*Kat
Probudila jsem se. Takhle jsem se dlouho nevyspala. Převrátila jsem se na bok a pomalu otevřela oči.
,,Spala si celkem dlouho." řekl někdo vedle mě. Podívala jsem se nahoru a tam seděl Namjoon. Byl přikrytý mojí peřinou, odřený o stěnu a četl si něco na mobilu. Vylekaně jsem se má něj podívala. Nepamatovala jsem si kdy přišel, ani co se stala. Zkontrolovala jsem si, jestli mám oblečení.
,,Vážně myslíš, že kdybych s tebou spal, tak by sis to nepamatovala?"
,,Já...To jsem si nemyslela. Já jenom..."
,,Věř mi, že až k tomu dojde, tak si to budeš pamatovat." řekl a odešel do koupelny. Protočila jsem oči. To je takovej pitomec. Šla jsem ke kufru a podívala se, co mi sebou zabalili za oblečení. Našla jsem jenom nějaké šaty, o kterých jsem snad ani nevěděla, že je mám. Sedla jsem si na postel a čekala až Namjoon vyjde že sprchy.
Vyšel a na sobě měl jenom ručník. Koupelna je volná.
,,Panebože,.nemůžeš se obléknout."
,,Jestli budeme manželé, neměli by jsme si zvykat spíš na nahotu?" usmál se a začal naznačovat že si sundá ručník.
Já si zakryla očí.
,,Pokud jsi to ještě nepochopil, nemám o tebe zájem. Představa tebe nahého he horší, než hrách v bikinách."
Rychle jsem popadla svoje věci a vklouzla do koupelny. Nechtěla jsem čekat, až mu to dojde.*Namjoon
Musel jsem se pousmát nad její drzostí. Musím to ještě chvíli snášet, než ji ukážu, kdo je tu pán. Teď to ale musím zkousnout. Kdybych ji moc vyděsil, mohla by zrušit svatbu. A to by byla pro mě katastrofa. Praštil jsem sebou do postele a čekal až vyjde. Museli jsme na snídani.
Vyšla asi po dvaceti minutách.
,,Jak je možný, že skoro po půl hodině v koupelně vypadáš ještě hůř. A to jsem myslel, že už to ani nejde."
Aspoň trochu jsem ji to vrátil, i když to tak úplně nebyla pravda. Vlastně vypadala celkem dobře. Ale furt to bylo na můj standart málo. Možná by stačila nějakému nerdíkovi co se do 20ti nelíbal, nebo vojákovi, co hodně dlouho neměl ženskou. Ale pro někoho jako já, kdo může mít každou, je spíše jako šedá myš.(Sarang ⬆)
Vstal jsem z postele a zavřel jsem se v šatně, abych se mohl obléct. Když jsem si konečně vybral, co na sebe, mohli jsemvyrazit na snídani.(Namjoon)
*Kat
Namjoon a já jsme si na snídani. U stolu už seděl pan Kim s Lindsey.
Oba jsem je pozdravil.
,,Sarang, drahoušku. Poď si sednout blíž ke mě. Musíme se dohodnout kdy vyrazíme."
Přikývla jsem a sedle si vedle ní. Namjoon si sedl naproti mě, takže seděl také blíž k Lindsey, která seděla v čele. Na druhém konci stolu seděl pan Kim a probodával Namjoona pohledem.
,,Nechtěl by jsi nám něco říct?" řekl směrem k Namjoonovi.
,, Omlouvám se."
,,Za co se omlouváš?"
,,Omlouvám se, že jsem přišel domů opilí."
,,Tak se mi to libí."
,,Tak už toho necháme a hezky se najíme. Mimochodem, byla bych ráda pokud by nás Namjoon dnes doprovázel. Chtěla bych, aby si vybrali oblečení, které k sobě ladí."
,,Ale já nemůžu." protestoval Namjoon. Ani já jsem z toho nebyla nadšená. Jako bych slyšela těch tisíce keců, který bude mít.
,,Pokud si to Lindsey přeje, měl by jsi ji poslechnout. Navíc by si měl projevit zájem o to se sblížit se svojí manželkou. Zvlášť po tom včerejšku." zastal se pan Kim Lindsey.
,,Tak teda jo."
,,Takže je to dohodnuto. Pojďme se najíst."
Na stůl začali nosit jídlo. Nikdy bych nevěřila, kolik se toho dá k snídani sníst.
ČTEŠ
Living with monster
ФанфикPark Sarang je 18 let. Žije v Seulu, kde má pronajatý byt. Je sirotek, navíc z chudé rodiny, takže musí brát všemožné brigády, aby si udržela alespoň ten malý byteček. Studuje na jedné z nejlepších škol v Seulu, díky stipendiu. Jenže kvůli jedné ch...