Čokoládové řezy

13. Povlečení se Supermanem

D: Snažil jsem se zůstat klidný, jak jen to šlo. Stále jsem měl kolem pasu omotaný ručník, ale vlasy mi už uschly. Když v tom mi najednou došel význam jeho slov: „a pak mám pocit, že tě miluju ". Tohle byla jasná šance prokázat, že i Jonáš ke mně něco cítil. Málem jsem omdlel. Cítil jsem, jak se mi podlaha zavlnila pod nohama a musel jsem se rychle posadit. Vždyť o tohle tady celou dobu jde! Jonáš celou tu dobu naráží na náš sex před pár týdny, protože ten mu otevřel oči.

„Ty si to... ten sex pamatuješ?" zeptal jsem se po chvíli nejistě. Jen kývnul na souhlas. Vypadal extrémně zdrcený. Jako by ho tahle situace vysávala jako nějaký mozkomor.

„Omlouvám se." sklopil jsem uši a čekal, co udělá.

„A za co jako? Za to, že jsme se spolu líbali, vyspali, pohádali, nebo za to, že tě nemůžu dostat z hlavy?" byl naštvaný. Jonáš sakra zuřil, protože on byl ten, kdo si tu noc pamatoval více. Vzpomínky se mi vracely s nepříjemným pocitem. Tenkrát jsem ho tolik chtěl a mezi námi by mohli postavit elektrárnu, jak moc to jiskřilo! Jenže pak jsem se probudil a alkohol mi zatemnil mozek. Nepamatoval jsem si podstatnou část věcí a myslel jsem, že se až tolik nestalo. Prostě jen sex. Jenže on to nebyl jen sex.

„Omlouvám se za své chování. Měl jsem to poznat hned." složil jsem hlavu do dlaní a čekal, co udělá.

„Bál jsem se, že si mě jen zneužil, a kdybych ti řekl pravdu, tak se mi vysměješ." vzal deku a přikryl se.

„A jaká je pravda, Jony?" očima jsem na něm visel. Tohle byla ta osudová chvíle, ve které se vyřeší zmatky z posledních pár týdnů.

„Tuším, že jsem zamilovaný a neumím se s tím srovnat. Je to zvláštní." usmíval se. Jonáš se usmíval! „Myslím na to vždycky, když jdu spát a vždy, když se ráno probudím. Ale pak se zase zarazím a nadávám si do hlupáků."

„Nikdy bych tě nevyužil. To je důvod, proč jsem tě to ráno po plese vyhodil z bytu. Byl jsem zklamaný. Snil jsem o tom, o nás dvou měsíce, a pak, když se to stalo, bylo to všechno nějaké jiné. Dostal jsem jednoduše vztek a nevěděl jsem co se děje. Pili jsme přes míru."

Hleděl na mě s podivným úsměvem. Tohle byl Jonáš a přístupová cesta k němu. Racionální rozhovor plný citů a pravdy. Šel jsem po strmé stezce, ale pobral jsem veškerou odvahu. Konečně se vyjasnilo to šílenství, které mezi námi panovalo.

„Omluva se přijímá." poposedl si blíže a záda mi tak na půl přikryl dekou. Dával si pozor, abychom se nedotkli.

„Asi jsem vážně zamilovaný..." zašeptal jsem o chvíli později. Hleděl jsem na své bosé nohy, jen abych se vyhnul jeho pohledu. Jonáš nic neřekl. Jen se přisunul blíže ke mně a objal mě rukou kolem ramen. Konečně už mi nebyla taková zima. Televize hučela v pozadí, ale ani jeden z nás jí nevnímal.

* * *

Seděli jsme mlčky dalších dvacet minut. Pak mi půjčil pyžamo a dali jsme si večeři. Pizza z mikrovlnky a rohlík s paštikou. Celou dobu jsme se jen občas letmo dotkli, dokonce, i když jsme se převlíkali, druhý se nedíval.

Už byla téměř půlnoc, když jsme zase navázali rozhovor.

„Do prdele!"

„Co se stalo?" přiletěl ke mě Jony s povlakem na polštář v ruce. Zrovna nám chystal spaní a já jsem stál v koupelně.

„Ale, jsem si zapomněl zubní kartáček. Nějak jsem totiž nepočítal, že tu strávím noc." plácnul jsem pastou zpátky na umyvadlo.

Pousmál se a vytáhl ze skříňky pod zrcadlem nějaký zelený, „Neboj, je nový. A navíc, ani tak nejsem infekční." rýpnul do mě loktem a odešel.

Když jsem přisel do pokoje, už ležel. Nějak jsem nečekal, že budeme spát v jedné posteli. I když je to absolutně očekávané, kde jinde bych asi spal?

„Jestli ti to vadí, půjdu si lehnout k mámě do ložnice." odložil mobil, který dával do nabíječky, a opřel se na loktech.

Neodpověděl jsem. Zhasl jsem světlo u dveří a zalezl si do povlečení se Supermanem vedle něj. Civěl na mě trochu zmateně, jako by chtěl vědět, co mám v plánu. Jenže já jsem neměl plán. Prostě jsem se chtěl dívat na to asi zamilované pako, které bylo nějakou náhodou asi zamilované do mě. Někde uvnitř mě to těšilo a hřálo a tak jsem se na něj prostě blbe tlemil.

„Damiáne, neser mě sakra. Co je?"

„Nic," natáhl jsem se a zhasl lampičku na nočním stolku. Všude byla najednou tma a ticho. Přisunul jsem se k němu blíž a přitáhl jsem si ho k sobě tak, že mi ležel s hlavou na hrudi v objetí, „Dobrou." řekl jsem a trochu se zavrtěl.

„Dobrou noc." zašeptal a srdce mu divoce bušilo. Ten kluk je fakt poděs, „Ty, Dami?"

„No?" zamručel jsem.

„Máš mě rád?" zašeptal a posunul hlavu dál ode mě, aby byly naše obličeje ve stejné úrovni.

„J..tm mlujj.." zamručel jsem a usínal jsem. Jonáš už nic neřekl, zdálo se, že tu nesrozumitelnou větu pochopil přesně tak, jak byla myšlená. Zavrtal se zpátky do mého objetí a já jsem tvrdě spal.