Přátelé i nepřátelé. Spolužáci, kteří vlastně neví, co se stalo. Jedna noc, která vše změní a dvě otravné holky k tomu. Založeno na realitě, která pak sice trochu slehala, ale znáte to... Yaoistky jsou jako mikrovlnka. Něco jim dáte a ony to vrátí t...
J: Chvíli jsem tam na sebe jen tak zírali, když v tom Nora vykřikla: „To je božííí! Bitká!" shodila Henriet na zem a začaly se prát. Nechápavě jsme na ně zírali a pak jsme chvíli nechápavě a docela vyděšeni hleděli na sebe.
„Mám takový pocit, že jsou totálně na mol." utrousil Dami.
„Jo, myslím, že bychom je měli od sebe odtrhnout, nebo si ještě něco udělají."
Měli jsme štěstí, že na těch záchodech v tu chvíli nikdo jiný nebyl. Rychle jsem se posbíral ze země a pomohl Damimu na nohy. Ten nějakým zázrakem zamotal svou košili bez knoflíků do kalhot tak, aby to všechno aspoň trochu drželo pohromadě.
Ty dvě se už přestaly prát a jenom se válely na zemi v záchvatu smíchu.
„Já beru Henriet, ty Noru." protočil oči v sloup. Začali jsme je zvedat a zaboha jsem netušil, co teď s nimi máme dělat. Pak jsem si všiml dveří, které stále ležely rozražené na zemi. Opřel jsem Henriet o Noru a obě dvě o Damiho, stále se nesnesitelně smály, a rychle jsem začal spravovat dveře. Nedařilo se mi je nahodit do zničených pantů, a tak jsem je naaranžoval do věrohodné pozice. Vypadaly, že jsou pootevřené. Popadl jsem zpátky Henriet, která se za tu chvilku stačila svalit zpátky na zem a hrozně se tomu smála.
„Pánové, co se to tady děje?!" vletěla na záchod jakási uklízečka.
„Už je odnášíme pryč." usmál jsem se na ní.
„Děvčata ožralý, ještě vás někdo znásilní." trousila si pod nosem a začala vytírat. Doufal jsem, že si těch dveří nevšimne.
***
D: Stáli jsme venku na parkovišti. Parta asi deseti děcek. Flaška kolovala a nějak jsem po tom všem, co se stalo, neřešil nic, co se ještě stát může. Becherovka a vodka. Jonáše jsem nehlídal a sám sebe taky ne. Po pár minutách nám to začalo lézt do hlavy a nějak se svět v tom studeném počasí zahřál. Zpívali jsme, smáli jsme se a sledoval jsem Noru s Henriet. Ty dvě si ze scény na záchodcích asi udělaly svou verzi. Nejspíš si fakt myslí, že jsme se prali. Byl jsem za to rád.
Jonáš už se pohupoval v rytmu písně, která hrála v hlavě jen jemu, a tancoval sólové tango. Vypadal vtipně a všichni se smáli. Najednou někdo odběhnul za květináč. Už podruhé, co dnes slyším dávící reflex. Zuzana zvrací a Libor jí drží vlasy.
„Jdeme tááááncováát? Škyt." přilepila se na mě Nora. Lehce jsem jí odsunul a sažil se nepozvracet z jejího odporně alkoholového dechu.
„Počkej, ještě se musím opít já." popadl jsem flašku a pálivý obsah jsem si lil do hrdla s představou, že to snad dnes něčemu pomůže. Strašně se smála. Tak opilou jsem jí ještě neviděl. Zatím co Henrieta se lepila na Jonáše, který už sotva vnímal. Dominik se líbal s nějakou cizí holkou a právě mi došlo, jak moc jsou všichni v prdeli.
„Norinkoooo jdeme tancovat." zakřičel jsem a moje společnice se na mě se smíchem vrhnula. Jonáše a zbytek jsme nechali za zády a šli jsme až na taneční parket dovnitř budovy. Lehce jsme se pohupovali do rytmu a zpíval jsem si známý song. Byl jsem v takové náladě, že mi Nora přišla strašně pěkná. Přilepila se na mě a už to vypadalo, že se na mě i přicucne, když v tom se zastavila.
„Promiň, musím na záchod." zakřičela a motající se vyletěla ven ze sálu. Super, snad se v té záchodové míse neutopí.
***
J: Flaška stále kolovala a kroužek se pomalu začínal zužovat. Hlava se mi točila a nohy motaly. Opíral jsem se o Henrietu. Když jsem si najednou všiml, že už venku stojíme sami. Sedla si na lavičku a mumlala nějaká nesmyslná slova. Asi jsme to opravdu všichni přehnali. Posadil jsem se vedle ní a snažil se promluvit.
„Henriet, omlouvám se." musel jsem zastavit svou rozmluvu, jelikož se mi udělalo špatně.
„Já jsem tě nechtěl naštvat." pokračoval jsem a opřel se jí o rameno.
„To nic." zněla najednou trochu normálně. Dál už si toho moc nepamatuju. Jen šílenou hádku a bolest obličeje, kterou nejspíše způsobila něčí pěst.
***
D: Po tom, co mě Nora opustila, z důvodů rande se záchodovou mísou, jsem se vydal zpátky ven. Měl jsem skvělou náladu a radoval jsem se, že i Jony není v těch jeho typických emo myšlenkách. Zvesela jsem vyšel ven z budovy. Alkohol už mírně opadl z mé mysli a těšil jsem se, až si Jonáše odvedu domů. Ovšem jak rychle se tohle veselé dění nastartovalo, tak rychle i motor dobré nálady a štěstí selhal. Henrieta seděla v objetí s totálně opilým Jonášem. Stál jsem od nich sice pěkný kus, ale i přes to jsem viděl, dnes už podruhé, jak se jeden vrhnul na druhého. Tentokrát to byla sama Henriet. Nejspíše prostě neodolala, nedivím se - byl prostě bezchybný i se všemi těmi chybami.
„Jonáši?" přišel jsem blíže k lavičce, na kterém si to trůnili. Nechápavě vzhlédl vzhůru. Byl totálně opilý.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
