Přátelé i nepřátelé. Spolužáci, kteří vlastně neví, co se stalo. Jedna noc, která vše změní a dvě otravné holky k tomu. Založeno na realitě, která pak sice trochu slehala, ale znáte to... Yaoistky jsou jako mikrovlnka. Něco jim dáte a ony to vrátí t...
„Eh..." Jonáš mě od sebe prudce odsunul, zatím co jeho máma skládala tašky na zem. „Ahoj mami."
„Dobrý večer," špitl jsem a snažil si narovnat Jonášovo tričko, které mi musel půjčit.
„Dobrej," odfoukla si pramen vlasů z obličeje, „Co to tady jako děláte?" netvářila se zrovna nadšeně.
„Ale, to nic mami..." začal se nejistě smát Jonáš, „Jen jsme se bavili o tom vodáku a Dami měl trošku větší radost."
„Jo, je mi to jasný..." zatvářila se divně a pokývala hlavou, „Tak tady Damiána pošli zase s větší radostí domů. Čekám kolegy z práce, takže mi pomůžeš vařit." popadla tašky a bez mrknutí oka nás obešla.
„Já už jsem stejně na odchodu." zamručel jsem trochu vyděšeně. „Je pozdě, takže nashle a dík za tričko." kývnul jsem na Jonášovu mámu a rychle se ztratil v chodbě.
„Tak pa zlato." Vlepil jsem mu pusu na tvář, když přede mnou chtěl zavřít vchodové dveře. Stále pršelo.
„Idiote, zmiz." zabručel a zabouchnul. Plán splněn, Jonáš pojede, tedy pokud přežije tenhle večer. Protože jsem si byl sakra jistý, že jeho máma tu líbací scénu viděla.
J: Jen co jsem za ním zabouchl dveře, začal jsem se třást. Přišel jsem do kuchyně, kde máma pomalu vybalovala všechny tašky a začala typicky lítat po místnosti.
„Takže Damián jo?" zvedla obočí, když mě viděla, jak se dost pobledlý opírám o futra.
„Vždyť víš, že je to spolužák..."
„Máš domácí vězení." odsekla prudce. Trochu jsem zavrávoral.
„Cože, proč?!" vyjel jsem po ní.
„Ty si jako myslíš," začala se ke mně přibližovat s pórkem v ruce, „že jako budeš teplej? No to teda ne chlapečku, k tomu jsem tě nevychovala!"
„Co..." vydechl jsem prudce. Měl jsem sakra problém. Takhle moje matka zuřila naposled, když jsem sousedům ukradl auto, ale to je jiný příběh.
„Co co? Ty se ještě ptáš." uchechtla se a strčila mi pórek pod bradu, „Bylo mi podezřelé, že jsem našla obal od kondomu po tom, co tu ten kluk spal. Ale dneska jsi mě utvrdil." otočila se a šla vybalovat zbytek nákupu. Stále jsem zděšeně stál u futer a docela rychle jsem dýchal. Bylo mi špatně a tušil jsem, že budu brečet a možná i zvracet.
„Ale já mám příští týden vodák!" vyjekl jsem. Nějak to teď bylo to hlavní, na čem mi záleželo, jelikož jsem před pár dny tomu zmetkovi řekl, že ho miluju, a tím pádem, byl to nejdůležitější on. On, který bude někde ve stanu u řeky. Beze mě. No to ani náhodou.
„Hah," uchechtla se, „Chceš snad, abych ti vysvětlila, co znamená pojem domácí vězení ještě jednou? Už se s ním nebudeš vídat. Je to humus a můžeš být rád, že tě nevyhodím z domu."
To mi stačilo. Začal jsem brečet, popadl mobil a bundu a začal volat Damimu. Byl jsem tak naštvaný, že jsem vyletěl z domu a slyšel matku, jak za mnou něco řve. Běžel jsem na nádraží. Hrozně pršelo a plíce mě bolely za studeného vzduchu. Pořád jsem brečel.
A pak, stál tam. Tmavé vlasy měl mokré a trochu se třásl zimou. Už byla tma. Pomalu jsem k němu přišel, a když mě uviděl, vrhnul se na mě. Stáli jsme na nádraží sami. Hustě pršelo a já jsem ho pevně objímal.
„Co se stalo?" vyhrkl najednou, když jsem ho trochu pustil.
„Musel jsem ti něco říct," stále jsem prudce oddychoval. Damián se usmál a vrhnul se na mě znova. Líbal mě jako kdyby to bylo naposled a nepřestával pěkně dlouho. Bylo to jako scéna z největší slaďárny, kterou kdy natočili.
„Dami," nadechl jsem se po chvíli a stále ho pevně držel u sebe, „Nemám tušení, co jsi se mnou kurva udělal, ale posledních deset minut jsem si fakt myslel, že jestli budeš spát ve stanu s někým jiným, tak bych tomu blbečkovi uřízl..." přerušil mě jeho smích. A že se smál fakt hodně.
„No to snad ne!" vydechl nakonec a stále se smál, „Jonáš žárlí. Tak to je fakt sladký." přitisknul se ke mně znovu, a znovu mě líbal. Tentokrát mnohem dravěji.
* *
Když jsem došel domů, máma už tam měla návštěvu. Ani jsem nepozdravil a rovnou zamířil do pokoje. Bylo mi jasné, že mě na ten vodák nebude chtít pustit. Ale to mi bylo jedno, nikdy jsem jí neposlouchal a to, že k plnoletosti jsem měl daleko, jsem neřešil už vůbec.
Dal jsem si horkou sprchu, protože jsem byl z venku promrzlý a pak jsem konečně uskutečnil svůj celodenní plán. Pustil jsem si do sluchátek písničky a nejspíše usnul.
Ráno mě máma vzbudila s tím, že nemám zkoušet chodit jinam, než do školy. Takže jsem se otráveně odplazil na vlak a odjel.
„Ahoj," culil se Damián, „stalo se něco?"
„Máma mě nechce pustit na vodák a mám domácí vězení. Nesmím se k tobě ani přiblížit," řekl jsem tiše. Naštěstí jsme měli první hodinu tělák, takže Henora tu nebyla a zbytek kluků se bavil o něčem jiném.
„Domácí vězení?" zasmál se, „Včera to tak moc nevypadalo," uchechtl se a dál už jsme o tom nemluvili. Narážel na můj útěk na nádraží.
Jenže do pátku se máma opravdu zbláznila, a kdyby mohla, zamkne mě v pokoji. S Damim jsme se na sebe mohli tak akorát debilně culit a psát si zprávy.
Henriet se celý den tvářila naštvaně a Nora do ní pořád rýpala, že si má dat pohov.
A pak se to stalo. Přišel jsem domů, po tom, co jsem si od Damiána tajně na záchodech ukradl pusu, a nálada mi zase spadla na bod mrazu.
Dami: Nemůžu jet... :(
JonyXmasterDancer: To je blbý vtip idiote -.-
JonyXmasterDancer: Jedu i já a to mám domácí vězení a švihlou homofobní matku
Dami: ... <3 promiň
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
