Made In The A.M. [CZ] L.S.

Olivia

"Omlouvám se, že jsem přišel už teď. Doufám, že Vám to nezpůsobilo nějaké nepříjemnosti." řekl doktor Payne a sedl si na židli, na které ještě před chvíli seděl Harry.

Nevnímal jsme ho a jen se díval na dveře, za kterými mi Harry opět zmizel.

"Přítel?" usmál se.

"Co?" zatřepal jsem hlavou. "Co-cože? Ne! To-to není tak, jak...."

Zakryl jsem si rukama obličej.

"Jestli se chceš vypovídat, jsem ti k dispozici." pohladil mě doktor po rameni.

"Je-je to složité." šeptnul jsem.

"Máme dost času." odpověděl.

Je možné, abych se svěřil úplně cizímu člověku?

Je to doktor, blbečku. Je tu kvůli tomu.

"Víte, já vlastně sám nevím jak to mezi námi je." povzdychl jsem si.

"Alespoň mi řekni kdo to vlastně je." vyzval mě. "A prosím, tykej mi. Jmenuji se Liam."

"Louis." chtěl jsem se posadit a potřást mu rukou, ale on mě zarazil.

"Jen lež. Potřebuješ odpočívat. A povídej, jsem zvědavý." usmál se přátelsky.

"Já." zhluboka jsem se nadechl. "Víte-víš, já... jsem gay." zavřel jsem oči a čekal na jeho reakci.

"Všiml jsem si. A neboj se, to je přece v pořádku." řekl Liam.

"Vážně?" vydechl jsem.

"Samozřejmě. Není na tom nic špatného ani až tak zvláštního. Gayů je v dnešní době hodně a nijak se tím netají. Navíc na povaze člověka se vůbec nepodepíše to, jestli se mu líbí kluci nebo holky." ujistil mě.

Koukal jsem na něj jako na ducha. Poprvé v životě se mi stalo, že mě nějaký člověk neodsuzoval za mojí sexualitu.

Kromě-kromě Harryho.

Rozplakal jsem se.

"Proč pláčeš?" zeptal se Liam.

"Jme-jmenuje se Ha-harry." vzlykal jsem. "Je t-to jediný člověk, kte-který mě chá-chápe, ale zno-znova u-utekl."

"Klid, to bude v pořádku. Louisi. Podívej se na mě." řekl a já se zadíval do jeho čokoládových očí.

"Dýchej. Je to v pořádku, ano?" usmál se.

Podařilo se mi přestat zrychleně dýchat a tím pádem jsem přestal i plakat.

"Mám návrh. Přinesu ti sešit, můžeš mu říkat, jak chceš, deník, zápisník,.... Budeš si tam každý den něco zapisovat. Klidně i jídlo, co jsi zrovna jedl. Důležité je teď, aby sis urovnal myšlenky a ujistil se v tom, co vlastně chceš." zvedl se ze židle.

"Řekni, co máš rád? Co bys chtěl, abych ti přinesl?" zeptal se.

"Nic ne-nepotřebuju. Nedělejte-nedělej si se mnou starost." odpověděl jsem mu.

"Dobře, počkej na mě. Hned se vrátím." řekl ještě a potom za sebou zabouchl dveře.

"Děkuju." šeptl jsem a po tom namáhavém odpoledni opět usnul.

*****

Když jsem se probudil, bylo už odpoledne. Na stolku vedle sebe jsem měl položený blok s černými deskami a propisku. Usmál jsem se pro sebe a vzal do ruky mobil, který na stolku taky ležel.

Odemkl jsem ho a otevřel Facebook. To byla ta největší blbost, co jsem mohl udělat.

Na obrazovce na mě opět vyskočila fotka Harryho v náručí někoho jiného. Té holky, kvůli které jsme se opět pohádali a kvůli které ode mě zase odešel.

Miluju tě. (6.4.2013)

Pevně jsem k sobě stiskl víčka a snažil se zase nerozbrečet.

Pak jsem si vzpomněl na Liama a na svůj "deník".

Vzal jsem do ruky blok a tužku a začal psát.

Drahý Harry.
Řekni mi, proč? Proč musíš být tak záhadný? Proč mi nedovolíš do tebe nahlédnout? Od té doby, co jsi mě zachránil v té šatně tě mám plnou hlavu.

Proč jsi to udělal? Znal jsi mě teprve pár minut a už jsi mi zachránil krk.

Proč je s tebou všechno tak složité? Proč jsi mě bral k sobě domů a nechal mě u sebe přespat?

Proč jak mě políbil??! Proč jsi to udělal?? Nezapomenu na ten tvůj výraz v očích, když sis nejspíš uvědomil, co se právě stalo. Úplně ten stejný, co jsi měl dneska. Souvisí to nějak s tou holkou?

Když už jsi mě ignoroval ve škole, proč ses na mě nevykašlal úplně? Bylo by to jednodušší. Hned, jak bych se odsud dostal, pokusil bych se o sebevraždu znova, ale tentokrát tak, aby se mi to povedlo.

Ty to nechápeš?? Jsi můj jediný důvod, proč žít!

Jen přemýšlím, jak jsem na to šel špatně. Prosím, věř mi, copak nevidíš, co všechno pro mě znamenáš?

Miluji tě!

Mám pocit, že jsi na odchodu. Tentokrát už navždy.

Bojím se.

Že už tě neuvidím.

Že nebudu mít pro koho žít.

Je tu něco, kvůli čemu mám noční můry.

Tohle jsou ty důvody, proč křičím, abych byl s tebou.

*****

Say what you’ve been and then say it now
Cause I got the feeling you’re walking out
And time is irrelevant now when I've not been seeing you
The consequences are falling now
There's something I'm having nightmares about
These are the reasons I’m crying out to be with you

Please believe me, don’t you see
The things you mean to me?
Oh I love you, I love you

Děkuju vám strašně moc, za ty nádherné komentáře, co jste mi psali u poslední kapitoly! Jste vážně úžasní a moc mě to motivuje k dalšímu psaní!

Taky vám chci říct, že jsme přesáhli 1 000 přečtení, což je úplně neuvěřitelné! Vážně vám moc děkuju za podporu!!

Tohle je podle mě zatím nejslabší díl, tak snad vás neodradí.

Love you all, M.