Čokoládové řezy

3. Záchodové trable

            

J: V tu chvíli jsem si uvědomil, že se se mnou asi nechce prát. Civěl jsem na něj jak na úplného blázna, ale když jsem chtěl něco říct, nevydal jsem ani hlásku. Naše obličeje se dotýkaly. Najednou mě praštila do nosu neskutečná vůně. Nikdy jsem si nevšiml, že ten parchant tak voní. Zhluboka jsem se nadechl a přivřel oči. Sakra, voněl božsky. V naší přimáčknuté poloze jsme se na sebe podívali a já jen čekal, kdy to udělá. Jenže on vypadal, jak ztracené štěňátko. Trochu se odtáhl. Jeho utrápený pohled mi zasadil ránu. Chtěl se otočit a nejspíše utéct. Chytl jsem ho a prudkým trhnutím jsem ho vrátil zpět na původní místo před mým obličejem. Už jsem to nevydržel a vlepil mu pusu. Byla to naštvaná tvrdá pusa.

Drtil jsem ho svými rty a prsty jsem mu surově zadíral do paží. Nedýchal a pomalu se odtáhnul. Zírali jsme na sebe s naprosto vyděšenými pohledy a ani jeden z nás netušil, co se právě stalo.

„Promiň," začal jsem a pustil jeho paže, na kterých teď budou dozajista velké modřiny.

„Ne, já..." zakoktal se a nervózně si prohrábl vlasy.

„Ty co?"

„Ty chceš Henriet a já jsem právě využil situace a prosím nikomu to neříkej a..."

Nenechal jsem ho domluvit. Chytil jsem ho kolem pasu, i když se trochu bránil a pak se sám velmi pomalu přiblížil, aby mě políbil znovu. Bylo to zvláštní, hezké a trochu děsivé. A pak se moje nálada naprosto otočila, došlo mi co se právě děje a že líbám kluka.

Rychle jsem se od něj odtrhl a pořádně jsem do něj vrazil tak, že se vyděšeně sesypal na dveře záchodové kabinky.

„Kurva!" zařval jsem z plných plic a sedl si na záchod. Třásl jsem se a zatínal pěsti. Co se to právě stalo? Proč jsem to do prdele udělal?! A pak jsem zvedl oči. Damián se držel za hruď a klepal se vyděšením. Byl bledý a potil se.

„Pro... promiň." Vykoktal nakonec a já jsem na něj jen udiveně zíral. On se mě opravdu příšerně bál a měl obrovský důvod. Nikdo se se mnou nebavil, nikdy jsem na nikoho nebyl milý a všichni věděli, že si mě kolem prstu namotává Henriet. Proč mě už předtím nenapadlo, že je Damián gay?! Vždyť tak každým coulem vypadal. Byl hubený, dobře se oblíkal, cvičil a staral se o svou pověst. Bavil se s holkama, i když je nesnášel a nikdy žádnou neměl.

„Já to nikomu neřeknu," snažil se znovu o argumentaci. „Jen mi prosím neubližuj, už se to nikdy nestane. Omlouvám se."

Hleděl jsem na něj dál a snažil se co nejrychleji přemýšlet. Myšlenky mi létaly hlavou jako splašené a pěsti pomalu povolily. Vždyť to bylo důvodem, proč jsem ho políbil. Jeho něžnost i když si hrál na frajera a jeho neskutečná elegance a sebevědomí při všem, co dělal. Do prdele s tím vším. Ať se moje matka klidně zblázní.

Prudce jsem vstal ze záchodové mísy a nalepil se znovu na Damiána. Ten jen zděšeně zavřel oči a prudce dýchal. Měl jsem si toho všimnout dřív! A pak... pak jsem jej chytil něžně za obličej, trochu se natáhnul k jeho rtům a jemně po nich přejel svými. Přestal dýchat a kolena mu povolila tak, že se mi sesypal do náručí.

***

D: Už když jsem vcházel na ty záchody, plánoval jsem, co udělám. Ale že se stane zrovna tohle, s tím jsem nějak nepočítal. Zaprvé mi Jonáš otevřel, což byl úspěch patnácti minutové snahy jej dostat ven ze stísněného prostoru. Jenže já jsem ho naopak dostal dovnitř.

Ovšem nějak jsem nečekal, že mi pohled na zrzka přehodnotí veškeré priority a naprosto se vyděsím z jeho vražedného pohledu. Byl jsem vyšší, ale v boji s Jonášem jsem neměl nejmenší šanci.

Jenže Jonáš mě líbal. A několikrát, i přes mou neschopnou snahu se mu za všechno omluvit a utéct. A líbal mě tak, jako by to bylo naposledy, i když to vlastně bylo poprvé.

Podlomila se mi kolena a byl jsem rád, že mě drží. Zavěsil jsem se mu kolem pasu a snažil se popadnout dech i sílu na zpracování toho všeho, co se právě odehrálo. Jenže Jonáš mi žádný čas nedal. Vrhnul se na mě a přimáčknul mě na dveře záchodové kabinky takovým způsobem, že jsem se divil, že to vydržely.

A líbal mě dravě, nenasytně, odhodlaně a sebejistě. Nic jsem nechápal, jen jsem se snažil mu to všechno oplácet a jakmile jsem pobral dech, ujal jsem se vedení. Ruce jsem mu omotal kolem ramen a cítil jsem, jak mi pomalu zajíždí pod sako a rozepíná košili.

„Jony," zachraptěl jsem a on se odlepil od mého krku.

„Co?"

Už jsem nic neodpověděl. Znovu se mi dravě přisál na rty a roztrhl mi knoflíky u košile. Stáhnul mi sako i s košilí a znovu mě surově přirazil ke dveřím.

„Kurva, Damiáne," zakňučel mi do ucha a stehnem se mi otřel o rozkrok. Nevydržel jsem to. Popadl jsem ho za límec košile a otočil naše pozice. Teď byl Jonáš přilepený na dveřích a rudou tvář měl otočenou ke stropu, abych ho mohl líbat na krku.

Zastavil jsem veškeré myšlení. Nebyl na to čas. Jonáš se pode mnou svíjel a tak nebylo třeba řešit, co se stane až se z tohohle stavu probere. Kruci, vždyť jsem se dnes vůbec poprvé líbal a ono to vypadalo, že se spolu snad dokonce rovnou vyspíme. Tady v záchodové kabince, kde se stále dokola ozývaly zvuky dávicího reflexu opilých puberťáků.

Prudce jsem srazil naše hrudi dohromady, zrovna když se mi konečně podařilo rozepnout Jonášův opasek. Mezera mezi námi byla velká a tak jsem se do něho vší silou opřel. Jenže to už dveře nevydržely. Rozletěly se dokořán a my jsme oba spadli na zem. Teda on spadl na zem, já jsem spadl na něj.

„Co to kurva?"

Oba jsme se prudce otočili doprava a tam stála Henriet s Norou.