Living with monster

Handsome, rich and stupid

Rychlím krokem jsem došla do třídy. Když jste neoblíbení, je lepší se ostatním vyhýbat. Došla jsem ke své skříňce a strhala z ní papíry ta kterých stálo děvka, coura atd. Bylo to na denním pořádku. Otevřela jsem ji a opatrně se podívala dovnitř. Ufff...Dneska tam žádné vzkazy, fotky ani nic podobného nebylo. Dokonce všechno bylo suché, až mi to přišlo divné. Vzala jsem si učebnice a vydala se do třídy. Šla jsem po schodech, ale někdo mi podkop nohu. Skácela jsem se ze schodů a dopadla rovnou k něčím nohám. Když jsem se podívala nahoru, přejel mi mráz po zádech. Kim Namjoon stál přímo nade mnou. Jen se na mě podíval a odfrknul si:,,Proč se mi tahle špína válí v cestě." a prošel dál. Za ním šli jeho dva kumpáni, Jin a Suga, a Taehyung. Jin a Suga mi posměšně kopli do věcí a pokračovali dál. Tae mi věnoval letmý pohled, do kterého ovšem dal všechnu svoji lítost. Nic víc dělat nemohl, ani bych mu to nedovolila.  Posbírala jsem si všechny učebnice a vydala se do třídy. Pevně jsem držela sešity a snažila se svojí zlobu mírnit. 

Asi by jste chtěli vědě,  kdo je Kim Namjoon? No mám na to dvě verze. Tak lepší, kratší a výstižnější je: Nejtupjejší, nenamyšlenější orangutan, kterého jsem kdy poznala. Ta delší je: Synek majitele jedné z největších společností v Koreji. Vlastní všechno, od uměleckých agentur, přes módní řetězce, až po výrobky do kuchyně. To se ale taky promítá na jeho chování. Z nějakého, mě neznámého, důvodu si myslí, že mu patří půlka vesmíru, a té druhé půlce může rozkazovat taky. Tohle všechno ještě podporuje to, že není zas tak ošklivý. Ok, je fakt hezkej, ale když si uvědomíte jak se chová, vidíte je slz. No, už vám musí být jasné že je to takovej ten king školy. Má všechno, má každou, má na co si ukáže. Mě by byl ale celkem ukradenej, kdyby nebylo toho, že on je něco jako můj úhlavní nepřítel. To on se stará o to aby mě mohla celá škola v klidu a míru šikanovat, bez jediného výchovného opatření. Proto taky mám nehoráznou chuť mu urvat palici, kdykoliv ho vidím. A dneska ta chuť byla dvojnásobná.

Došla jsem až do třídy, k mé lavici. Teda spíš místu kde moje lavice stává. ,,Už zaaas." zaúpjela jsem. Dneska jsem na to fakt neměla čas ani náladu. Položila jsem si věci na židli, kterou mi tam naštěstí nechali, a vydala se hledat lavici. Chtěla jsem vyjít ze třídy, ale vstup zablokovaly ty tři harpie. 

,,Naše malá Sarang něco hledá?" strčila do mě SoJin. 

,,Víte o co jde, tak ze sebe nedělejte ještě blbější. Už takhle je to na kritické hranici." odpověděla jsem suše, ale vzápětí jsem toho litovala. JiHyo mě chytla za vlasy.

,,takhle s námi mluvit nebudeš, děvko. HyeMin, podej mi prosím moje kafe." HyeMin jí podala kafe a JiHyo se na mě usmála.

,,To tě naučí..." a vychrstla na mě kafe. Všechny tři se rozesmály a vešli dovnitř. Já se sem se hned běžela do koupelny, Kafe mě hrozně pálilo, zřejmě bylo čerství. Na chodbě jsem do někoho vrazila. Tae. 

,,Co se to stalo?" zeptal se vyděšeně, když mě viděl. Já sem se hned rozhlédla, jestli nás někdo neviděl. Když V viděl jak se bojím, odtáhl mě do nějakého kumbálu. 

,,Nepřeháněj to už ty krávy?" podíval se na mě starostlivým pohledem. 

,,Oni se snad někdy chovali normálně?"

,,Mám o tebe jen strach. Štve mě že s tim nic nemůžu udělat."

,,Taky s tim nic nedělej, stačí že šikanujou mě."

,,Třeba by mě nešikanovali, když už jsem celkem populární."

,,Tae, prosím...já to nechci riskovat."

V jen smutně přikývl hlavou, potom pohledem sjel na mojí politou košili. Chvilku štrachal v baťohu a po té vytáhl nějakou zmuchlanou košili. 

,,Nechala ji u mě jedna holka ze čtvrťáku. S tim jak se hubená ti stopro bude." 

,,Nechci nosit tričko nějaké chudinky, kterou si nalákal k sobě do postele." 

,,Já s ní nespal!"

,,A to ti má věřit kdo?"

,,Věř či čemu chceš, ale tu košili potřebuješ."

,,Dobře no."

Tae se na mě asi minutu díval než mi to došlo.

,,Můžeš odejít? Chtěla bych se převléct."

,,Mě to nevadí."

,,Taehyungu!"

,,Nojo, vždyť už jdu. A měla bys jíst něco jiného než rýži a ramyun. Vypadáš hrozně pohuble."

,,Vypal!"

,,No jo, no jo."

Když už byl u dveří, dodala jsem:,,Ale děkuju. Sem ráda že tě mám na své straně."

,,Já tě taky nikdy neopustim." A odešel.

*V

Takže si o mě stále myslím že jsem skuničkář. Už půl roku si vodím do baráku holky na pokec, jen aby nikdo nepojal podezření. Ani ji nedokážu říct že tu košili jsem ji koupil. Ani ji nedokážu ochránit. Ani ji nedokážu říct, co k ní cítím. Jak by mě mohla chtít.

____________________________________________________________________________________

Yo guyzzz!

Takže je tu konečně nová kapitola. Doufám že se vám líbí.

Jinak se omlouvám že mi to teďka furt všechno trvá, ale škola no....

Jinak budu ráda za jakýkoliv koment atd.

Děkuju a...

♥LOVE YA♥