Park Sarang je 18 let. Žije v Seulu, kde má pronajatý byt. Je sirotek, navíc z chudé rodiny, takže musí brát všemožné brigády, aby si udržela alespoň ten malý byteček.
Studuje na jedné z nejlepších škol v Seulu, díky stipendiu. Jenže kvůli jedné ch...
,,Vy už se znáte?" zeptal se nás jeho otec. Přikývla jsem. Panebože, jak můžu být tak blbá. Pan Kim, velkej barák, luxusní pracovna, jak mi mohlo nedojít, že je jeho syn Namjoon. Měla jsem chuť vyskočit z okna. Nejdřív za to, jak jsem blbá a taky z pomyšlení že jsem v domě Namjoona. ,,To je nějaká charitativní akce? Nebo odkdy k nám zveš chudinu." odfrknul si Namjoon. ,,Prosím, posaď se." usmál se na mě pan Kim a já ho poslechla. ,,Ty udělej to samý. A začni se chovat slušně, nebo ti seberu kartu." To na Namjoona zabralo tak, že mě to pobavilo. ,,Takže odkud se znáte?" zeptal se nás. ,,Ze školy." odpověděla jsem, jelikož Namjoon trucoval. ,,Aha. To je hezké. Namjoone, podle tvého úvodu, slečnu Park neznáš. Dovol abych ti ji představil. Slečna Park je mladá, chytrá a velmi krásná dívka, která se velmi podobá své matce. A bude to ona." řekl pan Kim a podíval se na Namjoona. ,,Cože? To přece nejde. Neříkal si, že to necháš na mě?" rozčílil se Namjoon. Neměla jsem ani tucha o co jde, ale rozhodla jsem se do toho nezasahovat. ,,Měl jsi už času dost. Teď je řada na mě. A podle mě je Sarang skvělá." ,,Podle tebe. Podle mě je špína." ,,Ještě jednou řekneš něco takového a nepřej si mě. Vezmeš si Park Sarang nebo tuhle firmu předám někomu jinému." ,,Cože?" vložila jsem se do toho já. Nemohla jsem uvěřit svým uším. Vážně řekl, že si mě Namjoon má vzít? ,,Jasně! Rozhoduj o mém životě jak chceš, o mě tu přece nejde. Ale JÁ si tuhle špínu nevezmu." řekl Namjoon a odešel. Při odchodu nezapomněl pořádně praštit dveřmi. Po té scéně se pan Kim otočil na mě. ,,Omlouvám se ti za svého syna. Má poněkud výbušnou náladu." ,,To...To je v pořádku." ,,Určitě tě muselo rozhodit to s tím sňatkem." ,,Dalo by se to tak říct." ,,Víš...Hledám perfektní manželku pro svého syna již dlouho, ale až teď mám pocit, že jsem našel, to co jsem hledal. Jsi chytrá, hezká a milá. A hlavně víš jak tvrdě pracovat. Jsi všechno, co jsem si pro svého syna kdy přál." ,,Ale já se ještě nechci vdávat." ,,To chápu. Ale perfektně by to vyřešilo i tvoji situaci. Dal bych vám byt, auto a dost peněz na to, aby jsi žila bezstarostně." ,,Ale... " ,,Chápu že jo to velké rozhodnutí. Máš na to tolik času, kolik potřebuješ." ,,Děkuji, já už radši půjdu." ,,Dobře. Dávej na sebe pozor." ,,Děkuji vám." vstala jsem a uklonila se.
Když jsem dorazila domů měla jsem ještě hodinu čas před mojí druhou brigádu. Nejedla jsem se a oblékla se do něčeho pohodlnějšího. Přece nebudu venčit psy v šatech.
Vyšla jsem na ulici. Uviděla jsem Taehyunga jak se opírá o zábradlí.
,,Oppa! Co tu děláš?"
,,Neřekla mi právě Park Sarang oppa?"
,,Aby jsi se nezbláznil!" šťouchla jsem do něj. Po tom všem, co se dnes stalo, jsem byla ráda, že ho vidím. ,,Jdeš semnou venčit psy?" usmála jsem se na něj.
,,Takovou nabídku snad ani nemůžu odmítnout." usmál se na mě. Vyrazili jsme.
Vyzvedla jsem si psy, které jsem měla dnes venčit. Byli to dva zlatý retrívři, Tam a Tan. Měla jsem je hrozně ráda. Byly hodní, poslušní, mazliví a hlavně jim stačilo házet míček a oni si takhle vyhráli hodiny.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Došli jsme do praku. Z kabelky jsem vytáhla dva okousané míčky a podala jeden Taemu.
,,Házej s ním co nejdál můžeš." řekla jsem mu a oba jsme tak udělali. Psi se rozběhli za míčkem. Po chvilce nám ho přinesli zpátky, a tak jsme jim ho zase hodili. Takhle furt dokola a dokola.
,,Tae?"
,,Ano?"
,,Kdyby ti někdo nabídl něco, co bys ti zachránilo život. ale musel by jsi pro to udělat něco, co je pro tebe těžké. Přijal by jsi to?"
,,To je celkem těžké...Sarang, děje se něco?" V se mi podíval přímo do očí. Rychle jsem odvrátila zrak.
,,Ne, nic..jen mě to tak napadlo. "
,,Kdyby se něco dělo, víš že se na mě můžeš obrátit. Kdykoliv s čímkoliv."
,,Co by se asi tak dělo. Dem se projít." Usmála jsem se na něj a pak ho zatáhla za ruku. I když jsme pak o tom nemluvili, věděla jsem, že mi to Tae jen tak nesežral.
Když jsem dorazila domů, roztáhla jsem se na posteli. Tae odešel dřív než jsem vyvenčila psy, asi byl trochu naštvaný, navíc jsme oba dva mlčeli jako hrob. Ale ani se nedivím. Normálně jsme si říkali všechno. Převalila jsem se na posteli a hlavu zabořila do polštáře. Proč je všechno tak složité.
Byla jsem hrozně utahaná, rozhodla jsem se vysprchovat a jít spát. Navíc zítra je neděle, což znamená volno. Jak jsem se těšila. Rozběhla jsem se do koupelny, celá natěšená, až si zalezu do postele.
*Pohled třetí osoby
Sarang si pustila vody a začala si zpívat. Díky tomu neslyšela zvuk přicházející sms na jejím mobilu, který ležel na stole. Potom co se osprchovala vlezla hned do postele a usnula. Díky tomu si nepřečetla zprávu, ve které stálo:
