Made In The A.M. [CZ] L.S.

I Want To Write You A Song

"Ahoj." pozdravil Harry když došel k našemu boxu.

"Čau kámo, kde se tu bereš?" zasmál se Niall.

"No, to víš.. Chtěl jsem se, ehm, odreagovat." odpověděl, podíval se na mě a lehce zčervenal.

Proč se musel zase vecpat tam, kde jsem já?

To mi neudělal na srdci už dost šrámů?

Zrovna, když se začínají celit, tak se musí zase objevit, aby je znova otevřel.

"Jak je ti, Louisi?" trhl jsem sebou, když jsem zjistil, že mluví na mě.

"Mně? Možná bys to věděl, kdyby ses zase nevypařil. Ale to je u tebe přeci normální. Že se vůbec divím." řekl jsem jízlivě.

"Ale, Louisi..." začal, ale můj vztek ho nenechal domluvit.

"Ne, Harry! Už mě to nebaví! Je to trapné. Víš co? Vyvěštím ti budoucnost!" zvedl jsem se a roztáhnul ruce. "Vidím, že za 36 minut se Harry zvedne a odejde, protože je taaaak záhadný a nejspíš si hraje na Popelku." řekl jsem.

"Louisi. Všichni na nás zírají...." šeptl Harry, snažíc se mě uklidnit.

"Tak ať si zíraj! Štve tě ti? Mrzí? Třeba to pro tebe bude alespoň náznak bolesti, kterou jsem měl, když jsi odešel. Opět!" vybuchl jsem.

"Prosím, prosím. Pojď se mnou, vysvětlím ti to!" prosil Harry.

"Lii?" obrátil jsem se na bruneta sedícího u stolu. "Mohl bys mě prosím odvést domů? Chci odsud pryč."

"Jo, určitě," řekl zmateně Liam a těkal očima mezi mnou a Harrym.

"Děkuju, hned se sem můžeš vrátit." zvedl jsem se od stolu a odcházel z baru.

"Louisi, počkej." křikl Harry a chytil mě za rameno.

"Nesahej na mě." sykl jsem a setřásl jeho ruku.

Pokračoval jsem v odchodu a prodíral se mezi množstvím lidí.

Konečně jsem se dostal ke dveřím a nadechl se chladného nočního vzduchu.

"Musíme si promluvit." zastavil mě hlas, který jsem teď chtěl slyšet ze všech nejméně.

"Ne, Harry. Vidíš? Zkouším tvoří metodu. Ale neboj nebudu tě líbat. Jen mě nech odejít."

"Chci ti něco říct."

"Ale já od tebe nechci nic slyšet." svižným krokem jsem pokračoval k autu.

"Dej mi pět minut." přemlouval mě."

"Prostě ne."

Liam se ke mě v tu chvíli připojil a odemkl auto.

"Louisi, já... Já tě..."

"Ahoj, Harry." řekl jsem a zabouchl dveře.

"Prosím jeď." poprosil jsem Liama a zavřel oči.

Promnul jsem si spánky, byl jsem z toho všeho už vážně unavený.

Nastartoval auto a odjel z parkoviště. Harry na nás ještě něco křičel, ale já ho neslyšel a ani jsem ho slyšet nechtěl.

*****

"Vysvětlíš mi to?" zeptal se Liam opatrně po několika minutách jízdy.

"To byl Harry." povzdychl jsem si.

"A co po tobě chtěl? Nevypadal jsi moc nadšeně, že ho vidíš."

"Jo, je to ... Složitý." zapřel jsem se do sedačky a snažil se zhluboka dýchat.