Made In The A.M. [CZ] L.S.

A.M. (1/2)

Liam

"Harry! Ó můj bože, umíral jsem o tebe strachy! Není to nic?" skočil Harrymu kolem krku Niall, hned, jak jsem mu otevřel.

Jen zavrtěl hlavou a posadil se na sedačku.

"Harry?" zeptal jsem se opatrně. "Proč máš na ruce krev?"

Opět zavrtěl hlavou a prázdným pohledem koukal před sebe.

Věděl jsem, že teď mu teprve dochází, co se děje s Louisem. Takových případů jsem měl už plno. Člověk je neskutečně rozzuřený, potom z něj vyprchá adrenalin a jeho mozek začne přijímat tu hrůzu, co se stala.

"Běž ho obejmout." zašeptal jsem do ucha Niallovi, který stál uprostřed pokoje a měl zmatený výraz.

"Co?" zašeptal nazpět.

"Běž." popostrčil jsem ho.

Niall si k němu sedl a rozpačitě ho obejmul. Harry ztuhl, ale po tom, co ho Nii pohladil po zádech objal ho nazpět a rozplakal se.

Sedl jsem si na sedačku z druhé strany a poslouchal jeho přidušené vzlyky. Niall měl brzy promočené tričko od jeho slz a já jsem s tím nemohl nic dělat.

Harry

Musel jsem pláčem usnout. Nepamatuju si totiž, jak jsem se dostal ze sedačky v obýváku do ložnice. Museli mě sem přenést.

Na budíku byl čas 13:07, musel jsem prospat celý den. Pomalu jsem se zvedl a snažil se znova nerozplakat.

V hrudi mě tlačilo a srdce bolelo tolik, že bych radši zemřel, než to snášet. Měl jsem o Louise tak obrovský strach.

Sedl jsem si a vzal do ruky mobil, který vedle mě také ležel. Dokonce jsem byl i převlečený do věcí na spaní. Mám ty nejlepší přátele.

Měl jsem dvacet nepřijatých hovorů od mamky. Chudák, musela mít o mně strach. Neváhal jsem a okamžitě vytočil její číslo.

"Haló?"

"Ahoj, mami." představil jsem se nesměle.

"Hazz." úlevně vydechla. "Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě slyším. Co se stalo Louisovi, zlatíčko?"

"On... Louis je...." začal jsem, ale v půlce věty se mi zlomil hlas a mé tělo se opět začalo otřásat hlasitými vzlyky.

"Harry? Uklidni se, ano? Nezapomeň zhluboka dýchat."

Otevřely se dveře a do pokoje vběhl Niall. Na nic nečekal, vytrhl mi mobil z ruky a nechal mě, abych se mu schoulil do náručí.

"Dobrý den, u telefonu Niall Horan, kdo volá?" zeptal se.

"Ahoj, Nialle. Já jsem Harryho matka. Už mi o tobě Harry vyprávěl." slyšel jsem z telefonu.

"Víte, Hazza na tom teď není moc dobře. Louis je v nemocnici a má vážná...." zakryl jsem si uši, abych ho neslyšel. Ty slova byly jako nože, které se mi zabodávaly hluboko do srdce.

Niall s mojí mamkou ještě nějakou dobu mluvil. Když skončil, odkryl mi ruce z uší a hladil mě po vlasech.

"Hazz." šeptal. "Já vím, že je to pro tebe těžké." stíral mi slzy z tváří, i když stále nepřestávaly téct. "Ale musíš teď být silný. Musíš být silný, pro něj."

Seděl tam se mnou až do té doby, než byly mé oči suché a další slzy prozatím nepřicházely.

*****