Přátelé i nepřátelé. Spolužáci, kteří vlastně neví, co se stalo. Jedna noc, která vše změní a dvě otravné holky k tomu. Založeno na realitě, která pak sice trochu slehala, ale znáte to... Yaoistky jsou jako mikrovlnka. Něco jim dáte a ony to vrátí t...
J: Popadl jsem mobil a pelášil jsem zpět dolů. Dělal jsem si starost, jestli moji nepřítomnost ty vajíčka přežijí. To pako je z nich schopno udělat i polívku. Samozřejmě by asi nebyla moc dobrá. Musel jsem se upřímně nad představou Damiána, jak vítězoslavně stojí nad vajíčkovou polívkou v domnění, že ukuchtil míchaná vajíčka, zasmát. Mým rozjařeným tempem jsem postupně seskákal všechny schody ala laňka a mašíroval si to za ním zpátky do kuchyně. Uprostřed rozjímání nad vajíčkovou polívkou jsem ho uslyšel něco breptat. Vpadl jsem zpět do kuchyně.
„Říkal jsi něco, zla-." oněměl jsem v půli věty. Naskytla se přede mnou neočekávaná scenérie. Damián pouze v mých teplákách s holou hrudí a vařečkou v ruce. Naprosto vyděšeným výrazem hleděl na stvoření před ním. V zápalu vášnivého rána jsem úplně zapomněl, že tu se mnou bydlí taky někdo další. Byl jsem tak vyvedený z míry, že jsem netušil, co mám v tu chvíli dělat.
„Vajíčka!" vykřikl Damián, čímž mě probral z transu.
„Ahoj mami, to je Damián, ale ty si ho asi pamatuješ že? Už mi jednou donesl věci do školy." snažil jsem se o nenucený tón. Moc se mi to nedařilo.
„Aha! A já jsem si říkala odkud toho kluka znám!" se smíchem si mě vmáčkla do náruče. S úlevou jsem ji objetí oplatil.
Najednou se ode mě odtáhla, ustoupila o krok zpátky a s poťouchlým úsměvem si mě měřila od hlavy až k patě.
„Hmmm..." zkonstatovala věcně. Na chvíli jsem se zděsil, že mě prokoukla; že to poznala; že poznala, že už nejsem panic. Jasně jak by mohla, ale však víte, jak se říká, že mají ženské nějakou tu mateřskou intuici. A v ten okamžik sem byl z jejího příchodu tak vykolejený, že jsem tomu i uvěřil. Vyděšeně jsem na ni zíral a očekával, co se bude dít.
„Hezká zástěra." vypadlo z ní konečně.
Zástěra? No jistě, zástěra! Uvědomil jsem si, že mám na sobě stále jen květovanou zástěru s obrázkem nahé ženské a trenky. Neskutečně se mi ulevilo.
„No co, vaříme, ne." chlapecky jsem na ni vycenil zuby v oslňujícím úsměvu. Zasmála se a rozcuchala mi rukou vlasy na hlavě, jako kdyby to vůbec ještě více šlo.
„I když jsem ti už dávno říkala, aby ses ji zbavil. Ženskou nahotu v tomhle domě trpět nehodlám."
Otočil jsem se k pultu a začal vybalovat věci z tašek, které donesla. Zachytil jsem přitom Damiánův upřený vyděšený pohled. Pokrčil jsem rameny a vyslal k němu uklidňující úsměv. Trochu se uvolnil a napjatě mi úsměv vrátil. Bezmyšlenkovitě přitom divoce míchal na pánvi něco, již velmi vzdáleného vajíčkům.
„Dami, myslím, že tohle už asi těžko bude k jídlu." překvapeně pohlédl na pánev.
„Sakra." najednou k němu máma přiskočila.
„Ježkovy voči, co to prosím tě původně mělo být?" zděsila se mamka s pobavením i děsem v očích. Načež jí rudnoucí Damián odvětil.
„No, vajíčka." máma se začala smát nahlas a já se k ní prostě musel přidat. Tak jsme se tam v kuchyni hihňali jak dvě ztřeštěné děcka. Damián stál mezi námi s nasupeným obličejem.
„Ale no ták, přece se nebudeme urážet." Řekla svým klasickým bude-to-dobré tónem
„Běž pomoct Jonáškovi s vybalováním, já nám něco ukuchtím."
Společně jsme vybalili nákup a sedli si na barové stoličky. Chvíli jsem sledoval mámu jak si jako baletka poskakuje po kuchyni. Vždycky mě překvapí, jaký dokáže moje matka být pošuk.Měl jsem ji rád i přes to všechno biblické omílání a narážky na metal. Položil jsem Damimu nenápadně ruku na stehno. On se trochu napjal, ale stále sledoval pohledem mámu, poskakující kolem sporáku.
„Tak hoši, co jste vlastně celý den včera dělali? Byla nějaká ta pánská jízda, co? Dokonce vidím, že jste si dali vydatnou posilující večeři." ukázala na prázdný obal od paštiky ležící na lince a talíře od pizzy. Vyměnil jsem si s Damim pohled.
„No dalo by se to tak říct." přesunul jsem ruku do jeho rozkroku a jemně zmáčkl. On ze sebe vyprskl vzduch ven, snažíc se zakrýt vzdychnutí záchvatem kašle, či co to mělo vlastně být. Propíchl mě pohoršujícím to-jako-vážně-tady-a-před-tvojí-matkou pohledem.
„Mami, až to bude tak na nás prostě zavolej. Budeme v pokoji." houkl jsem na ni v půli cesty pryč z kuchyně, tlačící před sebou vyděšeného Damiána do schodů.
Beze slova jsem ho dotlačil až do pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře a divoce jsem se k němu otočil. Nevěřícně na mě zíral.
„Jonáši, co to..." v půli věty jsem se na něho vrhl a přimáčknul ho ke zdi. Vykuleně na mě zíral s rostoucím zmatením a strachem v očích.
„Nesmí se to dozvědět." Vydechl jsem najednou.
„Ale vždyť vypadá v pohodě." Nechápal Damián.
„Tuší to, a jestli ji to dojde, utopí mě ve svěcené vodě a podpálí svatým ohněm. Je šílená." Šeptal jsem znovu.
„Ach," vydechl a pohladil mě po tváří. Pak mě lehce políbil a přitáhl do dlouhého objetí.
„Myslím to vážně." Zašeptal jsem znovu.
„Už jsem tě do háje takhle složitě dostal, tak se tě nevzdám, ani kdyby nás měla oba poslat na elektrošoky nebo upálit na hranici. Dochází ti vůbec, jak dlouho jsem si tohle představoval a o kolik lepší to je?"
„Ne. Mně to nikdy ani nenapadlo... že bychom my dva." Trochu jsem se do toho zamotal.
Damián se usmíval a hladil mě po zádech. Pak mě začal líbat na krku a bylo sakra na nic, že byl o tolik vyšší než já. Očividně byl můj neznámý otec liliput a hned když pochopil, co stvořil, utekl.
„Koukal jsem na tebe celé dny a pak když jsi mě na tom záchodě začal líbat, vyděsilo mě to takovým způsobem, že mi to do teď nepřipadá reálné."
„Nějak jsem doufal, že jsem tak opilý, abych si to nepamatoval, ale pamatuju si všechno." Usmál jsem se.
„Na tohle si budu stále muset zvyknout." Zubil se na mě Damián.
„Na co?" nechápal jsem.
„Na tvůj úsměv přece. Nikdy předtím jsem ho neviděl."
Byl roztomilý. Prostě byl. Políbil jsem ho a nepouštěl, dokud se neozvalo přísné zaklepání na dveře tak, že jsme od sebe oba odskočili a Damián se co nejrychleji snažil nasoukat do trička, aby to vypadalo, že se zkulturňujeme ke snídani.
„Připraveni?" strčila do dveří hlavu má matka a vypadala naštvaně. Prosím, ať nic netuší.
* * *
Po snídani mi mamka oznámila, že volal farář a hned po snídani musíme okamžitě přijet za ním, abych byl jako svalnatý mladý muž pomocnou silou v čemkoliv nezbytném. Nebyl jsem z toho nějak moc nadšený, tohle se dělo víc než často, ale neměl jsem šanci protestovat. Během snídaně jsme si s Damim vyměnili ještě pár nevinných úsměvů. Máma celou dobu o něčem švitořila a my dva jen ve správné okamžiky přikyvovali na souhlas, ať už mluvila o čemkoli. Nikam se mi nechtělo a už vůbec ne od něj. Nakonec jsme se stejně museli rozloučit na vlakovém nádraží. Máma tam byla s námi, takže jsme se jen chlapácky podali ruce a vyměnili si pohled s jiskřičkami štěstí v očích. Poté Dami už jen nastoupil do vlaku a odjížděl pryč. Už se zatraceně nemůžu dočkat, až ho zase v pondělí uvidím. Fghkjluioh :3
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
