*Sarang
Probudil mě budík. Naštvaně jsem ho shodila na zem a vstala. Když jsem zjistila, co jsem provedla, vrhla jsem se pro něj na zem. To víte, na novej budík fakt nemám. Naštěstí byl v pořádku, takže jsem ho vrátila zpátky na stůl. Tahle ranní akce mě probrala k životu, takže jsem rovnou zamířila do koupelny. Umyla jsem si obličej a vyčistila zuby. Poté jsem si oblékla svoji krásnou školní uniformu, která mi neustále připomínala to každodenní peklo. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Vždyť to je jedno, budou mě stejně nesnášet. Do batohu jsem si hodila svačinu a vyšla z baráku.
,,Baaaaf!" vykřikl na mě někdo hned jak jsem vyšla.
,,Ježiši Tae!"
,,Dobré ráno." usmál se na mě ten pitomeček.
,, To je tvůj způsob jakým lidem přeješ dobré ráno? Přivodit jim menší infarkt?"
,,Každý máme své způsoby." znovu se na mě usmál.
,,Ale co tu děláš?" zeptala jsem se ho.
,,Synchronizované plavání. Co asi? Jdu tě doprovodit do školy." zaculil se na mě a cvrnknul mě do čela.
,,Ale co když nás někdo uvidí?"
,,Aspoň si budou mít o čem povídat...A pojď už, nebo to nestihneme." TaeHyung mě vzal za ruku a táhl mě ze schodů na chodník. Nevěděla jsem co říct, všechno se seběhlo tak rychle. Když jsem byli na posledním schodu, přijelo před nás černé BMW. Počkat... To auto už jsem někde viděla. Né, to nemůže být...
,,Jimin?" vyjelo ze mě nahlas.
,,Kdo?" zeptal se mě TaeHyung. V tom se otevřeli dveře a vystoupil z nich Jimin. Přišel až před nás.
,,Sarang, neřekla jsi mi, že tady máš kama... TaeHyungu?"
,,Jimine?"
,,TaeHyungu?"
,,Jimine! "
,,TaeHyungu!"
,,Jimine!"
Oba dva k sobě skočili a objali se. Já jsem na ně zírala s otevřenou pusou.
,,Vy dva se znáte?" zeptala jsem se jich.
,,Jo!" odpověděl TaeHyung.
,,Ano, jsme bratranci." dodal Jimin.
,,Cože? " otevře jsem pusu tak, že jsem musela mít bradu na zemi.
,,Jo, a dlouho jsem se neviděli. Ale jak se znáte vy?" zeptal se Tae.
,,No...On je ten kamarád z dětství.
Ukázala jsem na Jimina a rozesmála se. Byla to fakt tak velká náhoda.*TaeHyung
,,On je ten kamarád s dětství." v té chvíli se mi zhroutil svět.
Totiž, Jimin byl někdo, kdo mi vždycky přebral holku. Ne že by byl hezčí než já, to není nikdo, ale jeho chování je mnohem...dospělejší...A holky to tak nějak víc bere. Navíc jsem včera viděl Sarang, jak se na něj dívala. Bylo to pro mě jako noční můra. A nejhorší na tom bylo to, že mi Jimin několikrát říkal, že má kamarádku, která pro něj hodně znamená. A že ta holka je z jeho rodné vesnice.
,,Tak to bych vás měl svézt ne?" řekl Jimin a vydal se k autu.*Sarang
Seděla jsem na zadním sedadle Jimimova auta. Ten hajzl Tae mi zasedl místo vedle Jimina. To mu ještě spočítám.
Nervózně jsem si hrála s vlasy. Nevěděla jsem jak ve škole zareagují na tu změnu, že mám kamarády. Konečně jsme přijeli k bráně. Nechtěla jsem vystoupit z auta ale Jimin vyšel a otevřel mi dveře. Vylezla jsem ven.
,,Vyrazíme do třídy?" navrhl Tae.
,,Odvedete mě do sborovny? Musím ohlásit svůj návrat."
,,Jasný." přikývl Tak a vyrazili jsme. Stála jsem mezi kluky, takže jsem se aspoň trochu cítila v bezpečí. Rozhodně jsem ale cítila všechny ty pohledy. Najednou mi dal TaeHyung ruku kolem ramen. To jsem opravdu nečekala. Naklonil se ke mě a zašeptal mi;
,,Buď v klidu. Jsem tu s tebou." Usmála jsem se na něj. Byla jsem za to opravdu ráda.
Došli jsme ke sborovně. Jimin se na nás otočil a usmál se.
,,Uvidíme se ve třídě. A TaeHyungu, dávej na ní pozor." upozornil Taeho. Já se zčervenala. Jop, furt se budu chovat jako hloupá puberťačka. Jimin nám zamával a vešel dovnitř. Já a Tae jsme se vydali do třídy. Šli jsme chodbou, když najednou do mě někdo zezadu strčil. Spadla jsem na zem.
,,Mrcho." otočila jsem se. Samozřejmě, JiHyo a její banda. JiHyo ke mě přišla blíž ale Tae ji zastavil.
,,Dej si odchod."
,,Oppa... Copak se budeš zahazovat s takovou špínou?" dělala na něj psí očí.
Srdce se mi rozbušilo. Tae si to teď klidně mohl rozmyslet....nevěděla jsem co odpoví, ale poprvé jsem si uvědomila, jak moc chci, aby zamnou stál.
,,Lepší než si tahat s takovou štětkou, jako jsi ty. A ještě jednou na ní sáhni a oholím ti všechny vlasy, mrcho. A teď mi zmizni s očí."
Usmála jsem se. Tyhle slova mě zahřáli u srdce. Takže Tae je na mě straně.
,,Tsss." otočila se JiHyo a odešla, i se svými poskoky.
,,Si v pořádku?" otočil se na mě Tae a pomohl mi na nohy.
,,Promiň, že jsem ji nechal tě strčit."
,,To je v pohodě." řekla jsem se slzami v očích. Byli jsem mu tolik vděčná.
ČTEŠ
Living with monster
FanfictionPark Sarang je 18 let. Žije v Seulu, kde má pronajatý byt. Je sirotek, navíc z chudé rodiny, takže musí brát všemožné brigády, aby si udržela alespoň ten malý byteček. Studuje na jedné z nejlepších škol v Seulu, díky stipendiu. Jenže kvůli jedné ch...