázal jsem se.

"Strýček v létě zemřel. Zbylo po něm mnoho pozemků a jeho farma. Jelikož jsme byli jeho poslední příbuzní, vše jsme po něm zdědili." řekla.

Jak je možné, že o tom nevím? Snad bych se od otce dozvěděl, že jsme zdědili miliony...

"Otec o tom neví." sdělila mi matka, skoro jako by mi četla myšlenky. "Neřekla jsem mu to. Ale teď k tomu, proč to říkám teď, tady a tobě." zhluboka se nadechla.

"Nemysli si, že mě netrápí tě takhle vidět. Že nevím o tom, co se děje za zavřenými dveřmi, když se tam s tebou zavře otec. Že si nevšímám modřin, které máš po rukou. Ani nevíš, kolikrát jsme se o tom s tátou hádali. Nehla jsem s ním. Otec je neoblomný, jako skála.

Proto jsem se rozhodla, když mi přišel ten dopis s dědictvím, že ti koupím byt. Jsi už plnoletý, budu ti posílat každý měsíc peníze, až do té doby, co budeš studovat. Neber to tak, že tě vyháním z domu! To ani v nejmenším! Ale nejsem slepá a vidím, že doma stejně spokojený nejsi a akorát se tam ještě víc trápíš. Co si o tom myslíš?" zvedla ke mně svůj pohled.

Díval jsem se na ní, jako by byla duch.

"To myslíš vážně?" zeptal jsem se pochybovačně.

"Vypadám snad na to, že ne?" odpověděla.

Mít vlastní byt?

Žít podle sebe?

Nemít na krku homofního otce?

Že by alespoň matce na mně záleželo?

"Děuju!" zajíkl jsem se a skočil jí kolem krku. "Maminko, nastotisíckrát ti děkuji!"

"Přestěhovat se můžeš už dneska. Vše je připravené." usmála se mamka a ještě víc mě stiskla ve své náruči.

V tu chvíli jsem byl ten nejšťastnější kluk na světě.

Tahle část je extrémně dlouhá, tak jsem se rozhodla, že jí rozdělím na dvě části a to ze dvou důvodů. Za prvé, abych vám jí vydala už teď. (I tak už mám zpoždění) A za druhé proto, že se tam toho stane ještě hodně důležitého a vás by to tak dlouhé možná ani nebavilo.

Jaký máte názor na paní Tomlinsonovou? Že by nakonec přece jen nebyla taková macecha? A jak se bude Harry chovat, až se vrátí Louis do školy?

Love you all M.