Living with monster

Better life

Pod sprchou jsem byla hodně dlouho. Tak jsem si to zasloužila. Je to takový můj relax, někdo chodí běhat, někdo dělá jógu a já se sprchuju.
Když voda začala chladnout, jelikož už jsem vypotřebovala většinu teplé vody, vylezla jsem ven. Kolem těla jsem si omotala ručník a postavila jsem se před zrcadlo, které bylo zmlžené. Setřela jsem spařenou vodu a podívala se na sebe. Nikdy jsem neměla peníze na nějaké masky nebo kosmetiku, takže moje pleť nebyla nic extra, a ani jsem neměla moc možností jak to zakrýt. Navíc každá holka u nás ve škole měla udělaná dvojitá víčka. Alespoň ve třídě jsem měla jediná monolid eyes. Nevím proč si pan Kim myslí že bych měla být manželkou Namjoona. Neměli by manželky CEO ( generálního ředitele) společností vypadat reprezentativně? Zhluboka jsem si oddychla a mokré vlasy jsem si stáhla do pevného ohonu. Dostala jsem chuť na čaj a tak jsem vyrazila do kuchyně. Konvici s vodou jsem postavila na sporák. Připravovala jsem si hrnek, když jsem zamnou uslyšela nějaké divné zvuky. Vylekaně jsem se otočila, v tu chvíli jsem zaječela tak, že mě museli slyšet až v Číně.
,,Ty! Co tady děláš?"
Vyjekla jsem znovu, a při tom se stalo něco, co by se stalo v každém béčkovém seriálu. Ano, tušíte správně. Spadl mi ručník.

*flashback
Namjoon se válel v posteli. Nemohl věřit, co mu to chce jeho otec udělat. To snad nemyslí vážně. Já ho mohlo vůbec napadnout, že by si vzal jí. JÍ! Špínu. Děvku. Nižší třídu. Kdyby jeho otec věděl co je zač. Počkat, to není tak blbý nápad. Řekne otci, co je Sarang zač. Odhalí mu její pravou tvář. Po tom jistě jeho otec pochopí, že sňatek je naprosto nepřijatelný. Namjoon vstal a vyšel z pokoje. Cestou ke dveří se zadíval na fotku, co byla na stole. Byla to fotka jeho a jeho matky. Zatnul pěsti. Nemůže si ji vzít. Né potom co provedla jeho rodině.

,,Pan Kim přišel vás syn." řekla nejistě ale s úsměvem sekretářka. Dobře věděla, že kdykoliv se pan Kim a Namjoon sejdou, aby něco probrali, končí to hádkou.
,,Ať sem přijde." usmál se pan Kim. Dneska měl výmečně dobrou náladu. Byla takový už od příchodu té holky. Sekretářka se uklonila a odešel. V čekárně seděl netrpělivě Namjoon. Už od pohledu bylo jasné, že je opravdu naštvaný. Sekretářka bojovala s chutí, mu říct, že pan Kim nemá čas. Stávalo se málo kdy, že by měl takovou náladu a sekretářka mu ji nechtěla zkazit. Nicméně tohle byla její práce.
,,Pan Kim vás očekává." věnovala Namjoonovi jeden z jejích falešných úsměvu. Namjoon nevěnoval sekretáře ani jeden pohled a vrazil do kanceláře. Když se za ním zabouchly dveře, protočila oči.
,,Nevděčný parchant." řekla si sama pro sebe, tak aby ji nikdo neslyšel a dále se věnovala její práci.
Když Namjoon vrazil do kanceláře, nedržel se zpátky.
,,Nic mě nedonutí si ji vzít." zařval,
,,Tím bych si nebyl až tak jistý " řekl s klidem pan Kim, což Namjoona ještě víc naštvalo.
,,Nemáš na to právo. A i kdyby jsi mě k tomu přinutil, všem bych řek pravdu. Zničil bych tvojí pověst. Navíc všem řeknu o matce. VŠEM!"
,,Tak dost." rozzuřil se pan Kim a praštil do stolu:,, Ty nemáš právo. Já jsem tohle všechno vybudoval. Peníze který každý den utrácíš poflakováním se svými kamarády jsou potřísněné mím úsilím a mojí tvrdou práci. Pokud tady někdo nemá právo, jsi to ty. A pokud si myslíš, že tě nedonutím, tak poslouchej. Pokud si ji nevezmeš, nedostaneš nic. Postarám se, aby ti po mě nezůstala ani ponožka. A to je jen závěť. Pokud budeš dal chtít studovat, budeš si to muset financovat sám. A sám nemyslím tvými kreditními kartami. Postarám se o to aby ti na kontu zůstali ledatak pavučiny. Pokud ji odmítneš, donutím tě žít jako ona."
Namjoon nevěděl co říct. Nechtěl si ji vzít ale nechtěl o všechno přijít. Bylo toho na něj moc, takže ho nenapadlo nic jiného než, že vyběhl ven z kanceláře.
Pan Kim se opřel oddechnul si. Věděl že to bude náročné, ale že až tak?

Namjoon kopnul do dveří. Měl zlost. Nesnášel svůj život. Nesnášel svého otce. Jak mu může tohle dělat, svému vlastnímu synovi. Ta holka je jeho prokletí. Navstekaný sebou hodil do postele. Chvíli se jen ta válel, ale po té ho napadl plán. Pokud by si ji vzal, otec by mu všechno odkázal. Jeho otec není úplně nejmladší ani nemá nejlepší zdraví. Pravděpodobně tady dlouho nebude. A co udělá s tím, když se Namjoon po jeho smrti s ní rozvede. Jedinej problém by mohla být Sarang. Musí z toho manželství udělat takové peklo, že rozvodové papíry budou jejím vysvobození. Namjoon se usmál. Naprosto geniální plán.
Namjoon vyrazil z pokoje s úsměvem vítězů. Mířil přímo do kanceláře svého otce. Když tak nad tím přemýšlel, té mrše se nejlíp pomstí, když ji bude mít nablízku.

Když sekretářka znovu uviděla Namjoona vcházet do dveří, měla chuť skočit z okna. Panu Kimovi totálně zničil náladu, ale tomu ani ještě nestačilo. Hrozně moc si přála aby nechal jenom vzkaz, či tak něco.
,,Je otec v kanceláři?" zeptal se.
,,Je, ale je velmi zaneprázdněn. Můžete mu nechat vzkaz." snažila se o milí nenucený usměv.
,,Myslím že s ním potřebuji mluvit okamžitě. Mohla by jste mě prosím ohlásit." usmál se Namjoon. To byla snad poprvé, co ho viděla se smát
,,Samozřejmě." věnovala mu další úsměv. Vstala a šla ho ohlásit.

Namjoon seděl v kanceláři, naproti jeho otci. Ten se na něj díval pohledem, který by jste radši neznali. Namjoon se jen usmíval od ucha k uchu.
,,Co jsi mi přišel říct, synu?" procedil pan Kim mezi zuby.
,,Souhlasím."
,,Cože?" zeptal se překvapeně pan Kim. Jeho pohled se hned změnil.
,,Souhlasím. Vezmu si ji." usmál se Namjoon.
,,Chceš říct že si jen tak naprosto změnil rozhodnutí."
,,No nebylo to úplně jen tak. Ale celé dědictví rodiny Kim VS jedna holka. To je trochu dostačující důvod na to změnit rozhodnutí."
Pan Kim jen přikývl.
,,Ale je tu možnost že ona řekne ne. Napadlo mě, že bych jí přesvědčil osobně."
,,Ty sám? Nevím, nemáš zrovna diplomatické vystupování." zamyslel se pan Kim.
,,Ale notak. Je stejně stará a má to být moje budoucí manželka. Jestli nepřijdu na to tak s ní zacházet teď, tak kdy?"
Pan Kim přikývl. Byla ti pravda. Podal tedy Namjoonovi její telefonní číslo a adresu. Poslal. Namjoona ať si to vyřeší. Když měl opět kancelář prosebe, opřel se do pohodlného křesla. Namjoonův rychlý obrat. Musí si ještě Namjoona prověřit. Pan Kim nasadil jsem jeho úsměv, který měl po odchodu Sarang. Byl si jist, že protentokrát vyhrál.
*konec flashbacku
Když ručník dopadl na zem, vyjekla jsem. Snažila jsem se rukama zakrýt co se dalo. Podívala jsem se na Namjoona. Ten na mě zírala s otevřenou hubou. Rychle jsem skočila za skříňku. Problém byl že jsem z ní nemohla vylézt.
,,Mohl by jsi mi podat nějaké oblečení?" zeptala jsem se ho nesměle.
,,Mohl bych? Co kdybych nechtěl?"
To si dělá srandu ne?
,,Namjoone?!"
,,Popros!"
No jo no. Já zapoměla že je to korunovaný debil. Jenže co jsem měla dělat.
,,Namjoone prosím."
,,Když tak hezky prosíš."
Nachvilku bylo ticho. Po té mi něco přestalo na hlavě. Bylo to tílko, kraťasy, ponožky, kalhotky a podprsenka....kalhotky a podprsenka! Ten uchylák mi šel do spodního prádla. Chtěla jsem se tedy obléct ale Namjoon tam pořád stál.
,,Mohl by ses, PROSÍM, otočit."
,,Na tvoji pověst teda neděláš drahoty."
Tuhle poznámku jsem ignorovala. Když se otočil rychle jsem se oblékla.
,,Takže...Co tu chceš?" zeptala jsem se ho a šlo si dát čaj.
,,Potřebuji s tebou něco vyřešit."
,,Povídej."
,,Jde o tu svatbu."
Nálevala jsem si sklenici vody k čaji. Usmála jsem se.
,,Neboj. Řeknu že s tím nesouhlasím."
Najednou mě něco chytlo kolem pasu. Lekla jsem se a vylila jsem na sebe sklenici vody.
,,Jenže to já právě nechci."
Byl to Namjoon. Otočil mě, takže jsem byli tváří v tvář. Chtěla jsem ho praštit, aby mě pustil,by ale on mi chytl ruku za zápěstí.
,,To tvoje ne, může zkazit celej můj život, takže tě donutím říct ano. Po dobrém, " bolestivě mi stiskl zápěstí:,,nebo po zlém."
,,Já ale nechci." řekla jsem potiše.
Namjoon mě pustil.
,,A myslíš že já chci?" začal řvát.
,,Nechci s tebou nic mít. Ale tady jde o víc než o nás dva. Když se vezmeme, můj otec nám dá všechno. Ano všechno co on má! Máš představu kolik to je? Už nikdy by jsi nemusela nic dělat. Řekni mi, i když si nechceš vzít mě, nechtěla bys mít dostatek na školu. Žádné brigády, nic. Mohla by jsi jezdit na všechny ty kurzy a semináře, které naše škole pořádá. A co je hlavní, mohla by jsi na jakoukoliv vysokou? Nemyslela by jsi se bát ničeho?"
Tohle byl zásah do černého. Mím snem je studovat univerzitu, ale peníze bych dávala těžko dohromady. Nadruhou stranu, opravdu můj život budou ovládat peníze?
,,Nechci tvoje peníze."
,,Nechceš moje peníze? Vážně? Nechceš žít lepší život? A co tohle."
A ukázal mi fotku mé babičky.
,,Kde si to vzal!" vykřikla jsem a fotku mu sebrala.
,,Tohle je jedno. Nechtěla by jsi lepší život pro ní? "
Teď už jsem neměla co říct. Moje babička stále pracovala, aby se uživila. Styděla jsem se za to, že ji nepomáhám a přála jsem si aby měla lepší život. Namjoon si všiml, že se trefil. Přišel ke mě blíž.
,,Vážně nechce moje peníze? Vážně nechceš lepší život?"
Podívala jsem se mu do očí a pomalu jsem přikývla.
,, Tak jdeme." řekl a chytl mě za ruku. Táhl mě ze schodů až mě hodil do černé limuzíny
Sedl si vedle mě.
,,Kam jedeme?"
,,Jdeme to říct tátovi."
Auto se rozjelo a jaké ohlédla na svůj byt. V té chvíly jsem nevěděla, že je to naposledy, co ho vidím.

__________________
Yo guyzz!
Jupí nová kapitola.
Příběh se celkem zamotavá co?
Jak pak se vám to líbí?
A Děkuju za všechno úžasné komentáře! To jsem si snad ani nezasloužila!
Love, love, love ya!