Made In The A.M. [CZ] L.S.

Love You Goodbye (2/2)

Zhluboka jsem se nadechl a otevřel domovní dveře. Můj byt se měl podle matčiných instrukcí nacházet ve druhém patře.

Nechtěla mě sem doprovázet. Ne, že by mi to nějak vadilo....

Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít byt sám pro sebe! Jasně, někdy jsem o tom snil, ale že by se mi to vážně splnilo?!

Po vyšlapání schodů do druhého patra a hledání klíčů na dně tašky se mi konečně podařilo odemknout SVŮJ nový byt.

Zhluboka jsem se nadechl a otevřel dveře. Naskytl se mi pohled na malou chodbičku, kde byl botník, skříň a nějaké věšáky na kabáty. Pravou nohou, pro štěstí, jsem překročil práh, zul si boty, odložil kabát a pokračoval v prozkoumávání.

Jako další místnost byla jídelna spojená s kuchyní. Malý stůl, čtyři židle a rohový barový pult. Za ním se nacházela linka, sporák, lednice a dřez.

Nejsem kuchař. Nikdy mě nikdo vařit neučil, takže si dokážu leda tak ohřát jídlo v mikrovlnce a uvařit čaj. Zamžoural jsem na linku, ale mikrovlnnou troubu jsem nenašel. Zapsal jsem si jí do svého pomyslného seznamu "co koupit".

Vedle jídelny byly dveře do další místnosti, kde se nacházel obývací pokoj. Obyčejná pohovka, křeslo, nějaké skřínky, malá televize. Podél zdi byla postavená knihovna.

Zbytek bytu obsahoval ještě jednoduchou ložnici s dvojlůžkem, nočním stolkem a šatní skříní a na druhé straně koupelnu se sprchovým koutem a toaletu.

Když jsem skončil s prohlídkou, vybalil jsem si těch pár věcí, co jsem měl v nemocnici a zavolal mamce.

První zvonění

Druhé zvonění

"Prosím?"

"Ahoj mami!" řekl jsem vesele a posadil se do křesla.

"Loui! Tak povídej! Jak se ti líbí v novém bytě?"

"Mami, je to tu úplně úžasné!! Jsem nadšený!"

"Zlatíčko, to jsem ráda. Už jsi se seznámil se sousedy?"

Sousedy? Na to jsem ani nepomyslel.

"Ještě ne, ale chystám se."

"To je dobře, představit se, to je slušnost."

"Dobře, dobře... Spíš mi řekni, co se stalo po tom, co jsem odešel."

Když mi mamka řekla o bytu a dala mi klíče, raději jsem hned odešel, abych nepotkal otce. Ten by to asi moc neschvaloval. Mrzí mě jen to, že jak jsem z nemocnice spěchal, nestihl jsem se ani rozloučit s Liamem. Ale stejně se brzy uvidíme na kontrole.

"Otec přišel na tvůj pokoj celkem v klidu, ale byl očividně dost překvapený, že tam našel místo tebe mě. Snažil se zjistit, co tam dělám, ale když to že mě nedostal, tak třísknul dveřmi a odešel. Nejspíš šel do hospody, protože se ještě nevrátil. A mám tě pozdravovat od toho milého doktora. Pylle nebo tak nějak se jmenuje."

"Payne. Mami, ehm... Kdy si můžu přijít pro věci?"

"Samozřejmě můžeš domů kdykoliv, ale asi by bylo rozumné, kdybys přišel teď, dokud táta ještě není doma."

"Dobře, tak já hned vyrazím."

"Nemusíš chvátat, ten se jen tak nevrátí."

"Dobře, uvidíme se za chvilku. Zatím."